Zobrazují se příspěvky se štítkemFilm. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemFilm. Zobrazit všechny příspěvky

18. prosince 2008

Mrazík (1964)

Vzhledem k tomu, že se blíží vánoce, ani na Lucerně wikipedie nemůže chybět slavný ruský film Морозко (1964): 1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8 a 9. Omlouvám se za bídnou obrazovou i zvukovou kvalitu.

21. listopadu 2008

První latinský film

Podivným řízením osudu je homoerotický (méně homosexuálně laděná scéna). Mluvená latina je úžasná a člověk by si rychle zvykl na cicerónskou výslovnost.

Zprávy v latině.

26. září 2008

Ne touchez pas la hache

Rivetteův film nepovažuji právě za zdařilý. Rozhodně je lepší verse z roku 1947. Ale abych odpověděl na otázky Knihomyši:
  1. Je to romantické nebo realistické? Romantism ve filmu skončil Casablankou. Toto je jen nepovedený pokus.
  2. Může to být obojí najednou? Myslím, že ne.
  3. Je romantika cokoliv, v čem se vyskytuje zamilovaná dvojice? Ne, Vincent Vega a Mia Wallace byli do sebe taky zamilovaní.
  4. Je Balzac realista? Určitě.
  5. Proč mi kamarád ŠíP tvrdí, že by se to dneska stát nemohlo? Protože je realista.

5. září 2008

3. září 2008

Smrt byrokrata

Knihomyš všem správcům wiki doporučuje k zhlédnutí velice sujetově výstižný film La muerte de un burocrata.

Updated.

30. srpna 2008

Mimosní kritika

Na základě Kapitánovy upoutávky jsem si přečetl Čulíkovu kritiku filmu Kameňák. Něco tak mimosního se jen tak nevidí. Pro ty, co film Kameňák neviděli, připomínám, že jsou to zfilmované vtipy, nic víc.

Vtip, aby byl sdělný, musí vycházet ze stereotypů svých konsumentů. Čulík kritisuje, že hrdinové nevedou politicky korrektní domácnost: "Při snídani v rodině Novákových manželka kmitá a připravuje všem členům rodiny jídlo – otec Novák si při tom nevzrušeně čte noviny. Typicky musí manželka vést domácnost a zaopatřit muže a zároveň přitom ještě vykonávat odbornou profesi. Otec si stěžuje, že matka řádně nevaří. Jaksi očekává, že protože je matka, bude vařit." Těžko si představit, že by politicky korrektní domácnost působila uvěřitelně. Ledaže by to byl humorný záměr, ale tím by film přestal být pouhou sbírkou vtipů a dostal by vyšší cíl.

Se symptomatickou ignorancí se Čulík diví: "Film je v tomto smyslu svou charakterizací nedůsledný – pokud totiž Novák manželku nenávidí, proč se s ní miluje?" Inu proto, že celá řádka vtipů se odehrává po souloži a režisér nevěděl (nebo možná nechtěl), jak tam soulož dostat jinak.

Kapitán píše: "Musím říct, že jsem se jeho čtení jsem se bavil minimálně stejně dobře, jako při filmu samém." Vzhledem k tomu, že mám jiné ustrojení než Kapitán, jsem měl při obém spíše pocit trapnosti.

12. července 2008

Zkušenost odjinud

Zajímavý poznatek: "A nejsou to jen filmy, co se v "nedabujících" zemích titulkuje - je to například i zpravodajství. V České republice (a dalších zemích) je zvykem pustit přes originál projevu kohokoliv tázaného televizní zpravodajskou redakcí simultánní překlad. V "titulkujících" zemích se zpravidla nechává originál a doplňují se titulky."

5. července 2008

Filmové sterotypy

Ladislav Dvořák: "No a pak tu máme samozřejmě venkovany – ty bodré, věčně pivem zpitomělé obyvatele české kotliny, kteří se sice celý den motají ve špinavých monterkách, ale v podvečer, inspirováni zlatavým mokem jsou schopni rozebírat s panem farářem pasáže z bible, nejlépe rovnou v latině."

28. června 2008

Hořká rýže (1949)

Aisselles poilues: "Ça me rappelle Silvana Mangano dans "Riz amer" … une aisselle féminine poilue c'est TRES sexy et malheureusement aujourd'hui trop rare, dans notre époque de folie dépilatoire et d'artificialisation des corps … Bref l'épilation est un avatar de la répression sexuelle. (Comme le porno dominant où justement les "acteurs" et "actrices" sont tous épilés)." Odpověď Medvídkovi + dodatek: "Isn't it funny how aspect of womanhood that turn men off having sex with women - like body hair, natural aromas and periods - are given the label of 'dirty' or 'unclean'...? While a man can be grizzley and smell and it's like 'i'm a real man baby grrr'..."

9. května 2008

3. května 2008

Jan Stern o filmu

A2: "Krásným příkladem jsou Snowboarďáci. Základní úkol autorů byl jasný: vyrobit „American pie“, nadnárodní produkt teenagerovské komedie, s jasně definovaným stylem humoru, vizáží hrdinů, typem postav, typem zápletky. Hlubinným citem filmaře však tvůrci cítili, že natočí-li pouze české „prci, prci“, mohla by se jejich marketingová bárka zle rozbít o skaliska výše uvedeného mystéria. A proto zcela programově postavili svou kampaň k filmu na „lokalizační“ strategii, popírající „globalizační“ podstatu produktu, na expozici reálně pochybné, leč pro diváka životně důležité návaznosti na české „horské“ komedie předešlých dekád: Anděl na horách, Homolka a tobolka, S tebou mě baví svět, Sněženky a machři. Došlo k podivuhodné mutaci lokálního a globálního, mutaci, kterou budeme vídat stále více, a úspěšnost této hybridizační strategie bude napříště zásadním způsobem rozhodovat o úspěchu kulturních projektů. A zdaleka nejen u nás."

"Program českých televizí o Vánocích a Silvestru je posvátnou vatrou našeho kmene, která nám dává to, co se nazývá identita, a co je koneckonců vždy jisté zapojení do mýtu. Buďme za tuto vatru vděčni, všichni ji k dispozici nemají. Když se podíváme na programovou nabídku slovenské komerční televize Markíza na konci roku, zjistíme, že „slovenské Vánoce“ tvoří Hollywood a Barrandov. Americké romantické komedie a česká klasika. Zní jen čeština nebo slovenský dabing. Tenhle rozdíl mezi Slovenskem a Českem si málokdo uvědomuje. V jeho světle je také pochopitelnější, proč Slovenská národní strana získává 10 procent hlasů ve volbách. Aniž bych chtěl nějak hájit jakýkoli projev nacionalismu, při bližším pohledu je zřejmé, že slovenský nacionalismus je reakcí na mimořádný tlak kulturního imperialismu."

30. dubna 2008

Miloš Forman vyšel z módy

Jak ukazuje žebříček AFI, Miloš Forman vyšel z módy. Přelet nad kukaččím hnízdem (1975) klesl za 10 let z 20. na 33. místo, Amadeus (1984) z 53. místa úplně vypadl.

13. dubna 2008

Filmy na Blu-ray

Blu-ray Disc Association udržuje seznam všech filmů vydaných na Blu-ray, kterých je dnes více než 500. První byl The Fifth Element, vydaný 20. června 2006, a 6 dalších filmů. Více údajů najdete na Blu-ray Statistics.

Český seznam.

Updated.

11. dubna 2008

Počet filmů

V USA se ročně natočí asi 400 filmů, v Německu asi 200, ve Francii asi 130, v ČR asi 30.

9. února 2008

Odkladači

Procrastination a prokrastinace je umělecky ztvárněna ve filmu Clerks 2 (Prodavači 2).

30. prosince 2007

Zakázané ovoce II.

Německý film Kolberg, dokončený v r. 1945, se ostatním dílům goebbelsovské propagandy vymyká a je opředen aurou určité legendárnosti; s rozpočtem cca 8,8 milionů říšských marek zůstává dodnes nejdražším filmovým projektem vytvořeným na německém území. Pro jeho natáčení byly přemístěny z fronty celé bojové jednotky jako statisté, což v posledních letech války bylo bezesporu velkou zátěží. Přesto Kolberg očekávání nenaplnil, a to nejen proto, že do kin – či do toho, co z nich v té době zbývalo – přišel příliš pozdě (slavnostní premiéra se odehrála 30. ledna 1945). Kolberg je totiž umělecké dílo, byť nikoli vynikající, a jeho základní poselství není s nacistickou ideologií a německou válečnou politikou slučitelné.

Nesporné umělecké kvality Kolbergu byly tím, proč tento film směl opustit tresor již dvacet let po válce, v r. 1965, a i dnes je tu a tam reprisován německými televisemi.

Režisérem filmu byl Veit Harlan (1899–1964), tvůrce Žida Süße, a hudbu zkomponoval Norbert Schultze (1911–2002).

Kolberg (dnes Kołobrzeg) je malé přístavní město v Zadním Pomořansku (Hinterpommern), v části Pruska zabrané po 2. světové válce Polskem. V době napoléonského tažení v r. 1806 bylo město po několik měsíců marně dobýváno francouzskou armádou, které jinak nečinilo potíže odpor slabé a špatně organisované pruské armády překonávat. Na obraně města se významně podílely jednotky domobrany zorganisované kolberským starostou Joachimem Nettelbeckem a k úspěchu přispěl energický, charismatický velitel městské posádky August von Gneisenau (1760–1831).

Film začíná scénou, v níž se – o sedm let později, v r. 1813 – Gneisenau ve Vratislavi pokouší přesvědčit pruského krále Bedřicha Viléma III., aby stejně jako v Kolbergu využil nadšení místních obyvatel a učinil provolání k národu. Král k tomu není ochoten, je přesvědčen, že válka je Sache der Armee, věcí armády, a civilisté jsou nepřítelem války. Gneisenau, aby jej přesvědčil o opaku, králi vypráví příběh Kolbergu, který se podařilo zachránit před Francouzi právě jen díky nadšení místních obyvatel. Když je příběh odvyprávěn, král se podvoluje, bere do ruky brk a sepisuje provolání An mein Volk (Mému národu).

Historicky poměrně, byť nikoli zcela, věrný popis obrany Kolbergu je založen na osudech několika postav. Starostu města (Bürgerrepräsentant) Nettlebecka ztvárnil Heinrich George (1893–1946), známý mj. jako představitel württemberského vévody ze Žida Süße. Jeho civilní herectví patří k vrcholům filmu. Jeho neteř, dceru sedláka Marii, zahrála Kristina Söderbaum (1912–2001), manželka režiséra Harlana, avšak toto obsazení lze pokládat za nešťastné: Söderbaum, která své postavě neodpovídala už ani věkem, nedokázala roli naivní venkovské dívky ztvárnit přesvědčivě a výsledkem je povrchní, plochá a málo věrohodná postava. Podobně nepřesvědčivý je Gustav Dießl (1913–1952) jako Ferdinand von Schill, voják, do něhož se Maria zamilovala, ale který si ji odmítne vzít za ženu: jak říká, voják se nikdy nemůže oženit, protože jeho ženou je válka.

Velmi působivý je naopak Horst Caspar (1913–1952) v roli von Gneisenau; jeho dialogy s Nettelbeckem jsou tím, co film zachraňuje před šedí průměrnosti, a zaznamenáníhodný je i Paul Wegener (1874–1948) jako plukovník von Loucadou, indolentní a demoralisovaný předchozí velitel kolberské posádky, který nechal zrezivět kanóny a s obranou města vážně ani nepočítal.

Trikové ani davové scény filmu dnešního diváka asi už nezaujmou, jejich použití je naštěstí střídmé. Hlavním poselstvím filmu je apel na lásku k rodnému místu, jehož obranu nelze ponechat armádě a musí se o ni přičinit každý. Jak říká Nettelbeck uprostřed hořícího Kolbergu, "die Häuser können sie uns verbrennen, aber die Erde nicht" (domy nám vypálit mohou, ale zemi ne).

Hodnotíme-li Kolberg v perspektivě předchozích filmů goebbelsovské propagandy, vychází z nich jako nejuměřenější, nejcivilnější a nejméně zatížený nacistickou ideologií; nejsou tu téměř přítomny národní stereotypy, i francouzští generálové jsou zobrazeni věrně a víceméně positivně, naopak kritikou film nešetří vůči nerozhodnému pruskému králi.

Vyznění Kolbergu je do značné míry universální, a tím se výsledek staví proti záměru svých tvůrců: Němci se měli identifikovat s hrdinnými obránci Kolbergu, ale fakticky jim byla blíž Napoléonova expediční vojska. Válka byla od počátku vedena jako agresivní dobývání německého "životního prostoru", a v této situaci se nelze dost dobře odvolávat na ty hodnoty, které Kolberg adoruje.

Odkazy:
- Kolberg na video.google.com
- článek o filmu Kolberg na německé wikipedii

28. prosince 2007

Zakázané ovoce I.

Díky službě video.google.com jsou konečně, byť zatím v nevysoké kvalitě, každému k disposici doposud obtížně dostupná díla německé nacistické filmové propagandy. Připomínám, že autorská práva k většině těchto filmů drží Nadace Friedricha Wilhelma Murnau se sídlem ve Wiesbadenu, která jejich veřejné provozování nedovoluje (podobně je tomu s knihou Adolfa Hitlera Mein Kampf, u něhož censorskou funkci vykonává spolková země Bavorsko).

Udělal jsem si přes Vánoce čas a některé z těchto snímků jsem zhlédl.

Mezi nejzajímavější patří dílo režiséra Veita Harlana Jud Süß z roku 1940. Předlohou byl život skutečné historické osobnosti, židovského politika Josepha Süße Oppenheimera, který se narodil r. 1698 v Heidelbergu a byl popraven 4. 2. 1738 ve Stuttgartu. V posledních pěti letech svého života působil Oppenheimer jako tajný finanční rada Karla Alexandra, vévody z Württembergu.

Film, jehož výroba probíhala pod osobní supervisí nacistického ministra propagandy Josepha Goebbelse, odhlíží od předchozích románových zpracování Oppenheimerova osudu a konstruuje životní příběh do značné míry smyšlený a účelově pozměněný.

Ve filmu jsou Oppenheimerovi připsány všechny stereotypní židovské vlastnosti, od fysických charakteristik po schopnost bravurních intrik a klamu. Díky nim se Oppenheimer vetře do vévodovy přízně a během krátké doby získá pro sebe a své souvěrce moc nad vévodstvím i nad městem Stuttgartem, do něhož předtím nebyl židům dovolen vstup. Vévoda je postupně zbavován všech svých spojenců a nakonec, když se proti němu postaví jeho vlastní poddaní, stojí před osudovým rozhodnutím, zda má přistoupit na nabídku židů, přijmout jejich půjčku a najmout za tyto peníze k potlačení vzpoury žoldnéřské vojsko.

K tomu však už nedojde, protože Oppenheimer se stává obětí další archetypální židovské vlastnosti, chlípnosti, a poté, co znásilní mladou křesťanku, všech svých výsad pozbývá a je za tento zločin veřejně oběšen. Jeho popravou a obnovením starých pořádků (tj. opětovným vykázáním židů z města) film končí.

Ačkoli dějová linie filmu je poměrně prostá, jeho sledování nečiní větších obtíží, než je tomu u jiných snímků z té doby, a to zejména díky vynikajícím hereckým výkonům jak Ferdinanda Mariana (1902–1946), rakouského herce, který ztvárnil titulní roli (a který se podle dochovaných svědectví snažil této povinnosti zprostit tím, že roli žida Oppenheimera zahrál co možná nejpositivněji) a jeho protipólu na vévodském dvoře, předsedy zemské rady (Landschaftskonsulent) Sturma v podání Eugena Klöpfera (1886–1950), tak celé řady představitelů episodních rolí. Scénář je svěží, obrazová stránka snímku byla na svou dobu na velmi slušné úrovni.

Možná ještě zajímavější než antisemitské stereotypy traktované v Süßovi jsou jim jako protiváha postavené stereotypy němectví: Němci (či spíše, abychom byli historicky věrní, Švábové – "meine Schwaben", jak je nazývá vévoda Württemberský), kteří ve filmu vystupují, jsou fysicky krásní, demokraticky smýšlející, bodří a veselí, čestní, stateční němečtí vlastenci, jejichž jedinou vadou je přílišná důvěřivost, s níž podléhají židovským úkladům. Zatímco židé ve frankfurtském ghettu, odkud Oppenheimer do Stuttgartu přišel, žijí v bídě a nepořádku, jejich náboženské rituály jsou visuálně ohavné a zpěv na samé hranici snesitelného, Němci bydlí ve výstavných (byť relativně skromných) domech, na veřejnosti i v soukromí jednají důstojně (v mnohém tak připomínají archetypální signatáře Charty 77 v českých filmech první poloviny 90. let, důstojným a vždy hlubokým hlasem promlouvající intelektuály). Ve volném čase se věnují tradičním – a přirozeně ušlechtilým – německým zálibám, kupř. zpěvu s doprovodem harmonia.

Co šokuje, je obrovská dobová odezva tohoto díla, které zhlédlo celkem 19 milionů diváků. Že jde o prvoplánovou propagandistickou manipulaci, muselo být zřejmé každému soudnému člověku – přesto jsou zaznamenány případy protižidovských násilností, které projekce filmu vyvolala (např. v Marseilles).

Sledování filmu Jud Süß lze doporučit: odolnost k propagandistické manipulaci jako každý jiný druh imunity nelze získat jinak než přímým stykem s infikovaným materiálem.

Osobně pokládám za velmi nemoudré, jestliže mladí Němci dosud neměli možnost s tímto filmem se seznámit: není divu, že zatímco v zemích, kde vládne respekt ke svobodě slova a kde nacistická díla volně vycházejí, např. v USA, v Kanadě a ve Velké Británii, představují stoupenci těchto myšlenek zanedbatelnou část populace (a nejinak tomu bylo i v době největšího rozmachu nacismu v Evropě), v zemích, kde je nacistická propaganda, soudobá i historická, regulována nebo proskribována státem, je výskyt politického extremismu a násilí mezi mládeží neustálým problémem.

Odkazy:
- Jud Süß na video.google.com
- článek "Jud Süß" na německé wikipedii

26. prosince 2007

Seriál LN o TV pohádkách

  1. Pyšná princessna
  2. Princezna se zlatou hvězdou na čele
  3. Císařův pekař / Pekařův císař: 1, 2 a 3.
  4. Mrazík
  5. Tři oříšky pro Popelku
  6. Byl jednou jeden král
  7. Hrátky s čertem
Za přečtení stojí i doprovodné texty, na něž hlavní článek odkazuje: "lidé si často chybně vybírají partnera třeba jen na základě rozumu, či naopak výhradně emocí. Ženu vybranou pouze podle citu nazývají psychologové „stínovou animou“ a tento vztah podle nich téměř nikdy nepřináší štěstí. Stín je naše emocionálnější, pudovější a primitivnější já a nechat si ho přerůst přes hlavu není dobré." . . . "Když se vás váš psycholog zeptá na oblíbenou pohádku z dětství, vězte, že podvědomě vyberete příběh, který je podobný tomu vašemu."

Updated.

25. července 2007

Vratné láhve

Zajímavá recense. Vyjímám: "Herecké obsazení vychází opět ze zaběhaného konceptu, že všechny české filmy jsou vlastně jeden velký seriál a herci jsou jedna velká rodina. Svěrákovic duo lovilo mezi svými osvědčenými dodavateli hereckých výkonů. Oproti minulým dílům seriálu scházel Abrhám a Šafránková, přibyl Budař. Nejlepší dojem na mně udělala Kolářová a Landovský. Vedlejší role připadla automobilce Volkswagen, jakmile se objeví v záběru nějaké auto, je to vždy VW."

27. března 2007

Laskavý humor

Skvělou recensi napsal Petr Fischer v HN. Naproti tomu Tomáš Baldýnský v Reflexu tentokrát zklamal.