Zobrazují se příspěvky se štítkemJazykověda. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemJazykověda. Zobrazit všechny příspěvky

31. května 2009

Pornografie

Pro obecnou veřejnost je pornografie druh erotiky: "Tzv. "tvrdá pornografie" obecně bývá ze všech paraliterárních žánrů nejpoctivější – je zcela jednoúčelová, absolutně stereotypní a nic nepředstírá. Ve srovnání s ní působí většina "lechtivě erotických" škvárů hloupě a falešně, byť mnozí tradičně vychovaní jedinci jim dávají přednost. Obligátní čapkovský argument o "znehodnocení erotismu" pornografií je zcela absurdní – o nic vyššího v amorosních škvárech všeho druhu nejde. Pokud někdo nedokáže v praktickém životě oddělit invenci a transcendentnost skutečné lásky a erotiky od pouhého souložení či infantilních zamilovaných gest, pak to rozhodně není vinou pornografie ani červené knihovny. Pro tyto bezradné nebožáky mohou být naopak amorosní škváry alespoň zdrojem inspirace, jak se vypořádat se svou impotencí prostou nápodobou nabízených schémat chování."; ne tak pro modernistické intelektuály: "Za pornografické dnes označujeme běžně takové psaní a myšlení, které slouží k vyvolávání nejnižších a nejprimitivnějších pudů, přičemž pud sexuální dnes už jako nízký nevnímáme." Jenže tomu se už dávno říká škvár či brak.

Posedlost redefinovat standardní pojmy a tím je falšovat, je modernistům vlastní. Když se v roce 1936 Heidegger setkal v Římě s židovským filosofem Karlem Löwithem, tak se bavili o tom, jak může patřit k nacistickému establishmentu. Heideggerova odpověď byla klassická: Nebýt mne a mně podobných, byl by nacism ještě horší. Na to Löwith replikoval, OK, ale jak můžete sedět vedle Julia Streichera (po válce byl za své texty popraven, ačkoliv se ničeho jiného nikdy nedopustil: "For his 25 years of speaking, writing, and preaching hatred of the Jews, Streicher was widely known as ‘Jew-Baiter Number One.’ In his speeches and articles, week after week, month after month, he infected the German mind with the virus of anti-Semitism, and incited the German people to active persecution... Streicher's incitement to murder and extermination at the time when Jews in the East were being killed under the most horrible conditions clearly constitutes persecution on political and racial grounds in connection with war crimes, as defined by the Charter, and constitutes a crime against humanity."). Heidegger odpověděl, že Der Stürmer je pornografie, o níž nemá cenu se bavit: Nedá se s ní nic dělat, a proto je nutno se smířit s její existencí.

Symptomatické je osobní Heideggerovo chování, které napoví víc, než by Magnovi bylo milé:
The next day, my wife and I made an excursion to Frascati and Tusculum with Heidegger, his wife, and his two small sons, whom I had often cared for when they were little. It was a radiant afternoon, and I was happy about this final get together, despite undeniable reservations. Even on this occasion, Heidegger did not remove the Party insignia from his lapel. He wore it during his entire stay in Rome, and it had obviously not occurred to him that the swastika was out of place while spending the day with me.

17. května 2009

Shodné přívlastky

Člověk se pořád dozvídá něco nového. Tak jsem se na Lupě dozvěděl, že internetový profil znamená the Internet profile, zatímco an Internet profile se řekne profil na Internetu. A pak shodné přívlastky nemají v češtině mizet.

Jak uvádí Pepek v diskussi, ve skutečnosti vtip není v tom, o jaký přívlastek se jedná, ale zda je dotyčné slovní spojení termínem čili nic.

Updated.

10. ledna 2009

Kdo je troll

Michaela vznesla správnou otázku: "Kdo je troll"? Faktem je, že v poslední době se toto slovo začalo zneužívat jako nadávka pro ty, kteří poruší nepsaná pravidla ohnivé debaty (flame war) a zachovají se amorálně: udají protistranu, zneužívají její identifikační údaje apod. Je otázkou, zda by se pro ně neměl používat přesnější výraz. V užším slova smyslu je trollem ten, kdo se snaží znemožnit debatu, např. tapetováním.

16. prosince 2008

2 nová anglická slova

Geek je šprt, nerd je mimoň. Interview s Kaley Cuoco.

30. listopadu 2008

Pravopisný systém obecné češtiny

Na základě článku o obecné češtině vznikla diskusse o možném pravopisném standardu psané obecné češtiny. Jsou v zásadě možné dva systémy:
  1. analogický, který proponuje Tomáš Pecina a
  2. konstruovaný, který navrhuji já.
Analogický zápis obecné češtiny by vycházel ze spisovné češtiny, přičemž v něm byl větší rozdíl mezi psanou a mluvenou podobou než v spisovné a hovorové češtině. Písmeno ý by se vždy četlo jako [ej], např. slovo týden by se vyslovovalo jako [tejden], počáteční o- by se vyslovovalo jako [vo], např. okno by se četlo jako [vokno].

Konstruovaný standard by opustil etymologický význam pravopisu. Zrušil by některé původem středověké nebo raně novověké konvence a respektoval by pouze hluboce vžité grafické standardy, tj. takové, v nichž žádný Čech neudělá pravopisnou chybu. Například měkčící role ě se příliš nevžila a bylo by zřejmě nutno ho nahradit písmeny je: opjet, mnjesto nebo ie: opiet, mniesto apod. Naproti tomu i je vždy stejně jako v polštině pociťováno jako měkčící samohláska a rozlišovat mezi i a y jako [ü] nemá význam, neboť [ü] v češtině neexistuje. Proto by se psalo živý lidi, živý ženy a živý djeti nebo dieti. Stejně tak je hluboce vžité písmeno c jako zápis hlásek [ts]: děcký pokoj. Vzhledem k tomu, že g by vždy znamenalo pouze [g], nebylo by nutné ho supplovat písmenem k např. ve slově gde. Rovněž rozlišovat mezi ú a ů by ztratilo opodstatněnost: stúl. Obojetné souhlásky (b, f, l, m, p, s, v, z) by bylo bylo nutno zrušit a rozlišit na tvrdé (většina, zejména sykavky c, z, s) a měkké (zřejmě pouze p). Pravopisný systém by však neměl zohledňovat módní snahy o grafické ozvláštnění typu sqěle či wina.

Je nutno si uvědomit, že i obecná čeština má stylové roviny: Kromě společného jádra má stylově nižší (místo neni výslovnost nejni) či zastaralou podobu (místo pošta dřívější počta).

Updated.

29. listopadu 2008

Obecná čeština

Poměrně málo zkoumaným fenoménem je interdialekt v Čechách (na Moravu, vyjma Znojemska, nezasahuje) – obecná čeština. Je velice starý, vzniká již v 14. století náslovným (protetickým) v- a pokračuje v století 15. transformací ý na ej (přes mezistupeň v aj): cýtit, sýr, vozýk, zýtra – cejtit, sejr, vozejk, zejtra a ahistoricky též praví – prý, weekend – vejkend.

Obecná a spisovná / hovorová čeština (francouzsky familier, formel & standard) je obdobou diglossie v arabštině, řečtině, němčině či norštině (RTF): "Běžný Čech ze západní většinové části oblasti se rodí do primárního jazyka, kterým je pro něj obecná čeština (někdy s menší příměsí dialektických prvků) a až od šesti let, kdy začíná chodit do školy, se dovídá, že mluví "špatně" a že správná čeština, kterou má mluvit a později také psát, je ta, se kterou ho seznámí paní učitelka, která se tak stává soudcem a nositelkou patentu na jazykovou správnost, ovšem jazyka odlišného; zároveň se tak stává i pramenem postupně vznikajících pocitů frustrací. Dítě a později dospělý je tak přeučován od té doby v tomto duchu. Výsledkem je, že čím vzdělanější je člověk, tím má často blíže k víře, že skutečnou mateřštinou je pro něj až ten druhý, tj. spisovný jazyk, zatímco mluvčí méně vzdělaný obvykle jen trpí pocitem nejistoty, co a jak je správné, zvláště má-li se vyjádřit písemně. Jinými slovy, přirozenou a silnou jazykovou intuici, se kterou dítě jako přirozený mluvčí přichází do školy, má dospělý mluvčí oslabenou, avšak novou intuici, tj. z onoho nového jazyka, do doby dospělosti plně téměř nikdy nezíská a zůstává mu onen pocit nejistoty, popř. inferiority. Tuto situaci silně podporuje i téměř už zvyková, periodická ortografická reforma (vždy minimálně jedna na generaci), což vyvolává pochopitelný odpor. Pocit nejistoty, zvláště u generací starších, se tak jen zvětšuje."

Hlavním problém obecné češtiny je písemná podoba, resp. absence její kodifikace, přesto i podoba spisovné češtiny je vysoce problematická: "Pravidla českého pravopisu, která se periodicky opakovala, se neopírala o žádnou skutečnou znalost jazykových poměrů a představuje tudíž dodnes sérii autoritářských a problematických změn, u kterých jejich autoři zřejmě jen vágně "cítili" jejich potřebu." Osobně proto v soukromých e-mailech obecnou češtinu nepoužívám a píšu spisovnou.

Updated.

25. června 2008

Minulý čas

Existuje několik základních druhů:
  1. aorist (praeteritum, fr. le passé simple, ang. simple past). V češtině zanikl v 15. století; latina ho nikdy neměla.
    1. silný (asigmatický, zastaralý): u zavřeného kmene, např. ved-: ved, vede, vede / vedom, vedete, vedu.
    2. mladší aorist slabý – nahradil silný aorist: vedech, vede, vede / vedechom, vedeste, vedechu.
    3. slabý (sigmatický): u otevřeného kmene, např. da-: dach, da, da / dachom, daste, dachu. Aorist slovesa být je pomocné sloveso u kondicionálu.
  2. souminulý čas (imperfektum, fr. l'imparfait, ang. past continuous). V češtině zaniklo v 15. století. Sloveso vést: vediech, vedieše, vedieše / vediechom, vedieste, vediechu
  3. předpřítomný čas (perfektum, fr. le passé composé, ang. present perfect). Je to v češtině jediný používaný minulý čas; podobný jev nastává v němčině. Např. jsem přišel znamená doslova jsem přišlý.
  4. předminulý čas (plusquamperfektum, fr. le passé antérieur, ang. past perfect nebo pluperfect). Od 19. století v češtině zastaralé: byl jsem řekl.
Zajímavá je též synaeresis: Marja, dušij tělu, neu-mie-ra-jú.

1. června 2008

Čtvrtá slovesná třída

Má tři vzory: prosí, trpí, sází. Vzor prosí se od ostatních liší tím, že v minulém čase má koncovku -il, zatímco ostatní ji mají -el či -ěl. V současné době existuje mohutná tendence konvertovat vzor sází na vzor trpí tím, že 3. osoba množného čísla času přítomného přebírá koncovku 3. osoby čísla jednotného, tedy oni *sází místo sázejí. Tomu někdy čelí hyperkorrektost: *trpějí. Přitom rozlišovacím znakem mezi oběma vzory je 2. osoba čísla jednotného rozkazovacího způsobu: trp v. sázej.

K článku se vyjádřil p. Zeman. K tomu bych chtěl dodat, že nechápu, co má morfologie společného s orthografií.

Updated.

30. září 2007

Předložky

Zajímavý článek Petra Bednarského.

20. září 2007

Výslovnost norských samohlásek

Lena: "Ono je to jednoduche, "a" se vyslovuje jako [a], "å" se vyslovuje jako ceske [o], "o" se vyslovuje jako ceske [u], "ø" jako nemecke [ö], "e" jako klasicke ceske [e], "ae" jako anglicke otevrene [e], "i" jako normalni [i], "u" jako nemecke [ü] a "y" jako takove hluboke [i] - neco mezi nemeckym [ü] a nasim [i]."

6. srpna 2006

Dys- a dis-

Dys- a dis- jsou dvě zcela odlišné předpony, ačkoliv v moderní češtině splývají. Dys- pochází z řecké předpony vyjadřující adjektivum špatný. Dis- pochází z latinské předpony od, pryč. Je tedy dysgrafie a dysmenorrhea, ale disharmonie a diskordance.

Jak správně připomíná Tomáš Pecina, slova začínající na dys- jsou řecká, slova začínající na dis- jsou latinská.

Updated.

5. července 2006

Zájmeno svůj

P. Juchelka se ptá, jak je to v češtině se zájmenem svůj. Je to poměrně obtížný grammatický jev. Na rozdíl od jiných jazyků, které vystačí s jedním přivlastňovacím zájmenem pro každou osobu, má čeština navíc přivlastňovací zájmeno svůj, které se váže na původce děje.

Věta: "Já nemohu za to, ze ten pán neumí anglicky a stydí se za to natolik, že maže opravu jeho pravopisných chyb," je Czechenglish je více ohledech:
  1. původně tam nebyla diakritika. Češi, jak známo, používají háčky a čárky už od dob Jana Husa a všechny velké operační systémy dneška to respektují,
  2. čeština (stejně jako latina) nemusí vždy vyjadřovat podmět a
  3. osobně bych zde také (na základě svého jazykového citu) použil místo jeho zájmeno svých.
Nicméně bych chtěl zdůraznit jedno: Zatímco orthografie (pravopis) má být kamenná, není žádného rozumného důvodu bránit přirozenému vývoji jazyka v grammatice (mluvnici). Tak jako se časem v češtině vyvinou členy, tak zanikne i zájmeno svůj.

Pokud se chcete poučit více, máte možnost (nebo u Staníčka).