Beren napsal: "Nemáme zde k dispozici jiného právníka než jste Vy." Na to jednoduchá odpověď: Protože jste ho zablokovali. Beren se tak podobá sirotkovi, který zavraždil své rodiče, a nyní si stýská, že žádné nemá.
Co se týká názoru p. Peciny na daný případ: Nesdílím ho, ale jsem ostře proti tomu, aby se mazal, protože je relevantní.
5. září 2005
S kým vlastně vedu flame war?
Podle Cynika vedu flame war proti více než polovině stálých wikipedistů. Pokud flame war myslí diskussi ohledně článků, hned se ukáže, že to není pravda.
Asi nejvíce diskutuji o článcích s Cynikem, který také jediný měl odvahu přijít diskutovat na tento blog. Jenže je to spíše "diskusse". Cynik, jako nedostudovaný biolog a zemědělec nejraději píše články o historii. Podle toho to vypadá. V článku o Stalinovi má 54 chyb, v článku o Leninovi 23 chyb. Jeho článek o Mannerheimovi je journalistý paján, nikoliv encyklopedický text. Kromě toho na základě své ultramontánní agressivity revertuje mé texty o katholictví.
Rozhodně nevedu žádný flame war s Pastoriem. Nikdy nenapsal nic, co by stálo za řeč, takže o nějaké věcné diskussi nelze mluvit. To samé platí pro Egga. Ten kdysi napsal článek o RKZ a Cimrmanovi. Od té doby nic pořádného, jen buseruje nováčky. Slíbil sice, že přeloží článek o kreacionismu, ale, jak se dalo čekat, skutek utek. Selhal po dvou usmolených odstavcích. Třetí v této skvělé trojce je p. Svítil, který nedělá nic užitečného, jen revertuje cizí příspěvky a dopouští se nikým netrestaných osobních útoků v nekonečných diskussích. A čtvrtý je soudruh von Berlin. Vrcholem jeho editací bylo usilovné vracení mého překlepu, kterého jsem se omylem dopustil. Chtěl mne vyprovokovat k porušení 3RR, ale to dříve povedlo jeho soudruhovi v černém řemesle, Radouchovi.
V poslední době vedu spory s Mormegilem. Za flame war bych to rozhodně neoznačil, i když Mormegilův osobní tón jeho příspěvků svědčí o jeho osobních problémech. Diskutuji rovněž s Malým čtenářem. Ačkoliv je známý útočným způsobem debaty, takže to již dva wikipedisté nevydýchali, mně to nevadí. Jen bych mu doporučil, ať si přečte Otto Urbana: Česká společnost 1848 - 1918. Svoboda, Praha 1982, 690 pp. (signatura v Historickém semináři na FF UK je 42 F 156), kde v rejstříku tento slavný historik používá pojem "státník" přesně v tom významu, který on kritisuje.
Pak je tady flanďák Dodo, který revertuje mé příspěvky, případně do nich vkládá katholickou propagandu a na nic jiného se nezmůže. Nic proti, i katholické předsudky patří do Wikipedie, ale to neznamená, že se kvůli tomu budou vědecké názory mazat. Miaow Miaow podle mne uznal svou chybu, takže v proselytismu chybného pojetí pojmu správní obvod nepokračuje. Naopak já jsem uznal svou chybu v diskussi o typografii s AHA a o arabštině s Li-sungem. O "kvalitě" příspěvků p. V. R. doufám nemusím nikoho přesvědčovat. Nejlepší illustrace jsou jeho nekonečné editace článku Edvard Outrata, kterému jeho rodina vyhlásila válku.
Pak jsou tady členové Skupiny 25, kteří buď téměř nic nenapsali, nebo píší o oblastech, o nichž nepíšu zase já. Příkladem je Jklamo nebo p. Vítek. Tak jakýpak flame war?
Asi nejvíce diskutuji o článcích s Cynikem, který také jediný měl odvahu přijít diskutovat na tento blog. Jenže je to spíše "diskusse". Cynik, jako nedostudovaný biolog a zemědělec nejraději píše články o historii. Podle toho to vypadá. V článku o Stalinovi má 54 chyb, v článku o Leninovi 23 chyb. Jeho článek o Mannerheimovi je journalistý paján, nikoliv encyklopedický text. Kromě toho na základě své ultramontánní agressivity revertuje mé texty o katholictví.
Rozhodně nevedu žádný flame war s Pastoriem. Nikdy nenapsal nic, co by stálo za řeč, takže o nějaké věcné diskussi nelze mluvit. To samé platí pro Egga. Ten kdysi napsal článek o RKZ a Cimrmanovi. Od té doby nic pořádného, jen buseruje nováčky. Slíbil sice, že přeloží článek o kreacionismu, ale, jak se dalo čekat, skutek utek. Selhal po dvou usmolených odstavcích. Třetí v této skvělé trojce je p. Svítil, který nedělá nic užitečného, jen revertuje cizí příspěvky a dopouští se nikým netrestaných osobních útoků v nekonečných diskussích. A čtvrtý je soudruh von Berlin. Vrcholem jeho editací bylo usilovné vracení mého překlepu, kterého jsem se omylem dopustil. Chtěl mne vyprovokovat k porušení 3RR, ale to dříve povedlo jeho soudruhovi v černém řemesle, Radouchovi.
V poslední době vedu spory s Mormegilem. Za flame war bych to rozhodně neoznačil, i když Mormegilův osobní tón jeho příspěvků svědčí o jeho osobních problémech. Diskutuji rovněž s Malým čtenářem. Ačkoliv je známý útočným způsobem debaty, takže to již dva wikipedisté nevydýchali, mně to nevadí. Jen bych mu doporučil, ať si přečte Otto Urbana: Česká společnost 1848 - 1918. Svoboda, Praha 1982, 690 pp. (signatura v Historickém semináři na FF UK je 42 F 156), kde v rejstříku tento slavný historik používá pojem "státník" přesně v tom významu, který on kritisuje.
Pak je tady flanďák Dodo, který revertuje mé příspěvky, případně do nich vkládá katholickou propagandu a na nic jiného se nezmůže. Nic proti, i katholické předsudky patří do Wikipedie, ale to neznamená, že se kvůli tomu budou vědecké názory mazat. Miaow Miaow podle mne uznal svou chybu, takže v proselytismu chybného pojetí pojmu správní obvod nepokračuje. Naopak já jsem uznal svou chybu v diskussi o typografii s AHA a o arabštině s Li-sungem. O "kvalitě" příspěvků p. V. R. doufám nemusím nikoho přesvědčovat. Nejlepší illustrace jsou jeho nekonečné editace článku Edvard Outrata, kterému jeho rodina vyhlásila válku.
Pak jsou tady členové Skupiny 25, kteří buď téměř nic nenapsali, nebo píší o oblastech, o nichž nepíšu zase já. Příkladem je Jklamo nebo p. Vítek. Tak jakýpak flame war?
Jak to bylo se špenátem?
aneb pro Wikipedie není pouhé místo pro opisování pochybných autorit.
Mormegil napsal: „Jenže pokud by ve Wikipedii byla napsána stará informace o obsahu železa ve špenátu, nelze ji upravit s tím, že „podle mého názoru je to nějaký nesmysl“. Ba dokonce ani tak, že bych si doma provedl chemickou analýzu a řekl „mě to ovšem vyšlo úplně jinak“. Takové objevy patří do Nature, ne do Wikipedie. Ve Wikipedii můžete říct, že „třebaže se na základě tvrzení vědců X, Y, Z dlouho věřilo, že špenát má vysoký obsah železa, opakované výzkumy provedené v roce N týmem vědců z univerzity AB prokázaly, že se jednalo o omyl“. NIKOLI „ačkoli si všichni myslí, že ve špenátu je železo, a dokládají to Pepkem Námořníkem, je přece úplně jasné, že to tak není“. Pokud taková informace v žádné „knize“ nevyšla (abyste ji odtud mohl „opsat“), pak do Wikipedie nepatří, ať už je to encyklopedická práce či nikoli.“
Zřejmě asi neví, jak to s tím špenátem bylo, ačkoliv o tom plácá. Chemická analysa v druhé polovině 19. století umožňovala poměrně přesně zjistit obsah jakéhokoliv kovu v kterékoliv rostlině. Tak se i vědělo, kolik je železa ve španátu. Protože to bylo zanedbatelná a nezajímavá informace, nebyla předmětem všeobecné pozornosti. Proto se i stalo, že v rámci opisování údajů z jedné knihy do druhé byla ve 20. letech omylem posunuta desetinná čárka o řád nahoru. Nejprve to pozornost nevzbudilo. Pak si toho někdo všiml a aniž by údaje ověřoval (protože ve všech dostupných textech byly stejné), rozšířil v všeobecnou známost tvrzení, že špenát je bohatý na železo. Nikoho to 60 let nenapadlo ověřovat, až se konečně našel někdo, kdo tuto prastarou chybu vyvrátil.
A nyní přichází Mormegil, který nám tvrdí, že ve Wikipedii by nesměl být uveden správný údaj, pokud by to nevyšlo v Nature. Nuže, Mormegile, mohl. Stačilo by pohodlně odkázat na staré knihy, které vyšly před oním opisovačským omylem. Stačí jen trochu přemýšlet a snažit se dopátrat pravdy. Nikoliv jen bezmyšlenkovitě opisovat.
Svou úvahu Mormegil uzavírá: „Zmoci jste se na takovou operaci měl hlavně vy, jakožto propagátor tak výstředního názoru, a přesto jste jako jedinou argumentaci byl schopen tvrdit, že to je „samozřejmě stejně špatně“.“ Blahopřeji Mormegilovi, že se nikdy nespletl a přeji mu, aby mu neomylnost zůstala i nadále. Třeba trumfne i papeže. Ten si také popletl Jana Nepomuckého s Johanem z Pomuku, ačkoliv i zde pohodlně stačilo oprášit staré listiny, jako to učinili moderní historici.
Potom by mne nemohl parafrasovat tak ubohým způsobem, jako je: „je přece úplně jasné, že to tak není“, ačkoliv má argumentace pro přepis حزب الله jako Hizballah zněla: poslední písmeno je tá marbúta. A „argumentace“ mých opponentů byla: „Co to je?“
Mormegil napsal: „Jenže pokud by ve Wikipedii byla napsána stará informace o obsahu železa ve špenátu, nelze ji upravit s tím, že „podle mého názoru je to nějaký nesmysl“. Ba dokonce ani tak, že bych si doma provedl chemickou analýzu a řekl „mě to ovšem vyšlo úplně jinak“. Takové objevy patří do Nature, ne do Wikipedie. Ve Wikipedii můžete říct, že „třebaže se na základě tvrzení vědců X, Y, Z dlouho věřilo, že špenát má vysoký obsah železa, opakované výzkumy provedené v roce N týmem vědců z univerzity AB prokázaly, že se jednalo o omyl“. NIKOLI „ačkoli si všichni myslí, že ve špenátu je železo, a dokládají to Pepkem Námořníkem, je přece úplně jasné, že to tak není“. Pokud taková informace v žádné „knize“ nevyšla (abyste ji odtud mohl „opsat“), pak do Wikipedie nepatří, ať už je to encyklopedická práce či nikoli.“
Zřejmě asi neví, jak to s tím špenátem bylo, ačkoliv o tom plácá. Chemická analysa v druhé polovině 19. století umožňovala poměrně přesně zjistit obsah jakéhokoliv kovu v kterékoliv rostlině. Tak se i vědělo, kolik je železa ve španátu. Protože to bylo zanedbatelná a nezajímavá informace, nebyla předmětem všeobecné pozornosti. Proto se i stalo, že v rámci opisování údajů z jedné knihy do druhé byla ve 20. letech omylem posunuta desetinná čárka o řád nahoru. Nejprve to pozornost nevzbudilo. Pak si toho někdo všiml a aniž by údaje ověřoval (protože ve všech dostupných textech byly stejné), rozšířil v všeobecnou známost tvrzení, že špenát je bohatý na železo. Nikoho to 60 let nenapadlo ověřovat, až se konečně našel někdo, kdo tuto prastarou chybu vyvrátil.
A nyní přichází Mormegil, který nám tvrdí, že ve Wikipedii by nesměl být uveden správný údaj, pokud by to nevyšlo v Nature. Nuže, Mormegile, mohl. Stačilo by pohodlně odkázat na staré knihy, které vyšly před oním opisovačským omylem. Stačí jen trochu přemýšlet a snažit se dopátrat pravdy. Nikoliv jen bezmyšlenkovitě opisovat.
Svou úvahu Mormegil uzavírá: „Zmoci jste se na takovou operaci měl hlavně vy, jakožto propagátor tak výstředního názoru, a přesto jste jako jedinou argumentaci byl schopen tvrdit, že to je „samozřejmě stejně špatně“.“ Blahopřeji Mormegilovi, že se nikdy nespletl a přeji mu, aby mu neomylnost zůstala i nadále. Třeba trumfne i papeže. Ten si také popletl Jana Nepomuckého s Johanem z Pomuku, ačkoliv i zde pohodlně stačilo oprášit staré listiny, jako to učinili moderní historici.
Potom by mne nemohl parafrasovat tak ubohým způsobem, jako je: „je přece úplně jasné, že to tak není“, ačkoliv má argumentace pro přepis حزب الله jako Hizballah zněla: poslední písmeno je tá marbúta. A „argumentace“ mých opponentů byla: „Co to je?“
2. září 2005
Případ p. Pospíšila II.
Tentokrát nemám na mysli cynického nevzdělance (jak uznalo po sobě několik vysokých škol v ČR), nýbrž samozvaného mediátora.
Jeho činnost byla na obtíž všem zúčastněným. Přesto jsem se jí podrobil, abych ukázal dobrou vůli. Když se ukázalo, že to k ničemu dobré není, protože ti gangsteři ho nemíní respektovat, vyslovil jsem, aby se místo něho ujal prostředkování někdo jiný.
On se urazil a připojil k dalšímu ze serie lynchů. Inu, typický křesťan. Co jiného od nich čekat? Musíme děkovat Bohu, že jsou v ČR tak těžké menšině.
Jeho činnost byla na obtíž všem zúčastněným. Přesto jsem se jí podrobil, abych ukázal dobrou vůli. Když se ukázalo, že to k ničemu dobré není, protože ti gangsteři ho nemíní respektovat, vyslovil jsem, aby se místo něho ujal prostředkování někdo jiný.
On se urazil a připojil k dalšímu ze serie lynchů. Inu, typický křesťan. Co jiného od nich čekat? Musíme děkovat Bohu, že jsou v ČR tak těžké menšině.
Nechutné cynické lži
Kdo je vlastně Cynik? Je to zakomplexovaný věčný student. Jak sám přiznává, neumí pořádně žádný cizí jazyk: "This user is able to contribute with an bazic level of English. Můj komentář: opravdu jen bazic.
Jediné, čeho jsou tihle lidé milující bližního svého jako sebe sama schopni, je mazání jim nepohodlného názoru a vydávání lži za pravdu. Já ve své editaci katholické nesmysly na stránce nechal. Ale čemu se divit? Mají v tom 2000 let praxi.
Cynik nám napsal: "Vložil jste do článku jako faktickou část, která není podložena žádnými daty. (Jednání Jana Sarkandera s Poláky). Přestože jste ji nedokázal podložit žásdnými fakty a jediný důvod pro toto je fakt, že to je (dle vašich vlastních slov) pouze "vaše bytostné přesvědčení". Pro vaši informaci, bytostná přesvědčení do encyklopedie nepatří a už rozhodně ne tehdy, pokud jsou vydávána za fakta..."
Ano, uvedl jsem: "Officiálně konal pouť do Częstochowy, ve skutečnosti při pobytu v Krakově tajně vyjednával u krále polského (katholíka) z návodu Popela z Lobkovic (katholíka), jehož zpovědníkem byl, pomoc císaři Ferdinandovi II. (katholíkovi)." K tomu se přiklání celá historická věda, protože co jiného by asi v Krakově dělal? Bylo to řádně odůvodněno níže:
Z dnešního pohledu lze uzavřít, že neexistují přímé důkazy o Sarkanderově vlastizradě. Existuje však uzavřený okruh nepřímých důkazů:
Poznámka: Omlouvám se, ale zde je nezbytné respektovat PČP i v přezdívce. Věřím, že to nebude nikomu zatěžko.
Jediné, čeho jsou tihle lidé milující bližního svého jako sebe sama schopni, je mazání jim nepohodlného názoru a vydávání lži za pravdu. Já ve své editaci katholické nesmysly na stránce nechal. Ale čemu se divit? Mají v tom 2000 let praxi.
Cynik nám napsal: "Vložil jste do článku jako faktickou část, která není podložena žádnými daty. (Jednání Jana Sarkandera s Poláky). Přestože jste ji nedokázal podložit žásdnými fakty a jediný důvod pro toto je fakt, že to je (dle vašich vlastních slov) pouze "vaše bytostné přesvědčení". Pro vaši informaci, bytostná přesvědčení do encyklopedie nepatří a už rozhodně ne tehdy, pokud jsou vydávána za fakta..."
Ano, uvedl jsem: "Officiálně konal pouť do Częstochowy, ve skutečnosti při pobytu v Krakově tajně vyjednával u krále polského (katholíka) z návodu Popela z Lobkovic (katholíka), jehož zpovědníkem byl, pomoc císaři Ferdinandovi II. (katholíkovi)." K tomu se přiklání celá historická věda, protože co jiného by asi v Krakově dělal? Bylo to řádně odůvodněno níže:
Z dnešního pohledu lze uzavřít, že neexistují přímé důkazy o Sarkanderově vlastizradě. Existuje však uzavřený okruh nepřímých důkazů:
- Ačkoliv byl officiálně na pouti, navštívil též Krakov.
- Jako výsledek Sarkanderovy misse Poláci vpadli na Moravu.
- Holešov ušetřili.
Tuto interpretaci katholíci odmítají. Podle nich:
- Nejsou důkazy o tom, že by se spolčoval s Poláky.
- I kdyby tak činil, nebyla by to vlastizrada, protože by zůstal na straně legitimních představitelů země.
První argument je vyvrácen nepřímými důkazy. Druhý je sporný. Jde o to, zda císaře Ferdinanda II. považova za legálního panovníka, nebo za despotu, který si usurpoval trůn, na nějž nebyl zvolen. Pokud platí druhá odpověď, Poláci byli spojenci Moravy representované habsburským císařem a pomáhali potlačovat nelegitimní vzpouru.
Takže to chce jen umět dočíst text až do konce. Případně tomu dát jinou strukturu. Jenže mazání je pro tuto sebranku, která se zmocnila české části Wikipedie, mnohem pohodlnější. Pevně věřím, že to Nadace tak nenechá a že jim vtluče do hlavy, co to znamená NPOV.Poznámka: Omlouvám se, ale zde je nezbytné respektovat PČP i v přezdívce. Věřím, že to nebude nikomu zatěžko.
Mormegil se nám vybarvil
Ne, že bych k němu choval nějaké illuse, ale přeci jen jsem si myslel, že má kus cti v těle. Jeho komentář à la "Fuj, fuj, ty jsi ale ošklivý chlapeček," svědčí o jeho mentálním rozhledu.
Stejně jako jako s. Radouch či Li-sung nepatří k cynickým nevzdělancům jako je von Berlin. Přesto v poslední době řádí na Wikipedii jako černá ruka. Naposledy se mu znelíbilo heslo Dagmar Havlová. Jenž když se o někom píše, tak ať jsou jeho zásluhy jakékoliv (jako např. Jana Koukala o pražský majetek), tak si heslo zaslouží. I čtenáři společenských magazinů si zalouží NPOV informace o člověku, o němž si čtou.
Stejně jako jako s. Radouch či Li-sung nepatří k cynickým nevzdělancům jako je von Berlin. Přesto v poslední době řádí na Wikipedii jako černá ruka. Naposledy se mu znelíbilo heslo Dagmar Havlová. Jenž když se o někom píše, tak ať jsou jeho zásluhy jakékoliv (jako např. Jana Koukala o pražský majetek), tak si heslo zaslouží. I čtenáři společenských magazinů si zalouží NPOV informace o člověku, o němž si čtou.
Je mi s. Radoucha taktéž líto.
Začínal jako aktivista NPOV, skončil jako aktivní lycher. Proč k tomu došlo, je mi zásahadou. Asi to měl v povaze a touhu po neutralitě pouze předstíral.
31. srpna 2005
Tak mne vyprovokovali
No, je to moje chyba, měl jsem si dávat pozor. Teď se určitě radují, tak jim tu radost přejme.
30. srpna 2005
26. srpna 2005
Jak to vypadá na české části Wikipedie?
Jak známo, na Wikipedii není možné postovat osobní útoky. To vede k censuře či autocensuře. Aby byla tato neblahá situace napravena (každá censura je špatná), založil jsem tento blog.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)