Zobrazují se příspěvky se štítkemIslám. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemIslám. Zobrazit všechny příspěvky

3. září 2007

Protestantská ethika a duch kapitalismu

Název polemiky jsem si vypůjčil z nejslavnější knihy Maxe Webera, protože vystihuje nejvýznamnější globální politický problém dneška. Tím není boj s terrorismem, jak jej propagují neokonservativní váleční štváči, nýbrž střet theokracie (bohovlády, Království Saúdské Arábie a Íránská islámská republika) a sekularisace (zesvětštění, USA).

22. srpna 2006

Israelská evidence obyvatel

motto: "[Israeli] system of permits and ID cards is akin to South Africa's Pass laws during apartheid."

Podle zákona o registru obyvatel z roku 1965 Stát Israel shromažďuje také tato data:
"(5) ethnic group;
(6) religion;"

Tato data žádný slušný stát nesbírá. Pro srovnání uvádím § 3 odst. 3 českého zákona č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel a rodných číslech:
"V informačním systému se o občanech vedou tyto údaje:
a) jméno, popřípadě jména, příjmení, rodné příjmení,
b) datum narození,
c) pohlaví,
d) místo a okres narození a u občana, který se narodil v cizině, místo a stát, kde se občan narodil,
e) rodné číslo,
f) státní občanství, popřípadě více státních občanství,
g) adresa místa trvalého pobytu (§ 10 odst. 1), včetně předchozích adres místa trvalého pobytu,
h) počátek trvalého pobytu, popřípadě datum zrušení údaje o místu trvalého pobytu nebo datum ukončení trvalého pobytu na území České republiky,
i) zbavení nebo omezení způsobilosti k právním úkonům,
j) zákaz pobytu, místo zákazu pobytu a doba jeho trvání,
k) rodné číslo otce, matky, popřípadě jiného zákonného zástupce; v případě, že jeden z rodičů nebo jiný zákonný zástupce nemá přiděleno rodné číslo, vede se jméno, popřípadě jména, příjmení a datum narození,
l) rodinný stav, datum a místo uzavření manželství,
m) rodné číslo manžela; je-li manželem fyzická osoba, která nemá přiděleno rodné číslo, vede se jméno, popřípadě jména, příjmení manžela a datum jeho narození,
n) rodné číslo dítěte; je-li dítě cizinec, který nemá přiděleno rodné číslo, vede se jméno, popřípadě jména, příjmení dítěte a datum jeho narození,
o) o osvojeném dítěti údaje uvedené v § 7 písm. c),
p) záznam o poskytnutí údajů (§ 8 odst. 6),
q) datum, místo a okres úmrtí; jde-li o úmrtí občana mimo území České republiky, vede se datum úmrtí a stát, na jehož území k úmrtí došlo,
r) den, který byl v rozhodnutí soudu o prohlášení za mrtvého uveden jako den úmrtí."

Až do roku 2002 byla národnost uvedena i na israelských občankách (Teudat Zehut. Židovská národnost יהודי je uvedena vlevo od data vydání "20. 6. 2000". Arabská národnost by byla ערבי). Po desítkách letech bojů přestala konečně být vyznačována: "Beginning in 1987, Haim Ramon (MK Labor) sought to erase the section but his requests were denied for a variety of reasons. Finally, in March 2002, the Knesset Committee on Constitution and Law passed, by a vote of 9 to 4, a regulation ordering the removal of nationality from all identification cards issued 30 days from publication of the regulation."

K diskriminaci tedy už nemůže docházet na základě pouhého nahlédnutí do občanky. Israel sice už do občanek nevyznačuje národnost, ale místo toho Židům datum narození vyznačuje též podle hebrejského letopočtu. Podřadnost postavení Arabů tak zůstává zachována.

V Israeli se občanka používá ještě častěji než v ČR a její nošení je, na rozdíl od ČR, povinné: "Any resident sixteen years of age or older must at all times carry an Identity card, and present it upon demand to a senior police officer, head of Municipal or Regional Authority, or a policeman or member of the Armed forces on duty."

"Palestinians can no longer enter Israel unless they have either a special permit or this blue ID. Without it you are excluded from the cycle of life, cut off from work, hospitals, religious shrines – and often from family as well. You are also cut off from the National Insurance Institute, which provides all blue-card holders with social benefits, including health care and a monthly allowance for the children."

"Lubna's neighbor doesn't wish to be identified. She lives in the camp with her husband and four children. She has a Jerusalem ID, but her husband is a Palestinian from Jordan. She lived with him there for six years. Her application for family reunification was rejected, and since then her husband has been living with her illegally. "Three of my children are not registered. Does that mean they don't exist in this world? I'm amazed how Jews from anywhere get citizenship, while we are considered infiltrators in our own country."


Další příběh: "For the last 7 months G, a Jewish woman from the south of Israel who married a Muslim man and converted to Islam, has been trying in vain to make the Ministry of Religious Affairs give her a document confirming her conversion. G converted to Islam because the Jewish religious establishment in Israel does not allow an inter-religious marriage. A conversion document is a condition posed by the Interior Ministry in order to register either conversion or marriage.

These two government ministries, controlled by Shas party ministers, refuse to acknowledge the validity of certificates and rulings regarding a conversion from Judaism to Islam issued by the Muslim courts. Thus, the Interior Ministry conditions the acknowledgement of a marriage between a Jewish citizen who converted to Islam and married a Muslim, as well as their request for a family unification with their spouse, if the latter is not a citizen, on the receipt of a conversion certificate from the Ministry of Religious Affairs, or from the Rabbinate. Both refuse to produce it."

Updated.

19. srpna 2006

Karikatury holocaustu

V Íránu probíhá výstava karikatur holocaustu. Ředitel Jad Vašem, Avner Shalev, k tomu prohlásil: "This we will not tolerate." Poněkud svérázné pojetí svobody projevu. "Paris Mayor Bertrand Delanoe condemned the display in a letter to Iran's ambassador, saying it "intended to mock the tragedy of the (Holocaust) and to trivialise a new anti-Semitic bid under the false pretext of art and freedom of speech"." V čem tedy spočívá svoboda tisku a uměleckého projevu?

"Masoud Shojai, head of the country's "Iran Cartoon" association and the fair organiser, said that "we staged this fair to explore the limits of freedom Westerners believe in". He said: "They can freely write anything they like about our prophet, but if one raises doubts about the Holocaust he is either fined or sent to prison."" Podrobnější zpráva.

"Israeli government spokesman Gideon Meir called on the international community "to express disgust from such an anti-Semitic and inhuman event."" Od kdy je černý humor nelidský?

"Russia's Congress of Jewish Religious Organisations and Associations urged Muslims around the world "to reject the blasphemy of political intriguers and say in their very hearts, 'Keep your hands off the memory of the Holocaust's victims.'"" Opravdu rouhačství?

A viděl tu výstavu ze všech těch lidí vůbec někdo?

Updated. (Zpráva Reuters je mnohem kvalitnější než AP.)

14. dubna 2006

Karikatury Holocaustu

Výsledky íránské soutěže, pokud je mi známo, žádná evropská media nepřinesla. Zde je náprava. Nejlepší je asi tento obrázek.

14. února 2006

Mé vyjádření ke karikaturám

Každý má právo karikaturovat kteroukoliv postavu lidských dějin, včetně Muhammada. K tomu, co napsal Bohumil Doležal, není co dodat.

14. listopadu 2005

Zbytečná nepřátelství

motto: "Vite naproste hovno, Petersi, coz dokazujete dnes a denne. Alespon ten plural majesticus byste si mohl odpustit."

Úvodem bych chtěl předeslat, že mám Michaelu rád, protože je Židovka, nikoliv navzdory tomu, že je Židovka. Dále, protože žijeme, ať se nám to líbí nebo nelíbí, v genderově definované společnosti, je primární povinností muže být k ženě galantní. Proto si ve vztahu ke královně Sprchy osvojím křesťanské heslo: "Kdo do tebe kamenem, ty do něho chlebem." Nicméně by mne zajímalo, od kdy je katechismus "projevem intelektuální lenosti". Když si někdo myslí, že čím více negativních epithet k osobě opponenta navrší, tím lépe, je to jeho věc. Já si však myslím, že je lepší diskutovat k věci. A třetí věc do úvodu. "Guy Peters", jak známo, není mé pravé jméno. Proto je více než nadbytečné psát "pan Peters".

Attention deficit disorder (AFD) není jakési chaotické vybíhání z lavice za účelem upoutání pozornosti učitelky. Příčina vězí v nemožnosti sebekázně, nikoliv v touze upřít na sebe pozornost dozorce. Nehovoříme-li o poruše, tak první jev spočívá v nedostatku pevné vůle. Zda ji mám, si každý může ověřit na faktu, zda jsem od svého prohlášení 26. 9. 2005 postoval na Sprchu jakýkoliv text. Druhý jev spočívá jakémsi exhibicionismu až hérostratovství. Ten má každý, kdo na Internet píše do diskussí či dokonce články. O pozornost škemrá každý z nich.

Pokusme se poctivě zamyslet, jaký byl smysl článku, když žádné explicitní vysvětlení tam nenalezneme. Začněme od nepochybných faktů. Inspirací autorky byl článek Pavla Pečínky Čekání na romskou Hirsi Ali. Jeho obsahem jsou tato tvrzení:

"Velká část cikánských žen zažívá trojí útlak. Od většinové společnosti, která v nich vidí jednak z xenofobních příčin, jednak po některých špatných zkušenostech prostě „špinavý cigány“. Další problém mají Romky všeobecně jako ženy, které v Česku pobírají nižší platy a hůře shánějí zaměstnání než muži. Tvrdý útlak však zažívají Romky mnohdy v nejbližším okolí." Tato tvrzení jsou předkládána jako axiomy, o nichž se nediskutuje. Dále je zde vysvětlení, proč se tímto problémem nezabývají gádžovské feministky a levicoví politici. Autor proto vidí jako nutnost, aby problém trojí diskriminace ze země zvedly samy Romky.

Autorka axiomy odmítá, a proto zákonitě odmítá i implikaci. Ukazuje příklad slovenských romských osad, kde údajně jednu ze tří tvrzených diskriminací Romky nezažívají (o zbylých dvou autorka cudně mlčí). Kritisuje volání po české romské Hirsi Ali jako umělé vytváření neexistujícího problému. Přitom "O postaveni Romu v ramci majoritni spolecnosti ten clanek nebyl, je mi lito, ze mate najednou tak bujnou fantazii." To je už skoro dialektická jednota protikladů.

Než přistoupím k vyvracení autorčiných thesí, pokusím se zachytit svou vlastní posici, což je nutné jako předporuzumění vlastnímu subjektivismu. Nepopírám, že Hirsi Ali je pro mne hrdinkou. Je to člověk, který riskuje svůj vlastní život, aby bojoval s jevem, bez nějž údajně ztrácíme kontakt se svým biologickým tělem, které nám údajně začíná být na obtíž. Snahy zakázat obřízku pro ni nejsou pošlapáním tradic (je každou tradici nutno následovat?) a podlehnutím západní ideologii (východní ideologie jsou OK?). Uznává fakt, že v mrzačení závislých není na místě racionální argumentace, nýbrž přísný zákaz. Zde si dovolím poznámku, že s rouhači se nediskutuje (ti se rovnou zavírají do žalářů), ale nositele tradic mrzačení máme respektovat.

Autorka odsuzuje sociální násilí levicových ideologů s policajtskou náturou. Obhajuje ideu multikulturalismu (dále též jen "MC"): "Mám tendenci problém vidět jako nedostatek [MC], skutečný nedostatek, bez ohledu na politické proklamace," ačkoliv pak tvrdí opak: "Text byl totiz predevsim kritikou multikulturalismu a PC". Je třeba respektovat fakt, že autorka sama o sobě prohlásila, že je "klubko oxymoronů". Jenže to se pak těžko smysluplně diskutuje.

O nesmyslnosti MC byly napsány stohy literatury. Za všechny připomenu např. Magna Maxima: "Tak me napada , kdyz skrtneme universalitu a objektivity JAK A PODLE CEHO JE ODSOUZENIHODNE - ZE TREBA NASE KULTURA PREVALCUJE NEJAKOU JINOU? {mysleno vymazani ciziho pribehu,reci a slov... ne zivota } OTAZKA :Z jake posice jde rict : "Opanovani ciziho jazyka a jeho nahrazeni NASIM, je spatnost"??....myslim, ze ta posice neexistuje, tj. ani ten moralni apel nema smysl...takze hrrr na ne !...zglobalisujme to na jednu hromadu !...kulturni kolonialismus, skrz naskrz rasami...multiethno-monokulti..ja jsem pro!..." Na tom nic nezmění odsuzování tohoto či obdobných vyjádření: "Opet cernobile videni. Tezko si povidat o barvach na obrazech s clovekem, ktery je nevidi." + ""Nazor "svine, ktere jsou hazeny perly." To abych vam dala "ochutnat vasi vlastni mediciny"."

A nyní ke kritice mé kritiky. Opravdu netuším, kde se bere pocit, že dokud není problém sebereflektován, tak neexistuje. Domyšleno do důsledků, kommunisti by měli pravdu, když bojovali s Chartou 77. Dokud si totiž obyvatelstvo neuvědomilo, že kommunismus je systémově špatně, problém kommunismu neexistoval. Svobodná Evropa byla tedy skutečná "štvavá vysílačka", která účelově překrucovala tvrzení a pro své aktivisty připravovala půdu pro „zvednutí tématu ze země“.

Autorka napsala: "Myslím, že tento jejich dojem [diskriminace a ponížení] z okolní společnosti JE autentický." Já jsem se zaradoval, že konečně jim to nevsugeroval zlý levicový ideolog a poukázal na rozpor mezi tvrzením, že Pařížané si to uvědomili sami, zatímco Romům to někdo sugeruje: "Aha, takže ti se bouří oprávněně, zatímco Romům to někdo vsugeroval. Geniální logika." Autorka však zase popírá sama sebe: "V textu jste se jako dobry ctenar nemohl docist, ze se bouri opravnene." Opět tedy klubko oxymoronů. Jak ale diskutovat s klubkem oxymoronů? Dovolím si ale skromnou opravu mé věty. Autorka kritisuje mou větu tak, že Romům zatím nikdo nic nevsugeroval. Ano, stejně jako Andy se hluboce omlouvám za použití nesprávného času.

Další problém je pýthičnost autorčina textu. Věta: "Je totiž výsledkem totality laskavosti, totality rovnosti, totality tolerance, která je však stejně omezující jako kterákoliv jiná klec," prý není odmítnutím laskavosti, rovnosti, ani tolerance. Nešlo by to příště srozumitelněji? A k thesím rovnou přikládat i autorisovaný překlad do češtiny. A začít rovnou zde: "A autentická laskavost, rovnost a tolerance je OK? Jak kdy."

K autorčině názoru: "Vubec nechapete o cem je rec a podsouvate kraviny," bych si dovolil upozornit na fakt, že jsou na světě demokracie, kde vládla, nebo vládne theokracie a apartheid. Byť Evropa má své limity, ještě to není s ní tak zlé. Problém souladu názoru lidu a politických špiček je spíše na další článek, takže jej s dovolením ponechám stranou.

"Konce sladkého života v neuvědomění si toho, co jim vlastně schází." Ano, "beati pauperes spiritu quoniam ipsorum est regnum caelorum". Proto ten nenáviděný Marx nazval náboženství opiem (tj. anestetikem) lidstva. Co je tedy nejlepším řešením pro české Romky? Sladké neuvědomění po vzoru slovenských slumů, kde sice zasahovala armáda (sic!), kterýžto fakt autorka radši ani nezmiňuje, aby se jí nezhroutila idyla nezkaženého divocha jako domeček z karet, ačkoliv autorka pod dojmem Tomášovy a mé kritiky tento model označuje za nepřenosný, nebo bezcitná intervence? Čtenáři, rozsuď nás. Dáváš přednost osvícenskému 18. století, nebo liberálnímu 19. století?