Juan Rodríguez Lozano

Známý katholický fundamentalista, Radomír Malý, na Semínově blogu napsal: "Lze snad čekat od socialisty Zapatera, který se chlubí tím, že jeho dědeček padl v boji proti Frankovi, tedy na straně komunistů, že bude vstřícný vůči obětem komunismu, tentokrát pro změnu kubánského?" Jak vyplývá ze španělské verse původní wikipedie, bylo to poněkud jinak.

Juan Rodríguez Lozano (1893–1936) byl z vojenské rodiny a celý život byl vojákem. Po vyhlášení II. španělské republiky se z něho stal tajný socialista: Voják tehdy musel být naprosto apolitický, a proto tajný. Přesto v únoru 1934 důvěrně nabídl své služby hlavním socialistickým novinám El Socialista. Dne 5. října 1934 však vypuklo na protest proti vstupu CEDA do vlády socialistické povstání. Armáda ho potlačila (Rodríguez se na tom take podílel), list El Socialista byl zastaven a jeho majetek zabaven. Tak byl zajištěn i Rodríguezův dopis.

Process s Rodríguezem skončil tak, že byl pro "jednání neslučitelné s postavením vojáka" uvolněn do záloh. V roce 1936 vyhrála volby Lidová fronta. Za 2 měsíce byl Rodríguez amnestován.

Jenže v noci z pátku 17. na sobotu 18. 7. 1936 začalo vojenské povstání.  Rodríguez byl ve své posádce v Leónu zatčen. Vojenský stanný soud ho odsoudil k smrti a dne 18. 8. 1936 byl popraven. Záznamy o jeho processu se nedochovaly, takže není známo odůvodnění rozsudku smrti. Lze se domnívat, že nějaké hlubší opodstatnění neměl, že šlo o typickou frankistickou brutalitu vůči nepřátelům povstaleckého régimu.

Co z toho vyplývá? Nepoučitelní pravičáci jako Malý dávají socialisty a kommunisty do jednoho pytle, jako kdyby mezi nimi nebyl zásadní rozdíl. Pak se diví tomu, že ostatní nerozlišují zase na ultrapravici.

Frankistická diktatura byl nelidský régime, který zavraždil desítky tisíc lidí jen proto, že měly jiný názor. Poučení pro dnešní bojující demokracii, která rovněž pronásleduje lidi s odlišným názorem: Skutečná demokracie je něco úplně jiného, jejím znakem je tolerance.

Pro-life fanatička

V roce 1988 byly zásluhou Scottovy kliniky (Toronto, Ontario) v Kanadě legalisovány interrupce. Tím se toto zdravotnické zařízení stalo trnem v oku pro-life fanatikům, kteří neustále obtěžovali jeho klientky. V roce 1994 s tím došla soudu trpělivost a vydal restraining order. Jeho neuposlechnutí není žádná legrace, takže se mu všichni podrobili, až na Lindu Gibbons. Ta podle svého vlastního vyjádření strávila ve vězení postupně 75 měsíců za jeho soustavné porušování, aby uchlácholila své svědomí, že v dikci pro-life fanatiků sama zavraždila své dítě.

Nyní je tato vražedkyně pro pro-life fanatiky vězněm svědomí. Jistě, ve srovnání se skutečnými vrahy je doba, kterou strávila ve vězení, nepřiměřeně dlouhá. Ale co jiného dělat s člověkem, který úmyslně ignoruje soudní příkaz?

V souvislosti se samolepkovým processem proti Vondrákovi a spol. nechci být špatným prorokem, ale domnívám se, že podobná kriminalisace v civilisovaných státech legálních aktivit povede ke stejnému výsledku: k radikalisaci neonacistů od občanské neposlušnosti až po terrorism.

Patří Polanski do basy?

Jak má Cynik ve zvyku, napsal velice emotivní článek Polanski patří do basy, jehož základním sdělením je: "Polanski v USA před 33 lety omámil a znásilnil tehdy 13letou dívku." Jak to bylo ve skutečnosti?

Rajmund Liebling, známější pod svým pseudonymem Roman Polanski, byl traumatisovaný brutální vraždou své manželky Sharon Tate. Dne 10. března 1977 fotil akty 13leté, tedy dávno dospělé, Samanthy Gailey. Aby ji uvolnil, tak ji naléval sektem a dal jí methaqualon, sedativum posilující sexuální vzrušivost.

Co bylo dál, vylíčila Gailey sama: "We were alone and I didn’t know what else would happen if I made a scene. So I was just scared, and after giving some resistance, I figured well, I guess I’ll get to come home after this."

Podle českého nového trestního zákoníku znásilní ten, "kdo jiného násilím nebo pohrůžkou násilí nebo pohrůžkou jiné těžké újmy donutí k pohlavnímu styku, nebo kdo k takovému činu zneužije jeho bezbrannosti" (§ 185 NTZ). O násilí evidentně nešlo, prostý nesouhlas neznamená, že jeho překonání je násilí. Co se týká bezbrannosti, Gailey opilá nebyla, ani neusnula a methaqualon nemá omamné účinky. O znásilnění se nade vší pochybnost nejednalo.

Podle českého práva se Liebling dopustil pohlavního zneužití (§ 187 NTZ), neboť vykonal soulož s dítětem mladším čtrnácti let. V US právu je tento zločin označen matoucím názvem statutory rape (zákonné znásilnění), neboť podle americké právní fikce nemůže nedospělý ze zákona dát svobodný a informovaný souhlas k souloži.

Podle českého práva se znásilnění v prvním odstavci a pohlavní zneužití promlčuje (§ 34 NTZ, v angloamerickém světě mu odpovídá statute of limitations) v 10 letech, tedy v roce 1987, přičemž však podle starého TZ se promlčecí doba stavěla, pokud pachatel pobýval v cizině. Stíhat Lieblinga po 33 letech je absurdní, po 20 letech se promlčuje i vražda.

V roce 1993 se Liebling a Geimerová civilně narovnali. Liebling jí jako odškodnění zřejmě zaplatil 600 000 dollarů. V roce 2000 Geimerová prohlásila: "the event had been blown all out of proportion".

Ale je tady Cynik, který by se mstil až za hrob. Kde je křesťanské odpuštění člověku, který se 33 let choval řádně a nyní je před hrobem? Kde je ochota ponechat řešení případu soukromé dohodě pachatele a oběti? Nikde. Cynik se totiž nakazil fundamentalismem US kalvinistů. Je to vidět nejen zde, ale rovněž na přístupu k potratům a evoluci. Proto si jeho skupina nadále nezaslouží označení "tradicionalisté" (nejde jim pouze o tridentskou dogmatiku), ale "fundamentalisté", byť obvykle je toto označení vyhrazeno pouze pro kalvinisty.

Updated.

Struktura jednoho druhu katholického myšlení

Cynik vydal nový článek. Na tom by nebylo nic divného, píše jich spoustu. Ale protože je o jeho životním thematu – o potratech – stojí za to si ho rozebrat hlouběji, podívat se, co je za ním.

Vražda je definována jako protiprávní úmyslné usmrcení jiného člověka. Co je protiprávní, je jasné. Existují okolnosti vylučující protiprávnost, jako je nutná obrana či krajní nouze, díky nimž úmyslné usmrcení jiného člověka vraždou není. O úmyslu také není pochyb, právo jej vymezilo poměrně dokonale. Usmrcení je ukončení života, biologický fakt. Problematická tak zůstává poslední část definice: člověk.

Podle pro–life fanatiků člověk vzniká, když splyne spermie a vajíčko. Kdo usmrtí tuto jednu buňku, je podle pro–life fanatiků vrah. Přitom musí sami intuitivně cítit, že mezi zárodkem (embryem) a třeba 5letým dítětem je zásadní rozdíl. Jenže to v sobě potlačují: Ideologie je více než pochyby, vede nás správným směrem.

Cynik cituje Jana Pavla II. a Thomase Jeffersona v právu na život. Ale mají 2 nebo 3 buňky opravdu právo na život? Cynik, který nikdy o ničem nepochybuje, má jasno: Usmrtit 4 buňky je "nejodpornější druh vraždy". V čem je ale odpornější zničit několik buňek, které nic necítí, než zabít starce? Křesťanství tak stále zápasí s manicheismem, s nímž se nikdy doopravdy nevyrovnalo.

Cynik říká: "Žádný stát nemá právo potraty povolit". A já se ptám: Co je tak špatného na pilulce RU-486? Ta funguje na podobném principu, jako když je žena nemocná a samovolně potratí. Opravdu se usmrcení zárodku podobá popravě člověka v plynové komoře?

Všechna ta silná slova o demoralisaci lidstva povolením usmrcovat buňky jsou jen do důsledků dotaženou úvahou z dob antimodernistického katholictví (1864–1914), jehož manifestem je Syllabus errorum. Ačkoliv antimodernisté údajně bojovali s přílišným racionalismem positivistů, duch doby překonat nedokázali. I jejich nauka je přehnaně racionalistická.

Dějiny Církve, např. christologické debaty, nás učí, že myslitelné je prakticky vše. Je to pýcha rozumu – důslednost ad absurdum – která vede k tomu prohlásit několik buněk za člověka, ačkoliv in natura by si nikdo embryo s člověkem nespletl. A když se k tomu přidá savonarolavský fanatism o povinnosti boje se zlem, zde za práva buněk (v dikci fanatiků "člověka"), na neštěstí je zaděláno.

Křtění dětí nevěřících

Známý heretický blog, Duše a hvězdy, svůj rozchod s Katholickou církví dále prohlubuje: "Odepírat svatý křest dítěti, které nemá ani jednoho věřícího rodiče, strýcové a tetičky věří jenom tak „aby se neřeklo“ a babičky s dědečky věří jen z nostalgie – je nespravedlivé a nemravné. Takové odepření svatého křtu je duchovní segregací, je to duchovní rasismus."

Církev učí toto: "Si les garanties apportées - par exemple le choix de parrains et marraines qui prendront sérieusement en charge l'enfant, ou encore l'appui de la communauté des fidèles - sont suffisantes, le prêtre ne pourra refuser de procéder sans retard au baptême, comme dans le cas des enfants des familles chrétiennes. Si, par contre, elles ne suffisent pas, il sera prudent de différer le baptême. Mais les pasteurs devront se maintenir en contact avec les parents, de manière à obtenir si possible les conditions requises de leur part pour une célébration du sacrement. Enfin, si même cette solution n'aboutit pas, on pourra en dernier recours proposer l'inscription de l'enfant en vue d'un catéchuménat à l'époque de sa scolarité." (zdůrazněno mnou)

Je proto velkou otázkou, proč se takové antikatholické these na údajně katholickém blogu vůbec objevují, když je musí jeho redaktoři uvádět na pravou míru až v diskussi.

Katholičtí sektáři

motto: "Pokud by měl [sv.] Tomáš [Akvinský] pravdu a embryo by začínalo být člověkem až určitý čas po početí, padla by nejdůležitější námitka odpůrců umělých potratů, podle níž jde o zabití člověka."

Úvodem bych rád vyvrátil očekávanou Vodníkovu námitku, že "katholičtí sektáři" je contradictio in adiecto, stejně jako kdysi odmítl můj článek o pravoslavných heresích, takže jsem nakonec bezvýrazně pojednával o východních heresích. Je pravda, že καθολικός znamená všeobecný, zatímco secta znamená odstřižená. Jenže toto antinominalistické zbožtění etymologie není k ničemu dobré. Je úplně lhostejné, co slovo "katholický" původně znamenalo. Nyní označuje největší světovou církev, na Západě plně etablovanou. A nějaké směšné pokusy pravoslavných se rovněž prohlašovat za katholickou církev nikdo kromě pravoslavných nejen, že nebere vážně, ale dokonce o nich ani netuší.

Zatímco existence sekt (angl. cults), které jsou nezávislé, je obecně známa, o sektách uvnitř etablovaných církví se mnoho nemluví. Ani já jsem dlouho netušil, jak hluboký je spor mezi konservativci (lépe "tradicionalisty") a liberály (lépe "modernisty", jaký je Vlk liberál?) uvnitř Katholické církve. Oba směry jsou nyní již pevné sekty. Na jedné straně lefébvristé (přestože toto označení odmítají jako hanlivé, odkaz na Lefebvrea je skoro v každé druhé jejich větě), na druhé straně focolare:

V církvi může existovat nepotismus dvojího druhu – jednak příbuzní pokrevně, jednak duchovně. Tihle duchovní kámošové jsou strašně nebezpeční. Těch různých hnutí je samozřejmě víc, ale hlavní nebezpečí bych viděl u tří – jsou to Opus dei, Focolare a charismatici. Na focolare mi vadí: předně ta dáma, to už je dneska naondulovaná primadona, třikrát denně převlečená. Druhá věc je, že si navzájem pomáhají k postům. Já to na jednu stranu chápu – vemte si třeba takového pana kardinála, vždyť on tady v Praze nikoho neměl, potřeboval se o někoho opřít. Je logické, že se každý vždycky obrací na tyhle své nejbližší. Kdyby se jen povzbuzovali ve víře, to by byla znamenitá věc, jenže se z toho nemají dělat pozice.

Jejich duchovní válka je nelítostná (tradicionalisté o modernistech x modernisté o tradicionalistech), ale podívejme se dnes na katholické sektáře tradionalistické, jak se houfují na diskusním foru Traditio.

Jeden z hlavních katholických sektářů je známý heretik Jiří Johan Stodola. Nyní napsal: "Popírám nauku sv. Tomáše o "odložené inkarnaci" duše, neb Církev učí, že člověk má nesmrtelnou duši od početí. Tato nauka je zcela teologicky jistá (její rozvoj umožnilo vyhlášení dogmatu o Neposkvrněném početí Panny Marie). Toto učení se vyskytuje u všech novotomistů. Sv. Tomáš se v této otázce mýlil, Církev se nemýlí."

Je-li učení o inkarnaci duše početím dogmatem, pak ten, kdo hlásá nebo i hlásal opak, je heretikem. Sektář Stodola tedy prohlašuje Akvinského za heretika. Nicméně, i když si Stodola bere na pomoc § 60 Evangelium vitae, tam se nic o inkarnaci duše početím nepraví. Naopak Stodola zamlčuje § 61 i. f.: "Ani diskuse filozofů a vědců o tom, v kterém přesně okamžiku dochází k vdechnutí duchovní duše, nepřinesly žádné závažné pochybnosti o odmítnutí potratu z morálního hlediska." Je tedy heretikem, protože svévolně vyhlašuje dogma inkarnaci duše početím, ačkoliv Církev nikdy nic podobného nehlásala. Stodola se totiž dopouští školácké chyby v úsudku: "Avšak lidskou osobu dělá duše, ergo duši má člověk od početí." Ve skutečnosti existují i lidé bez duše.

Co se týká katholických mystiků, Stodola výslovně prohlásil negativní theologii za heretickou. Jak potvrzuje Lukáš Drexler, je to nesmysl.

Polemika s mimozemšťanem Stodolou

Jiří Johan Stodola je zatvrzelý heretik. Popírá Akvinského nauku o odložené inkarnaci duše a popírá pravověrnost křesťanských mystiků jako je sv. Juan de la Cruz, doktor Církve, nebo sv. Teresa de Jesús, doktorka Církve.

Nyní se marně pokouší obhájit neobhajitelné. Jak každý dobře ví, pokud se Tělo páně nezkonsumuje, tak shnije, a pokud se Krev páně nevypije, tak zkysne. Výstřední antinominalisté si proto vymyslili theorii: Ano, je pravda, že Tělo páně je chleba a Krev páně víno, ale pouhým akcidentem; svou podstatou je to Bůh.

Z toho jasně vyplývá: Když modloslužebník episkopalistů může chleba proměnit na Tělo a víno na Krev, přičemž Tělo svým případkem zůstává chlebem a Krev vínem, tak stejně dobře mohu já tvrdit, že J. J. Stodola, ačkoliv se jeví být člověkem, je to pouhý jeho akcident, protože ve skutečnosti vinou hlásání podobných nauk je svou podstatou mimozemšťan.

Zhoubné dědictví antinominalismu II

motto: "Starý vtip o BDSM říká: Masochista nabízí sadistovi nůžky, aby ho mučil. Sadista si je vezme a … nic nedělá, protože tím masochistu mučí nejvíc. Tenhle vtip vymyslil nějaký realista. V praxi je totiž pár sadista – masochista to nejlepší, co může být, protože si navzájem uspokojují své potřeby: sadisty dominovat, masochisty být v područí. Odkud se tedy vzal ten vtip? Nepochopením funkce pojmů a dotažením logiky ad absurdum."
—Zhoubné dědictví realismu I

Musím přiznat, že máloco mi jde tak nervy jako české antinominalistické myšlení. Setkávám se s tím doslova na každém kroku. Češi jsou schopni se hádat o pojmy doslova až do zblbnutí; ty nejhorší wikipedické války byly právě o ně.

Antinominalisté si něco usmyslí a kolem toho si vymyslí sofistikovanou theorii, jejíž podstatným znakem je, že není žádným způsobem verifikovatelná. 2 příklady:

Prvním je puncovaný heretik Jiří Stodola, který zastává výstřední formu thomismu. Podle něj má každá věc nehmotnou substanci (podstatu) a hmotný akcident (případek). Např. Boží tělo je svou substancí Bůh; chléb je to pouhým akcidentem. Stejně dobře lze říci, že Jiří Stodola je svou podstatou mimozemšťan; člověk je pouhým případkem.

Vodník se křečovitě snaží, doslova za každou cenu, dokázat, že SSSR není Rusko. Proč, to ví jen on sám, a nezviklá ho žádný argument. Osobně se domnívám, že odmítá připustit, že by pravoslavný národ mohl klesnout tak hluboko a stát se kommunistickým. Dokonce si kolem neruskosti SSSR vymyslel velice sofistikovanou theorii:

Každý národ, i Rusové a Židé, má své zdravé jádro, které je od přirozenosti kladné. Bohužel se může stát, že národ jako celek ovládnou cizí vetřelci s umnou zvrácenou ideologií, kommunismem nebo sionismem, čímž národ ztratí svou pravou podstatu (100% positivní ideologii pravoslaví nebo judaism) s kladným potenciálem a přestane být tímto národem (ruským nebo židovským).

Co na tom, že v realitě žádný národ neexistuje? Že je to fikce, kdy je za národ prohlášena skupina lidí, která žije uvnitř arbitrárně vymezených hranic, mluvící zpravidla jedním jazykem? Že příroda, včetně lidstva, obvykle není diskrétní, nýbrž spojitá, takže na hranicích žijí lidé, které je možné s klidem zařadit do obou národů na každé straně hranice? To naše chrabré realisty vůbec nezajímá, oni přemítají toliko o vyspekulovaných ideálních formách. Když je realita nerespektuje, tím hůř pro realitu: [Bolševické vedení] – "Rusové to byli hlavně později." Realita: "Ve 29členném 6. ÚV bylo 8 Židů, tj. 28 %. Ethnických Rusů bylo 14, tj. 49 %." Reakce? "To nic nemění na tom, že VŘSR nebyla revolucí Rusů." Zřejmě mimozemšťanů, jejichž akcidentem bylo, že jsou to Rusové.

Co na tom, že pravoslaví nebo judaism je stejná ideologie jako kommunism nebo sionism a že rovněž musela být nejprve recipována. Ne, pravoslaví je svou podstatou ruská ideologie, ačkoliv ho vymyslel Řek, a judaism židovská, zatímco kommunism svou podstatou ruská ideologie není, ačkoliv ho vymyslel Rus (a sionism Žid). Kommunism jako ruská ideologie toliko vypadá, ale to je falešné zdání.

Na podobné antinominalistické mýthy je nejlepší odpovědí obrazoborectví (revisionism). Na národy a tím spíš na zdravá jádra se vykašlat a zkoumat toliko fakta.

Heretik Stodola popírá Akvinského

Je známým faktem, že fanatici si ze svých guru vybírají jen to, co se jim hodí. Tak i Stodola, který píše: "V zygotě lidská duše musí být přítomna, protože zygota je lidským tělem, které však musí být formováno, a formou těla je právě duše." Zygota je oplodněná buňka.

Tomáš Akvinský naproti tomu zastával názor, že duše vchází až do plodu (fetu): 40 dní od oplodnění u mužů a 90 dní od oplodnění u žen (Kommentář ke Knize sentencí Petra Lombardského III, d. 3, q. 5, a. 2, Responsio). Jak uvádí Katholická encyklopedie: "the rational soul is produced by special creation at the moment when the organism is sufficiently developed to receive it. In the first stage of embryonic development, the vital principle has merely vegetative powers; then a sensitivesoul comes into being, educed from the evolving potencies of the organism — later yet, this is replaced by the perfect rational soul, which is essentially immaterial and so postulates a special creative act."

Jedná se tedy o další nezvratný důkaz Stodolovy herese. Na jeho místě bych se vážně zamyslil, zda neučinit hluboké pokání.

Stodolovy bludy

Jiří J. Stodola uveřejnil na blogu dvojice Cynik & Stodola nepřiznanou polemiku s mým textem Stodola je sám heretik. Předně kritisuje, že konstituci Dei Filius cituji anglicky, když ji sám cituje v antikvárním překladu z 19. století. Nemohu za to, že se česká katholická církev stará o vše možné, ale zveřejnit na Internetu moderní překlady kánonů ekumenických koncilů do češtiny ji nenapadlo. Proto musím pro závěry prvních 7 ekumenických koncilů používat obskurní pravoslavný "překlad" (naštěstí je v něm rusismů méně než je v českém pravoslaví zvykem: milost je milost, stejně jako v srbštině). Pro koncily po Velkém schismatu nezbývá než se uchýlit k angličtině.

Ačkoliv je Stodola zdivočelý thomista, takže pojmy jsou pro něj realia, lingvistikou je nepolíbený, o čemž anekdoticky svědčí i bizzarrní tvar *bizardních. Ale podstatnější je problém, že se nevyzná v gnoseologii, ač o ní píše.

Vězměme si 3 body antimodernistické přísahy: "Ac primum quidem: Deum, rerum omnium principium et finem, naturali rationis lumine "per ea quae facta sunt" [cf. Rom 1, 20], hoc est, per visibilia creationis opera, tamquam causam per effectus, certo cognosci, adeoque demonstrari etiam posse, profiteor. Secundo: externa revelationis argumenta, hoc est facta divina, iix primisque miracula et prophetias admitto et agnosco tan-quam signa certissima divinitus ortae christianae religionis, eademque teneo aetatum omnium atque hominum, etiam huius temporis, intelligentiae esse maxime accommodata. … Quinto: certissime teneo ac sincere profiteor, fidem non esse caecum sensum religionis e latebris subconscientiae erumpentem, sub pressione cordis et inflexionis voluntatis moraliter informatae, sed verum assensum intellectus veritati extrinsecus acceptae "ex auditu", quo nempe, quae a Deo personali, creatore ac Domino nostro dicta, testata et revelata sunt, vera esse credimus, propter Dei auctoritatem summe veracis." (zdůrazněno mnou)

Pro Stodolu je cognoscere, demonstrare i testari to samé. Zaměňovat cognoscere (poznat) a demonstrare (ukázat) je svérázná úchylka šílených thomistů, kterou nemá cenu se zabývat. Ale záměně demonstrare (ukázat) a probare (dokázat) se nevyhnul ani jinak zdařilý překlad antimodernistické přísahy do češtiny. Tyto pojmy je totiž třeba rovněž lišit; to demonstrate (anglicky), démontrer (francouzsky), zu beweisen (německy) neznamená dokázat, nýbrž ukázat, projevit. To, že něco ukazuje, nasvědčuje, ještě neznamená, že je to dokázané, vyjma evidentního.

Hlavní Stodolův argument je, že věří ve vznik Československa v roce 1918. To jen dokazuje, jak mu antinominalism popletl hlavu. Vždyť, co se stalo 28. října 1918? "V Praze byl před 10. hodinou ranní zveřejněn na tabuli redakce Národní politika na Václavském náměstí text nóty G. Andrássyho (z 27. října), což bylo pochopeno jako faktická kapitulace habsburské monarchie. Tato zpráva se stala impulsem k živelným demonstracím a vyhlášení československé samostatnosti. Těsně předtím převzali zástupci předsednictva Národního výboru A. Švehla a F. Soukup Vojenský obilní ústav. Zatímco pražské ulice jásaly, dostavili se zástupci Národního výboru na místodržitelství k převzetí moci (místodržitel Coudenhove dlel právě ve Vídni). Do předsednictva Národního výboru byl kooptován první Slovák dr. V. Šrobár, který tak doplnil pět "mužů 28. října", jimiž byli A. Rašín, F. Soukup, J. Stříbrný a A. Švehla." Říkat tomu "vznik Československa" je čistě naše konvence, která nemá s realitou nic společného. Ale o tom psal již Dušan Třeštík. O událostech nám svědčí prameny: především vzpomínky pamětníků a listiny. Víra není nutná, ba je i škodlivá.

Pro Stodolu, jako heretického racionalistu, není poznání bez rozumu možné: "Především klást vedle sebe rozum a víru jako dva typy poznání je podobně neadekvátní jako třídit dopravní prostředky na automobily a škodovky." Intuice a zjevení mu zřejmě vůbec nic neříká, hlásí se k nim jen velice neochotně. Mojžíš zřejmě poznával Boha rozumem. Proto zbylou thomistickou hatmatilkou se nemá cenu zabývat, ta má stejně jako pravoslavná (např. "blahodať") jen zatemnit pravý smysl věci a uměle zabránit porozumění, což kritisoval již Milan Machovec v Ježíši pro moderního člověka (Jesus für Atheisten, 1972).

O nominalismu

Podle blogísku, který si říká Církev (http://cirkev.wordpress.com), ačkoliv ho píší převážně pouze 2 fanatici z Hnutí pro život, je výrok "Existují ale omyly zcela zjevné jako – popírání obecnin u nominalistů" pravdivý, protože existovalo několik nominalistů, kteří obecniny skutečně popírali.

Nuže, tento páně thomistův výrok se má k pravdě stejně jako výrok: "Tradiční katholíci neuznávají papeže Benedikta XVI.", protože existuje počet katholíků, kteří tak skutečně nečiní.

Jinak ovšem Stodola potvrzuje to, co jsem psal o positivismu: "Excessivním důrazem na klassifikaci – ad absurdum dovedenou thomistickou scholastiku. Například ve výuce práva je jsou především přednášeny "telefonní seznamy": typy právních skutečností, druhy změn závazku, kategorie trestných činů etc.," neboť píše: "Je možné naprosto s klidem říct, že krajní nominalismus popírá obecniny vůbec, umírněný nominalismus pak popírá jejich reálnou existenci a omezuje se na uznání jejich existence intencionální." Děkuji za poučení telefonním seznamem, pane magistře.

Bůh jako přírodnina

Stodola ve svém matení veřejnosti nepřestane. Samozřejmě, že Bůh existuje – jako idea/mém. Stejně jako existuje Bílá paní, protože jsou představitelní. Nicméně, oč běží, je pouze to, zda Bůh existuje jako přírodnina (empiricky).

Kromě toho Stodola ukazuje své hluboké neznalosti středověké filosofie: "Existují ale omyly zcela zjevné jako – popírání obecnin u nominalistů". Nikdo nikdy nepopíral existenci obecnin. Nominalisté, k nimž se hlásím, ale zcela poprávu popírají empirickou existenci obecnin. V přírodě neexistuje žádná obecná kočka. Existují v ní pouze konkrétní kočky, na základě nichž člověk vykonstruuje pojem "kočka". Ten ale jen následný, odvozený od přírodniny.

Lidské myšlení je diskrétní, příroda je obvykle spojitá. Proto může být velice těžké rozhodnout, zda konkrétní tvor je ještě kočka, už kočka čili nic.

Stodola: "Avšak existuje jen jeden bezrozporný způsob, jak vysvětlit to, že existuje proměnlivý vesmír." Odpovídám, ano, tím je singularita. Hypothesa Boha k tomu potřeba není ("Je n'avais pas besoin de cette hypothèse-là"), a proto je nutno ji na základě Occamovy břitvy odmítnout.

Stodola je sám heretik

Můj článek se jakýsi čtenář LW pokusil zmínit na blogu dvojky Cynik & Stodola. Neúspěšně, protože Cynik fanaticky maže jakékoliv zmínky o mé osobě.

Nyní mne nepodepsaný (a z tohoto formálního důvodu smazaný – vizte partii Pokyny pro přispěvatele) kommentátor vyzval, abych si více prostudoval dogmatickou apoštolskou konstituci Dei Filius z 24. dubna 1870. Je to zajímavé čtení. Ukazuje totiž, že Stodola porušil hned 2 dogmata: "If anyone says that divine faith is not to be distinguished from natural knowledge about God and moral matters, and consequently that for divine faith it is not required that revealed truth should be believed because of the authority of God who reveals it: let him be anathema." + "If anyone says that in divine revelation there are contained no true mysteries properly so-called, but that all the dogmas of the faith can be understood and demonstrated by properly trained reason from natural principles: let him be anathema." (částečný český překlad), a to těmito svými větami: "Jestliže Boha nepoznáváme přímo, ale skrze to, co učinil, a přesto ho poznáváme s jistotou, znamená to, že o Boží existenci musí existovat důkazy." + "Pokud je jeho víra obyčejná katolická, pak by měl vědět, že součástí této víry je i možnost poznání Boha na základě přirozeného rozumu – že tedy je Bůh dokazatelný." + "Nicméně i ona nadpřirozená víra vyžaduje prvotní rozumný impulz, nelze začít jen tak věřit něčemu, co nedává smysl." Přitom už Tertulianus věděl: "Credo quia est absurdum."

Koneckonců není třeba chodit tak daleko, stačí si přečíst §§ 37–8 katechismu: ""Vždyť řečeno prostě, ačkoliv lidský rozum může jen svými silami a svým přirozeným světlem opravdu dojít k pravému a bezpečnému poznání osobního Boha, který se ve své Prozřetelnosti ujímá péče o svět a řídí jej, ale i k poznání přirozeného zákona, který Stvořitel vepsal do našich duší, nicméně týž rozum naráží na nemalé obtíže při účinném a plodném užívání této své přirozené schopnosti. Vždyť pravdy, týkající se Boha a vztahů mezi lidmi a Bohem, absolutně převyšují řád hmatatelných věcí a když se musí proměnit v činy a utvářet život, vyžadují ochotný souhlas a zřeknutí se sebe. Lidský duch se totiž při bádání o takových pravdách dostává do potíží pod vlivem smyslů a představivosti a také kvůli neblahým sklonům pocházejících z dědičného hříchu. Z toho pak vyplývá, že si lidé snadno namluví, že je falešné nebo alespoň pochybné, co by neradi, aby bylo pravda". Proto člověk potřebuje být osvícen Božím Zjevením, nejen o tom, co převyšuje jeho chápání, nýbrž i "o náboženských a mravních pravdách, které samy o sobě nejsou rozumu nedostupné, aby je v nynějším stavu lidského pokolení všichni snadno s pevnou jistotou a zcela bez omylu mohli poznat"."

Stodola povýšil rozum nad víru, což činí všichni fanatici, skálopevně přesvědčení o své pravdě, jak jsem již dnes psal: "Holt fanatici (zde eurorealisté) vždy skončí jako blábolisté." Z hlediska katholictví je to však herese, neboť víra je nad rozumem.

Co se týká Cynika, chybí mu znalost základních pojmů. Pokud převezmu bez ověření informaci A, ačkoliv si ji ověřit mohu, nejedná se o víru, ale o pouhé spolehání se na takovou informaci. Cynik totiž trpí obsedantním nutkáním označovat kde co za víru. Pověra také není víra, ačkoliv katholická víra se v Cynikově podání pověře podobá.

Stodola zase jakékoliv poznávání označuje za dokazování, ačkoliv dokázané tvrzení musí být nevyvratitelné, např. velká Fermatova věta. Jenže jeho "dokazování" je ve většině případů pouhé usuzování, o čemž už mnohem lépe psal Tomáš Sobek. Z hlediska atheisty "důkazy" Boží existence v přírodě pouze nasvědčují jeho existenci, avšak dosti nepřesvědčivě.

Stodolův blábol

Jako protiváhu k mým sporům s Vodníkem, kde zastávám stanovisko jednoznačně katholické, tedy západní, sleduji dvojku Stodola & Pospíšil, abych si byl vědom, jak hluboko může klesnout i katholické myšlení, které je jinak v dnešním intellektuálním úhoru velice inspirativní.

Stodola nyní v filosofské pýše zdivočelého thomisty prohlásil, že Tomáš Halík upadl do samočinné exkommunikace svým výrokem: "Bůh, který by byl dokazatelný, by nebyl hoden mé víry." Podle Stodoly je v rozporu s dogmatem: "Jestliže někdo říká, že jeden a pravý Bůh, náš Stvořitel a Pán, nemůže být s jistotou poznán přirozeným světlem lidského rozumu skrze to, co bylo učiněno: anathema sit."

Nuže, to je svrchovanný nesmysl. Kdyby Bůh byl dokazatelný, nebyl by předmětem víry z povahy věci, protože věřit je možné jen tomu, co nelze ověřit. Navíc poznatelnost <> dokazatelnost, což ví každý absolvent filosofické propedeutiky. Příkladem poznatelného, leč nedokazatelného, je láska. Dále každý jedinečný (jednorázový) jev je poznatelný, ale nedokazatelný. Na to, že sv. Václav byl zavražděn, můžeme usuzovat, ale nikdy to nemůžeme dokázat. Například Dušan Třeštík tvrdí, že kníže Václav zavražděn nebyl.

Od Stodolova výroku se distancuje i Cynik. Ten však nikoliv proto, že je nesmyslný, ale protože se Stodola dopustil hříchu neposlušnosti, ačkoliv poslušnost je podle Cynika hlavní katholická ctnost.