Zobrazují se příspěvky se štítkemMedia. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemMedia. Zobrazit všechny příspěvky
10. dubna 2011
26. února 2011
10. února 2011
Česká media o arabských revolucích
Skvělou analysu přinesl David Antoš. Z diskusse vyjímám názor Sylvy F.: „českým médiím je do velké míry vlastní sebestřednost, neschopnost souvisle sledovat jakoukoli kauzu, natož zahraniční, jánabráchismis, předsudečnost, malost a pomalé, ale jisté klouzání k bulvárnosti.“
3. února 2011
Deník Referendum ve finanční krisi
To, co už se nějakou dobu vědělo, bylo dnes zveřejněno: Deník Referendum je ve finanční krisi. Jeho provoz stojí 3 600 000 Kč ročně. Co s tím? Přemoci své skrblictví a posílat 100 až 30 000 Kč měsíčně? Nevím.
Ačkoliv je zde precedent v Britských listech a Zvědavci, nedomnívám se, že je podobná cesta životaschopná. Podle wiki na Blisty „[k]aždý měsíc přispívá na chod částkou cca 20 000 – 40 000 Kč přibližně 120 čtenářů.“ Podle Blistů: „V prosinci 2010 přispělo finančně na Britské listy 253 osob celkovou částkou 92 969.45 Kč.“ O Zvědavci wiki píše: „Na jaře 2006 Stwora oznámil, že od června bude Zvědavce vydávat, pouze pokud čtenářské příspěvky dosáhnou alespoň 25 000 Kč měsíčně, výše vybrané částky byla průběžně uveřejňována nad hlavičkou Zvědavce v tzv. Sázce na Zvědavce. V prosinci 2006 se podařilo vybrat necelých devět tisíc korun namísto pětadvaceti tisíc. Vydávání Zvědavce zastaveno nebylo. Částka byla později zvýšena na 30 000 Kč. V lednu 2008 se ji nepodařilo vybrat a vydávání Zvědavce bylo na krátkou dobu zastaveno. […] V únoru 2010 Stwora zrušil Sázku na Zvědavce a přešel na nový druh financování. Vybrané články, za jejichž překlady musel sám platit, nebo které ho stály úsilí, jsou pro neplatící čtenáře uzavřeny po dobu přibližně jednoho měsíce. Po uplynutí tohoto období jsou články volně k dispozici všem. K uzavřeným článkům mají přístup buď registrováni čtenáři s předplatným nebo majitelé tzv. voucherů. Vouchery nevyžadují registraci a a umožňují větší flexibilitu. Uzavřené články jsou Stworou oceněny určitou částkou, v průměru kolem 10 korun, a majitelé voucherů se mohou rozhodnout, zda si článek koupí nebo ne. Cena článku se v průběhu jeho uzavření automaticky snižuje, čím je článek starší, tím je levnější.“
Ačkoliv si myslím, že DR je kvalitnější než BL nebo Zvědavec, nedomnívám se, že by byl 3x lepší než BL nebo 10x než Zvědavec. Patočka jen opět přecenil své možnosti a nepřizpůsobil je realitě.
Další vadou jeho návrhu je, že vůbec nemíní platícím čtenářům odevzdat více pravomocí. Přitom v každé kapitálové společnosti, ať je to s. r. o. nebo a. s., rozhodují investoři, tedy vkladatelé kapitálu.
A v neposlední řadě je tady idelogický profil listu. Patačka za svůj vzor považuje The Guardian, The Independent, New Statesman, The Ecologist; Zeit, Süddeutsche Zeitung, Tageszeitung; Democracy Now!, Huffington Post a Common Dreams. K Hospodářským novinám, Financial Times a Aktuálně.cz se staví kriticky. Proč ne. Ačkoliv seriosní levicový server vnímám záslužně, nelze nevidět, že jsou tady také Britské listy, Literární noviny a A2; když pomineme periodika typu CFP nebo OM, takže je na trhu poněkud přetlak.
Proto si myslím, že je sice dobře, že tady DR je, ale když tady nebude, nic se nestane. Jestli něco ČR chybí, tak je to seriosní deník typu Politiken a ten se na koleně dělat nedá. Jako odlišný organisační model lze připomenut Délský potápěč, který je dělán na koleně. Pokud DR přejde na stejné schema, bude to mu to možná ku prospěchu.
Update: K věci se vyjádřila též Věra Tydlitátová. S jejím názorem nelze než souhlasit.
Ačkoliv je zde precedent v Britských listech a Zvědavci, nedomnívám se, že je podobná cesta životaschopná. Podle wiki na Blisty „[k]aždý měsíc přispívá na chod částkou cca 20 000 – 40 000 Kč přibližně 120 čtenářů.“ Podle Blistů: „V prosinci 2010 přispělo finančně na Britské listy 253 osob celkovou částkou 92 969.45 Kč.“ O Zvědavci wiki píše: „Na jaře 2006 Stwora oznámil, že od června bude Zvědavce vydávat, pouze pokud čtenářské příspěvky dosáhnou alespoň 25 000 Kč měsíčně, výše vybrané částky byla průběžně uveřejňována nad hlavičkou Zvědavce v tzv. Sázce na Zvědavce. V prosinci 2006 se podařilo vybrat necelých devět tisíc korun namísto pětadvaceti tisíc. Vydávání Zvědavce zastaveno nebylo. Částka byla později zvýšena na 30 000 Kč. V lednu 2008 se ji nepodařilo vybrat a vydávání Zvědavce bylo na krátkou dobu zastaveno. […] V únoru 2010 Stwora zrušil Sázku na Zvědavce a přešel na nový druh financování. Vybrané články, za jejichž překlady musel sám platit, nebo které ho stály úsilí, jsou pro neplatící čtenáře uzavřeny po dobu přibližně jednoho měsíce. Po uplynutí tohoto období jsou články volně k dispozici všem. K uzavřeným článkům mají přístup buď registrováni čtenáři s předplatným nebo majitelé tzv. voucherů. Vouchery nevyžadují registraci a a umožňují větší flexibilitu. Uzavřené články jsou Stworou oceněny určitou částkou, v průměru kolem 10 korun, a majitelé voucherů se mohou rozhodnout, zda si článek koupí nebo ne. Cena článku se v průběhu jeho uzavření automaticky snižuje, čím je článek starší, tím je levnější.“
Ačkoliv si myslím, že DR je kvalitnější než BL nebo Zvědavec, nedomnívám se, že by byl 3x lepší než BL nebo 10x než Zvědavec. Patočka jen opět přecenil své možnosti a nepřizpůsobil je realitě.
Další vadou jeho návrhu je, že vůbec nemíní platícím čtenářům odevzdat více pravomocí. Přitom v každé kapitálové společnosti, ať je to s. r. o. nebo a. s., rozhodují investoři, tedy vkladatelé kapitálu.
A v neposlední řadě je tady idelogický profil listu. Patačka za svůj vzor považuje The Guardian, The Independent, New Statesman, The Ecologist; Zeit, Süddeutsche Zeitung, Tageszeitung; Democracy Now!, Huffington Post a Common Dreams. K Hospodářským novinám, Financial Times a Aktuálně.cz se staví kriticky. Proč ne. Ačkoliv seriosní levicový server vnímám záslužně, nelze nevidět, že jsou tady také Britské listy, Literární noviny a A2; když pomineme periodika typu CFP nebo OM, takže je na trhu poněkud přetlak.
Proto si myslím, že je sice dobře, že tady DR je, ale když tady nebude, nic se nestane. Jestli něco ČR chybí, tak je to seriosní deník typu Politiken a ten se na koleně dělat nedá. Jako odlišný organisační model lze připomenut Délský potápěč, který je dělán na koleně. Pokud DR přejde na stejné schema, bude to mu to možná ku prospěchu.
Update: K věci se vyjádřila též Věra Tydlitátová. S jejím názorem nelze než souhlasit.
23. ledna 2011
Další morální přešlap Blistů
Závažná morální selhání provázejí Blisty už od počátku. Začíná to už názvem. Blisty jsou „Britské listy“ asi tak stejně jako jsou Koženého Harvardské fondy harvardské. Čulík s Kotrbou mohou namítnout, že tento název vymyslel Neff. Ano, ale úplně v jiném kontextu: Byl to název rubriky Neviditelného psa, kterou stejně jako Americké listy nebo Kanadské listy měl psát cizinec v té zemi žijící. Když se Čulík od Neviditelného psa trhnul, měl svůj blog pojmenovat jiným, nematoucím způsobem.
Druhou námitkou může být, že Blisty jsou britské, protože většina jejich obsahu jsou překlady článků Guardianu. Původně Čulík články bez svolení Guardian News and Media Limited překládal celé. Po četných poukazech na porušování autorského práva nyní překládá „výtahy“, ve skutečnosti téměř kompletní články bez nepodstatných částí textu. Tím je sice formálně naplněn § 31 autorského zákona, ale ve skutečnosti je tato právní norma obcházena.
Morálně pochybné je rovněž blistystické nekompromisní vyžadování pravého jména a soustavné matení, že anonym a pseudonym jsou synonyma: „Britské listy na tomto místě poskytují v rámci demokratické diskuse čtenářům zdarma prostor k vyjadřování svých názorů. Debatéry za to žádají, aby u svého příspěvku vždy uváděli své plné občanské jméno a funkční emailovou adresu. V demokracii nemají názory anonymů žádnou hodnotu.“ Tuto čulíkovštinu úspěšně vyvezli do mnoha českých on-line medií, od Novinek počínaje, Jiným právem konče. Přitom právě zde byl Jan Čulík přistižen při pokrytectví, neboť jak dodnes uvádí ve svém vlastním životopisu: „Od druhé poloviny osmdesátých let přispíval Jan Čulík pravidelně do českého vysílání BBC zejména literárními a kulturními recenzemi, pod jménem Václav Písecký.“
DJing cheb pako si toho všiml, přejmenoval se na Václava Píseckého I. a z nespokojených diskutérů založil Církev Píseckých. Čulík s Kotrbou nám potom nadávali do zbabělých anonymů, ačkoliv řada z nás se tehdy podepisovala pravým jménem. Pikantní bylo, když Jan Novák na valné hromadě spolku Britské listy ukázal občanku, že je skutečně Jan Novák, Kotrba ho potom i nadále označoval paušálně za anonyma.
Jan Novák u každého Čulíkova článku upozorňoval na to, že Jan Čulík neoprávněně užívá titul Ph. D., ačkoliv je jen PhDr. Člověk by proto neměl zapomínat na svá vlastní morální selhání. Kritika Čulíkova pokrytectví přerostla v trolling a já se na tom podílel. Za to bych se chtěl Janu Čulíkovi omluvit. Neomlouvá mne ani to, že jsem v té době netušil, co to trolling je, dokud jsem se sám nestal jeho obětí. Holt: „Nečiň druhému, co nechceš, aby ti druzí činili,“ moc nefunguje, dokud to člověk neukusí na vlastní kůži. Proto pozor na poslední spravedlivé! Jsou to obvykle bezskrupulosní fanatici.
Reakcí na Církev Píseckých bylo, že Štěpán Kotrba začal na podzim 2002 nejprve diskussní forum censurovat a pak ho „dočasně“ zrušil. Tato dočasnost má stejné trvání jako pobyt sovětských vojsk. Na protest se oživil server Jeny/JK Sprcha.com, ale to už je jiná pohádka.
Blisty se nejen dopustily závažných selhání v journalismu, např. v referování o Jaromíru Štětinovi, ale též morálních. Po odchodu Tomáše Peciny se pokusily upřít mu jeho podíl, což musel po 6 letech (sic!) napravit až soud. Není proto divu, že Tomáš Pecina a já na údajně otevřené Blisty máme zakázáno psát a Kotrba si mne společně s Věrou Tydlitátovou pro jistotu zablokoval též na Facebooku. Výrazem kotrbovské morálky bylo rovněž speciální censurované vydání Blistů speciálně pro Tomáše Pecinu. Proč? Protože můžu.
Zatím poslední skandál nastal, když Blisty anonymně a bez souhlasu diskutujících zveřejnily debatu z Facebooku (Nepřiznaným editorem je podle všeho Kotrba.) a navíc ji doprovodily povýšeneckým kommentářem Čulíka a Cveka. Příčina je jasná: Svérázné vidění světa Čulíkem & Kotrbou, které až příliš připomíná vesmírné lidi. Podle Kotrby je vše na Facebooku veřejné, ačkoliv uzavřené profily jsou podstatou Facebooku: „Vzhledem k tomu, že facebook je veřejný prostor a "přátel" má Saša Uhlová skoro tisíc (včetně těch, kteří přátelé nejsou), vydáváme její tematicky moderované odpoledne "pamětníků" - orální historii v podání tazatelky a jejích hostů.“
Předně, zpřístupnění i velice širokému okruhu lidí není zveřejnění. K SIPRNet má přístup 3 000 000 lidí, přesto je to sbírka tajných materiálů. Navíc, na Facebooku jsou veřejné toliko ty texty, které jejich majitel povolil indexovat ve vyhledávači; číst texty i na otevřeném profilu smí jen ten, kdo má konto na Facebooku a jehož si majitel účtu nezablokoval. Takže ani texty Štěpána Kotrby otevřené nejsou, protože mou osobu z jejich čtení výslovně vyloučil.
Stejně tak kádrovat, zda Saša Uhlová všechny své kontakty z Facebooku osobně zná, je zcela nepřípadné. Je čistě jejím oprávněním rozhodnout, co a s kým bude sdílet. Žádný novinářský čmuchal do jejího soukromí bez souhlasu dotyčných nesmí, není-li to věc veřejného zájmu (cf. von Hannoverová v. Německo). A to není.
Kurz und gut, kalvinistická morálka Čulíka & Kotrby má svá specifika. Veřejné hádky redakce mají zřejmě odkazovat na svobodomyslnost. Ve skutečnosti je to jen nekvalita redakční práce, neboť odlišné názory jsou v praxi ukřičeny. Čulík tak ze všeho nejvíce připomíná Aštara Šerana Iva A. Bendy.
Druhou námitkou může být, že Blisty jsou britské, protože většina jejich obsahu jsou překlady článků Guardianu. Původně Čulík články bez svolení Guardian News and Media Limited překládal celé. Po četných poukazech na porušování autorského práva nyní překládá „výtahy“, ve skutečnosti téměř kompletní články bez nepodstatných částí textu. Tím je sice formálně naplněn § 31 autorského zákona, ale ve skutečnosti je tato právní norma obcházena.
Morálně pochybné je rovněž blistystické nekompromisní vyžadování pravého jména a soustavné matení, že anonym a pseudonym jsou synonyma: „Britské listy na tomto místě poskytují v rámci demokratické diskuse čtenářům zdarma prostor k vyjadřování svých názorů. Debatéry za to žádají, aby u svého příspěvku vždy uváděli své plné občanské jméno a funkční emailovou adresu. V demokracii nemají názory anonymů žádnou hodnotu.“ Tuto čulíkovštinu úspěšně vyvezli do mnoha českých on-line medií, od Novinek počínaje, Jiným právem konče. Přitom právě zde byl Jan Čulík přistižen při pokrytectví, neboť jak dodnes uvádí ve svém vlastním životopisu: „Od druhé poloviny osmdesátých let přispíval Jan Čulík pravidelně do českého vysílání BBC zejména literárními a kulturními recenzemi, pod jménem Václav Písecký.“
DJing cheb pako si toho všiml, přejmenoval se na Václava Píseckého I. a z nespokojených diskutérů založil Církev Píseckých. Čulík s Kotrbou nám potom nadávali do zbabělých anonymů, ačkoliv řada z nás se tehdy podepisovala pravým jménem. Pikantní bylo, když Jan Novák na valné hromadě spolku Britské listy ukázal občanku, že je skutečně Jan Novák, Kotrba ho potom i nadále označoval paušálně za anonyma.
Jan Novák u každého Čulíkova článku upozorňoval na to, že Jan Čulík neoprávněně užívá titul Ph. D., ačkoliv je jen PhDr. Člověk by proto neměl zapomínat na svá vlastní morální selhání. Kritika Čulíkova pokrytectví přerostla v trolling a já se na tom podílel. Za to bych se chtěl Janu Čulíkovi omluvit. Neomlouvá mne ani to, že jsem v té době netušil, co to trolling je, dokud jsem se sám nestal jeho obětí. Holt: „Nečiň druhému, co nechceš, aby ti druzí činili,“ moc nefunguje, dokud to člověk neukusí na vlastní kůži. Proto pozor na poslední spravedlivé! Jsou to obvykle bezskrupulosní fanatici.
Reakcí na Církev Píseckých bylo, že Štěpán Kotrba začal na podzim 2002 nejprve diskussní forum censurovat a pak ho „dočasně“ zrušil. Tato dočasnost má stejné trvání jako pobyt sovětských vojsk. Na protest se oživil server Jeny/JK Sprcha.com, ale to už je jiná pohádka.
Blisty se nejen dopustily závažných selhání v journalismu, např. v referování o Jaromíru Štětinovi, ale též morálních. Po odchodu Tomáše Peciny se pokusily upřít mu jeho podíl, což musel po 6 letech (sic!) napravit až soud. Není proto divu, že Tomáš Pecina a já na údajně otevřené Blisty máme zakázáno psát a Kotrba si mne společně s Věrou Tydlitátovou pro jistotu zablokoval též na Facebooku. Výrazem kotrbovské morálky bylo rovněž speciální censurované vydání Blistů speciálně pro Tomáše Pecinu. Proč? Protože můžu.
Zatím poslední skandál nastal, když Blisty anonymně a bez souhlasu diskutujících zveřejnily debatu z Facebooku (Nepřiznaným editorem je podle všeho Kotrba.) a navíc ji doprovodily povýšeneckým kommentářem Čulíka a Cveka. Příčina je jasná: Svérázné vidění světa Čulíkem & Kotrbou, které až příliš připomíná vesmírné lidi. Podle Kotrby je vše na Facebooku veřejné, ačkoliv uzavřené profily jsou podstatou Facebooku: „Vzhledem k tomu, že facebook je veřejný prostor a "přátel" má Saša Uhlová skoro tisíc (včetně těch, kteří přátelé nejsou), vydáváme její tematicky moderované odpoledne "pamětníků" - orální historii v podání tazatelky a jejích hostů.“
Předně, zpřístupnění i velice širokému okruhu lidí není zveřejnění. K SIPRNet má přístup 3 000 000 lidí, přesto je to sbírka tajných materiálů. Navíc, na Facebooku jsou veřejné toliko ty texty, které jejich majitel povolil indexovat ve vyhledávači; číst texty i na otevřeném profilu smí jen ten, kdo má konto na Facebooku a jehož si majitel účtu nezablokoval. Takže ani texty Štěpána Kotrby otevřené nejsou, protože mou osobu z jejich čtení výslovně vyloučil.
Stejně tak kádrovat, zda Saša Uhlová všechny své kontakty z Facebooku osobně zná, je zcela nepřípadné. Je čistě jejím oprávněním rozhodnout, co a s kým bude sdílet. Žádný novinářský čmuchal do jejího soukromí bez souhlasu dotyčných nesmí, není-li to věc veřejného zájmu (cf. von Hannoverová v. Německo). A to není.
Kurz und gut, kalvinistická morálka Čulíka & Kotrby má svá specifika. Veřejné hádky redakce mají zřejmě odkazovat na svobodomyslnost. Ve skutečnosti je to jen nekvalita redakční práce, neboť odlišné názory jsou v praxi ukřičeny. Čulík tak ze všeho nejvíce připomíná Aštara Šerana Iva A. Bendy.
14. září 2010
Prohrála media
Díky médiím víme pouze jedno: Ve sporu Agentura MM Praha v. Kubišová bylo odvolání žalobkyně zamítnuto. Prakticky všechna ostatní fakta nám media zatajila a místo toho přinášela absurdní a zcela nekvalifikované názory kdejaké mediální tváře.
A opět platí nepřímá úměra: Čím méně faktů, tím bouřlivější diskusse. Jsem rád, že se tomu LW vyhnula. Rád bych proto připomněl názory lidí, kteří do toho vidí více než všichni novináři dohromady:
A opět platí nepřímá úměra: Čím méně faktů, tím bouřlivější diskusse. Jsem rád, že se tomu LW vyhnula. Rád bych proto připomněl názory lidí, kteří do toho vidí více než všichni novináři dohromady:
- Míla:
Mrzí mě to zejména na Martu, o lístky na slibované turné byl velký zájem, nevím, proč si to pak rozmyslela. Vždy pro mě byla vzorem charakteru - ale takto se vykašlat na fanoušky?
- Cábik:
Chybou zřejmě bude, že vše bylo založeno pouze na ústní dohodě s tím, že se bude jednat o podobnou akci jako v roce 95. Sám jsem zvědavej na rozsudek soudu ve věci, každopádně si myslím, že manažer Heleny rozjel promo, které Golden Kids nepotřebovalo a chyba je tedy na jeho straně. Můj názor je, že Martě šlo čistě o koncert, zatímco ostatním spíše o ty věci okolo apod.
- Ivan:
Tobě by se líbilo, aby si Tě někdo "ústně rezervoval" na 30 let bez záruky pravidelných plateb?
11. září 2010
Fila o Rejžkovi
Otevřený pohled na malý český rybníček: "Právě ono kamarádíčkování s lidmi z malého českého rybníčku, pocit insiderství, touha „být jedním z nich" a ochota svádět žabomyší boje o to, jestli se nějakému průměrnému českému filmaři povedlo natočit si aspoň jednu „hezkou scénu", je základem marasmu zdejšího deníkového psaní. Právě proto jsou Melounkovým odchodem nejvíce zaskočeny Mirka Spáčilová z DNES a Věra Míšková z Práva, protože patřil do jejich mentálního světa."
* * *
"Koncepční, disciplinovaná a dotažená díla vznikají na všech kulturních úrovních - v popkultuře, v undergroundu i jinde. […] Zdá se, že i Jan Rejžek je tedy víc produktem minulého režimu, než je schopen si připustit. Tehdy se na školách učilo jen papouškovat ideologickou doktrínu a jedinou protireakcí byla ignorace, brblání nebo agresivní opozice. Bavit se o věcech s jistou základní vstřícností a touhou je pochopit je Rejžkovi cizí. Proto i přese všechnu pravdivost jsou jeho texty vlastně banální."
22. srpna 2010
Mediální bláboly
To, co předvádí Vodník nebo Cvek, jsou jedním (dvěma :-) slovem mediální bláboly. Romana Jocha čtu od 90. let, kdy psal do Mladé fronty, cca od roku 2005 ho znám osobně, letos jsme spolu polemisovali na stránkách Lidových novin a byli vedle sebe v panelu na jedné konferenci o lidských právech. Proto jsem zůstal neveřícně stát, když jsem sledoval mediální campagne, kterou proti němu ultralevice rozpoutala. Roman Joch je totiž všechno, jen ne fascista. Jako neokonservativec má k fascismu stejně daleko jako třeba liberálové.
Jenže tohle všechno propagandisty nezajímá. Našli si cíl, tak střílí. Takže jestli o něčem celá tato affaira vypovídá, tak o mediích a jejích konsumentech, kteří jsou ochotni uvěřit doslova všemu, ačkoliv je to na první pohled přitažené za vlasy. Čest výjimkám.
Jenže tohle všechno propagandisty nezajímá. Našli si cíl, tak střílí. Takže jestli o něčem celá tato affaira vypovídá, tak o mediích a jejích konsumentech, kteří jsou ochotni uvěřit doslova všemu, ačkoliv je to na první pohled přitažené za vlasy. Čest výjimkám.
12. srpna 2010
Jak Česká televise lže
via Pirátské noviny. V původní zprávě jsou oproti zprávě České televise navíc: Česká pirátská strana 11 %, Věci veřejné 8 %, Dělnická strana sociální spravedlnosti 5 %, Strana práv občanů - zemanovci 1 %.
18. července 2010
Politici a novináři
Jan Němec: "Jenomže veřejnost i v přímých přenosech byla svědky, jak ostatní opravovali Radka Johna - např. že ústavní zákon nemůže začít platit hned, záměny Pandurů za Gripeny a pod. Nevadilo vám to střílení od boku?"
Miroslav Kalousek: "No, každý z nás, kdo jsme vstoupili do politiky, jsme byli ještě chvilku v zajetí bývalého povolání. Někteří jsme měli to štěstí, že jsme předtím dělali seriozní práci, někteří předtím byli publicisté, kteří stříleli od boku. Myslím, že to je otázka několika týdnů."
Miroslav Kalousek: "No, každý z nás, kdo jsme vstoupili do politiky, jsme byli ještě chvilku v zajetí bývalého povolání. Někteří jsme měli to štěstí, že jsme předtím dělali seriozní práci, někteří předtím byli publicisté, kteří stříleli od boku. Myslím, že to je otázka několika týdnů."
3. července 2010
Britské listy přistiženy při lži
Vodník na svém blogu zveřejnil nesmyslný kommentář Statistická věda odhaluje podobnost kommunistů s ODS. Protože je známo, že Vodník není schopen odstupu od psaného textu, o kterém se předem rozhodl, že mu bude věřit, učinil jsem analysu za něj.
Čulík ve svém článku neústrojně míchá výsledky demoskopického šetření STEM (Žádná statistická věda, nýbrž sociologický průzkum, Vodníku! Vaše falšování slov je již poněkud únavné.) a ankety Britských listů. Nebyl by to Kotrba, aby výsledky své vlastní ankety nezmanipuloval.
Podívejme se na tabulku Politický profil respondentů Britských listů z května 2010 - Podpora pro české politické strany. Na první pohled to vypadá, že Kotrba neumí sčítat. Kdo si totiž sečte procenta v sloupci Výsledky parlamentních voleb, květen 2010, tak mu vyjde "pěkných" 114,82 %. Je to tím, že Kotrba v ní míchá jablka s hruškami. Zatímco všechny ostatní řádky uvádějí volební výsledek jednotlivých stran, v posledním řádku není dopočet do jedné (4,01 %), nýbrž mezisoučet "nezvolených" stran a dopočtu do jedné.
Horší je manipulace, kterou Kotrba předvádí v politickém složení čtenářů Blistů. Zde si za základ vzal pouze 85,50 % čtenářů, jako kdyby se snad Sněmovna volila z 85,50 %, jako kdyby tito čtenáři neměli politickou orientaci.
Tak jsem mu výsledky jeho ankety přepočetl na skutečné výsledky sněmovních voleb:
Ačkoliv levici v ČR volí jen 37,69 % voličů, Kotrba se snaží předstírat, že čtenáři Blistů volí levici pouze z 49,60 %. Ve skutečnosti ji volí nejméně 58,01 % čtenářů Britských listů, z toho téměř 3x tolik kommunistů než jich je v reálném světě. A to ještě vinou neprozíravosti při tvorbě ankety vynechal SPOZ, kterou je tam také nutné započítat. Na závěru, že Blisty jsou ultralevicový plátek, se tedy nic nemění.
Čulík ve svém článku neústrojně míchá výsledky demoskopického šetření STEM (Žádná statistická věda, nýbrž sociologický průzkum, Vodníku! Vaše falšování slov je již poněkud únavné.) a ankety Britských listů. Nebyl by to Kotrba, aby výsledky své vlastní ankety nezmanipuloval.
Podívejme se na tabulku Politický profil respondentů Britských listů z května 2010 - Podpora pro české politické strany. Na první pohled to vypadá, že Kotrba neumí sčítat. Kdo si totiž sečte procenta v sloupci Výsledky parlamentních voleb, květen 2010, tak mu vyjde "pěkných" 114,82 %. Je to tím, že Kotrba v ní míchá jablka s hruškami. Zatímco všechny ostatní řádky uvádějí volební výsledek jednotlivých stran, v posledním řádku není dopočet do jedné (4,01 %), nýbrž mezisoučet "nezvolených" stran a dopočtu do jedné.
Horší je manipulace, kterou Kotrba předvádí v politickém složení čtenářů Blistů. Zde si za základ vzal pouze 85,50 % čtenářů, jako kdyby se snad Sněmovna volila z 85,50 %, jako kdyby tito čtenáři neměli politickou orientaci.
Tak jsem mu výsledky jeho ankety přepočetl na skutečné výsledky sněmovních voleb:
| Strana | Výsledek voleb | Kotrbův výsledek | Skutečný výsledek |
| ČSSD | 22,09% | 27,00% | 31,58% |
| KSČM | 11,27% | 22,60% | 26,43% |
| Strana zelených | 2,44% | 4,30% | 5,03% |
| KDU-ČSL | 4,39% | 2,60% | 3,04% |
| TOP 09 | 16,71% | 5,00% | 5,85% |
| ODS | 20,22% | 2,60% | 3,04% |
| Suverenita | 3,67% | 4,70% | 5,50% |
| Věci veřejné | 10,88% | 4,00% | 4,68% |
| SPOZ | 4,33% | ||
| Jiné strany | 3,99% | 12,70% | 14,85% |
| Součet | 100,00% | 85,50% | 100,00% |
Ačkoliv levici v ČR volí jen 37,69 % voličů, Kotrba se snaží předstírat, že čtenáři Blistů volí levici pouze z 49,60 %. Ve skutečnosti ji volí nejméně 58,01 % čtenářů Britských listů, z toho téměř 3x tolik kommunistů než jich je v reálném světě. A to ještě vinou neprozíravosti při tvorbě ankety vynechal SPOZ, kterou je tam také nutné započítat. Na závěru, že Blisty jsou ultralevicový plátek, se tedy nic nemění.
5. června 2010
12. května 2010
Testování Řápkové
Mladá fronta je posedlá testováním. Tak vymyslila na Řápkovou test, jak umí právo. Protože jsem od fochu, tak jsem se otestoval taky.
1. V jakých městech sídlí vrchní soudy?
To je pro každého praktika ta nejvíce triviální otázka. Avšak pokud právo neděláte, chápu, že se vám to vykouří z hlavy.
2. Kolik činí lhůta pro odvolání v trestní věci?
Přiznám se, že toto jsem nevěděl ani já, ačkoliv jsem se kdysi trestním právem živil. Ale jen na prvním stupni (přesněji řečeno přípravným řízením) a lhůty jsou v trestním právu dosti nestandardně krátké.
3. Co znamená věta ignorantia iuris neminem excusat?
To je triviální pro toho, koho baví latina. Normální právník to ale moc neužije.
4. Kdo byli Gaius, Ulpinianus a Papinianus?
dtto
5. Jaké jsou druhy zavinění?
Tady "správná" odpověď míchá hrušky s jablky a je tedy sama špatně. Spíše theoretická otázka.
6. Co znamená "účinná lítost"?
Správnou odpověď bych nedal, v praxi se účinná lítost prakticky nevyskytuje.
7. Kde je upraveno právo na spravedlivý proces?
To je triviální, ale pro toho, kdo se zajímá o ústavní právo. To opět drtivá většina praktiků není.
8. Kolik činí poplatek za podání ústavní stížnosti?
Klassický chyták. Ale právník by to znát měl.
9. Kde sídlí Právnická fakulta v Plzni?
Nevěděl jsem.
Lze tedy říci, že ty otázky nezkoumaly to, zda je právník, ale snažily se najít to, co neví. Typicky český přístup. A Sokol, který nikdy nedělal nic jiného než trestní právo, by si měl uvědomit, že trestní právo není alfa a omega práva. Jak říkali Gaius, Ulpinianus a Papinianus, trestní právo není právo, ale politika.
A ještě bych chtěl dodat, že z té totální neznalosti latiny u Tachecí bolí uši.
1. V jakých městech sídlí vrchní soudy?
To je pro každého praktika ta nejvíce triviální otázka. Avšak pokud právo neděláte, chápu, že se vám to vykouří z hlavy.
2. Kolik činí lhůta pro odvolání v trestní věci?
Přiznám se, že toto jsem nevěděl ani já, ačkoliv jsem se kdysi trestním právem živil. Ale jen na prvním stupni (přesněji řečeno přípravným řízením) a lhůty jsou v trestním právu dosti nestandardně krátké.
3. Co znamená věta ignorantia iuris neminem excusat?
To je triviální pro toho, koho baví latina. Normální právník to ale moc neužije.
4. Kdo byli Gaius, Ulpinianus a Papinianus?
dtto
5. Jaké jsou druhy zavinění?
Tady "správná" odpověď míchá hrušky s jablky a je tedy sama špatně. Spíše theoretická otázka.
6. Co znamená "účinná lítost"?
Správnou odpověď bych nedal, v praxi se účinná lítost prakticky nevyskytuje.
7. Kde je upraveno právo na spravedlivý proces?
To je triviální, ale pro toho, kdo se zajímá o ústavní právo. To opět drtivá většina praktiků není.
8. Kolik činí poplatek za podání ústavní stížnosti?
Klassický chyták. Ale právník by to znát měl.
9. Kde sídlí Právnická fakulta v Plzni?
Nevěděl jsem.
Lze tedy říci, že ty otázky nezkoumaly to, zda je právník, ale snažily se najít to, co neví. Typicky český přístup. A Sokol, který nikdy nedělal nic jiného než trestní právo, by si měl uvědomit, že trestní právo není alfa a omega práva. Jak říkali Gaius, Ulpinianus a Papinianus, trestní právo není právo, ale politika.
A ještě bych chtěl dodat, že z té totální neznalosti latiny u Tachecí bolí uši.
11. května 2010
K mazání fotek z Wikimedia Commons
K již níže diskutovanému "skandálu" na Wikimedia Commons bych měl několik osobních postřehů a komentářů.
1. User:Jimbo Wales neměl začít s masovým mazání bez konsensu či schválení ze strany Nadace. Ostatně ta se k celé věci vyjádřila nakonec dosti vyhýbavě.
2. Absolutně mi nevadí fotky různých penisů na Commons, současné pravidlo pro jejich omezení je zbytečné. Jde je zatřídit do kategorií, kam patří. To samé platí i o vyobrazení sexuálních aktivit či BDSM. Jejich používání v lokálních projektech by mělo otázkou rozhodnutí těchto projektů, ne správců na Commons.
3. Wikimedia by měla mít nějakou sociální zodpovědnost bez ohledu na právní normy jednotlivých zemí bych velmi chápal mazání zvráceností jako jsou dětská pornografie a zneužívání dětí, mezirasový sex, zoofilní (a asi i koprofilní) jednání atd. Dbát je třeba i ochrany osobnostních práv, bývalé přitelkyně obvykle netěší, když je na Commons jejich obličej postříkaný spermatem. Stejně tak jsem pro označování erotických a nahých obrázků něčím, co by usnadnilo práci filtrům.
4. Vždy budou hraniční případy, třeba ilustrace či starší umělecká díla.
5. Přijde mi, že v těch diskusích ohledně smazaných fotek a jiných obrázků se ukazuje i jiných spor o charakter Commons. Má to být pouhé úložiště pro projekty Wikimedia nebo všem určená sbírka děl pod svobodnou licencí?
6. Anglická Wikipedie vykazuje silnou liberálně levicovou zaujatost, Fox News naopak podporuje neokonzervativní a občas i konzervativní republikánské politiky. Tato ideově konkurenční významná média spolu vedou spolu ideový boj, v rámci kterého si dělají i naschvály.
1. User:Jimbo Wales neměl začít s masovým mazání bez konsensu či schválení ze strany Nadace. Ostatně ta se k celé věci vyjádřila nakonec dosti vyhýbavě.
2. Absolutně mi nevadí fotky různých penisů na Commons, současné pravidlo pro jejich omezení je zbytečné. Jde je zatřídit do kategorií, kam patří. To samé platí i o vyobrazení sexuálních aktivit či BDSM. Jejich používání v lokálních projektech by mělo otázkou rozhodnutí těchto projektů, ne správců na Commons.
3. Wikimedia by měla mít nějakou sociální zodpovědnost bez ohledu na právní normy jednotlivých zemí bych velmi chápal mazání zvráceností jako jsou dětská pornografie a zneužívání dětí, mezirasový sex, zoofilní (a asi i koprofilní) jednání atd. Dbát je třeba i ochrany osobnostních práv, bývalé přitelkyně obvykle netěší, když je na Commons jejich obličej postříkaný spermatem. Stejně tak jsem pro označování erotických a nahých obrázků něčím, co by usnadnilo práci filtrům.
4. Vždy budou hraniční případy, třeba ilustrace či starší umělecká díla.
5. Přijde mi, že v těch diskusích ohledně smazaných fotek a jiných obrázků se ukazuje i jiných spor o charakter Commons. Má to být pouhé úložiště pro projekty Wikimedia nebo všem určená sbírka děl pod svobodnou licencí?
6. Anglická Wikipedie vykazuje silnou liberálně levicovou zaujatost, Fox News naopak podporuje neokonzervativní a občas i konzervativní republikánské politiky. Tato ideově konkurenční významná média spolu vedou spolu ideový boj, v rámci kterého si dělají i naschvály.
25. března 2010
Independent už není nezávislý
Ikona britské nezávislé journalistiky, The Independent, skončila. Koupil ji Rus. Pro Čulíka to musí být další facka do tváře.
23. března 2010
Co by nemělo zapadnout
Pochybná úroveň novinářské práce v Lidových novinách. Nicméně z neveřejných zdrojů vyplývá, že to bylo osobní rozhodnutí dotyčného, nikoliv redakce LN jako celku.
21. března 2010
Affaira Britských listů
Díky JK jsem se mohl seznámit s textem, který rozběsnil Jana Čulíka natolik, že odkazy na něj neváhal odstranit dokonce i ze seznamu autorových článků: "Redakce omylem zveřejnila, bez vědomí šéfredaktora, nevěcný příspěvek Františka Nevařila, sice s vysvětlením, že je nevěcný, ale to nestačí. Snažíme se v Britských listech o otevřenost, ale nemůžeme publikovat věcně chybná tvrzení. Principem Britských listů je, že nepublikujeme tvrzení, která odporují faktům. Každý má právo na názor, jakkoliv třeba podivný, ale nepublikujeme texty, které jsou založeny na dezinformacích. Co se týče názorů, vydáváme to, co považujeme za zajímavé. Článek Františka Nevařila stahujeme z vydání a čtenářům se omlouváme." Důvodem zřejmě bylo odstranit jasný důkaz, že Blisty a Zvědavec (1 a 2) jsou mentální blíženci.
20. března 2010
15. března 2010
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)