Dekonstrukce médií

motto: "článek v Reflexu svou povahou také nepřímo ukazuje na to, že stále žijeme chyceni v jakémsi semi-civilizovaném či rádoby civilizovaném kulturním okruhu východní Evropy" Jan Matonoha

V dobách, kdy Britské listy, nebyly pouhým věstníkem (jejich současnou primitivní úroveň lze demonstrovat na textech sv. Trojice Kotrba – Dolejší – Čulík k 21. srpnu 1968), uveřejňovaly též pozoruhodné články. Jedním z nich je Matonohův rozbor pojednání Reflexu o gender studies.

Reflex si své nynější privilegované postavení v české mediální sféře vydobyl tím, že v první polovině 90. let byl tribunou nonkonformistů. Proti postkommunistické zaprděnosti podporoval svobodu – lehké drogy. Proti vládnoucímu karatelskému levicově liberálnímu discoursu představitelů Charty 77 nabízel pravicový éthos podnikání. Časem však zákonitě ustrnul. Matonoha to skvěle analysuje: kritisovaný článek má bombastistický slovník, je konvenční a za každou cenu ironisující. Postavy, které text zalidňují, obdařuje trivialisujícími charakteristikami: "půvabná dívka", "rebelka s dready", "milá dívka" apod.

Na druhou stranu, i Matonoha se dostává do poloh, které nemůže myslet zcela vážně: "Nevím, proč nemohla věcně konstatovat například, že feminismus podrobil učení Sigmunda Freuda kritice z hlediska jeho jednostranné androcentrické perspektivy a nevyváženosti způsobu, jakým popisuje konstituování a fungování lidské sexuality." Přesto jeho analysu příčin nezbývá než podepsat: "Svým vyzněním a celkovým přístupem autorky tento článek poukazuje na to, že znova a znova narážíme na propast mezi akademickou a žurnalistickou obcí. Bohužel způsob, jak se na tuto propast reaguje, je stále stejný. Od akademie se očekává, že se přizpůsobí lidu, masám, oprostí se od své terminologie, bude mluvit tak, aby i lidové vrstvy porozuměly… Ozvěnu komunistického diktátu po služebnosti a zprůměrňování akademické činnosti můžeme v takových požadavcích slyšet jasně, bez ohledu na to, že dnes je nahrazováno slovo ”lid” výrazem ”veřejnost” atp. Logika a půdorys takového uvažování zůstávají stejné. Avšak v současné informační společnosti by myslím měl působit tlak právě opačný, tedy tlak na to, aby novináři byli více právi svému předmětu, sledovali jej dlouhodoběji, aby k němu byli kritičtí na základě poučené znalosti a aby tudíž taková kritika posouvala věc dále, a ne ji vracela zpět k počátečnímu bodu, který je třeba znova a znova vysvětlovat a obhajovat."

Kdo chce kam, pomozme mu tam

V zajímavé debatě na Délském potápěči se zničeho nic vynořil fanatický neokonservativec sionista Schneider a začal nesmírně ad personam útočit na přítomné paleokonservativce, Vodníka, Alkibiada a Caru al Sol. Jeho hlavní argument byl vypůjčený od Čulíka: Pseudonym není člověk, s takovým zbabělcem není možno diskutovat. Co na tom, že největší český básník, Václav Jebavý, psal pod pseudonymem. Co na tom, že pod pseudonymem psal i Vladimír Vašek či Vítězslav Nezval. Zřejmě ani Tomáš Masaryk či Vladimir Uljanov nejsou argumentem.

Laciná kritika pseudonymů zapomíná na to, že není příjmení jako příjmení. Zatímco německých Krejčích je v ČR 1610, nositelů mého příjmení jen 91, Alkibiadova dokonce jen 18. Všichni, kterých je v ČR více 100, nemají morální právo žádat po nás, abychom psali pod svým pravým jménem, protože to má na nás odlišný dopad než na ně. Je to diskriminace: zacházení s různým stejně.

Zatímco poloanonymního Schneidera jsem před tím neznal, slavného frankistu z iDNES ano. A je mi při tom zcela lhostejné, že nevím, jak se jmenuje doopravdy. Nicméně pan Jan Schneider chtěl, abychom ho poznali, a proto se pochlubil, že podepsal Chartu 77, což mu zřejmě mělo dát morální vysvědčení pro nynější nehoráznosti. K tomu dodávám: I když je příčinou statečnosti adolescentní nerozvážnost, nic to na odvaze neubírá. Nicméně statečnost není morální per se. Avraham Tehomi byl statečný, stejně jako Ze'ev Eckstein nebo Jigal Amir. Přesto to byli sprostí vrazi. Aby statečnost byla morální, musí mít spravedlivý cíl.

Nyní tedy již víme, že Schneider je bývalý agent BIS a policista. A co dál?

Updated.

Diskriminace afrických diplomatů

via Jan. Příběh z dálnice č. 40 v Marylandu na počátku 60. let. Pozoruhodná byla reakce slavného obránce lidských práv, JFK (tím se podobá Kocábovi): "Volám vám, abyste těm africkým velvyslancům řekl, ať létají. Řekněte jim, že bych nepomyslel na to jet z New Yorku do Washingtonu autem. Proč doprdele někdo chce jet po dálnici č. 40, když dnes může létat? Řekněte jim, ať se probudí a létají!"

Ševče, drž se svého kopyta

Miss všeho možného, např. footballové soutěže, Dominika Hužvárová (její stránky fungují jen v M$IE) "žádá poslance a poslankyně, aby z navrhovaného znění zákona vypustili ustanovení zavádějící údajně presumpci viny. "I u jiných trestných činů, jako je znásilnění nebo přepadení, existuje presumpce neviny," uvedla modelka; oběti těchto činů jsou přitom podle ní v obtížnější situaci než diskriminovaní lidé." Tento nesmysl samozřejmě Lidové noviny ponechaly bez kommentáře, což svědčí o jejich úrovni.

Kdyby se slečna méně starala o svůj vzhled a více studovala, pak by třeba pochopila nejen triviální rozdíl mezi občanským a trestním právem, ale užitečnost feminismu. I když od někoho, kdo se živí svým tělem, zřejmě nelze podporu zrušení genderu očekávat.

The Lie of Apartheid

Pozoruhodný text od bývalého afrikánského příznivce a pozdějšího odpůrce apartheidu v Jihoafrické republice.

Proti hysterii

Rád bych upozornil na vynikající reakci Terezy Novákové na Steigerovo politicky korrektní sebemrskačské lkaní. S jejími názory se ztotožňuji do písmene.

Ač útok je pochopitelně neomluvitelný a pro dotyčnou rodinu tragický, je vřískání o českém rasismu zcela nemístné. Vzpomínám si na podobný případ někde v západním Německu asi před 10 lety, kdy takhle zapálili dům turecké rodině a uhořelo tam několik lidí, včetně dětí. Vyšetřování odhalilo jako pachatele jiného Turka, šlo o rodinnou mstu. Cikánské rodině už nikdo nepomůže, ale osobně bych všem politicky korrektním hysterikům přál, aby vyšetřování ukázalo, že se jednalo o útok jiných Romů.

Moneyova genderová theorie

V ČR je americký sexuolog John Money (1921–2006) stále ještě nedoceněný. Jeho objev genderu (rodu) v roce 1955 byl vysoce novátorský, a proto byl zatížen některými omyly. Ale stejně jako je Darwinův objev evoluce i přes pozdější korrekce stále fundamentálně platný, tak ani Moneyova genderová theorie nebyla ničím překonána.

Oč jde? Zatímco pohlaví (sex) je biologicky dáno, sociální důsledky z toho faktu jsou vesměs sociální konstrukcí (gender). Dnes již víme, že pohlaví (sex) nelze libovolně volit, protože genderová identita přímo závisí na pohlaví, takže by už pokus s Davidem Reimerem (1965–2004) nikdo nezopakoval. Pohlaví (sex) nelze nikdy uměle potlačit a rod (gender) je k sexu akcesorický. Důsledky a rozsah genderu jsou však civilisační a je jen na nás, jaký mu dáme prostor.

Nepřátelské prostředí

Dnes jsem byl nucen na žádost některých z Vás vymazat několik příspěvků, což mne vůbec netěší. Proto bych chtěl všem diskutérům něco sdělit.

Paleokonservativci mají zcela nepochopitelný odpor k antidiskriminačnímu zákonu. Přitom jedním z jeho cílů je zákaz nepřátelského prostředí. Známe to z vlastní zkušenosti. Na Sprše postupně vznikl Klan, který se rozhodl, že jeho odpůrce, Antiklan, vyžene. Jak Klan rozhodl, tak Jezovec udělal. Tím začala nová, neblahá kapitola Sprchy. Rozkol se formalisoval. To by možná ani tak nevadilo, kdyby na Sprše nevytvořili ostře nepřátelské prostředí nejen k Antiklanu, ale ke všem nově příchozím. Poznal jsem to na vlastní kůži. Vrátil jsem se na Sprchu poklidně diskutovat se Starým pánem o vzniku křesťanství. Byl jsem opět doslova vyhnán.

Nechci, aby se něco podobného opakovalo na LW, tentokrát obráceno o 180°. Mým vzorem monokratické správy blogu je Alex Juchelka a jeho Vrba. Není proto třeba Michaele vyčítat její staré skutečné nebo domnělé hříchy. Co se stalo, to se nedá odestát. Chovejte se k ní přátelsky, je to můj host, stejně jako Filip Sklenář.

Nechci vytváření nepřátelského prostředí sankcionovat přehnaným mazáním. Smažu jen takový příspěvek, o jehož smazání mne někdo výslovně požádá, protože se dotýká jeho osobně, přičemž oprávněnost takové žádosti nebudu příliš přezkoumávat, neboť se již podává z toho, že takovou žádost sepsal. Budu taky mazat příspěvky s nullovou nebo zápornou hodnotou.

V ostatních případech jsem vymyslel něco jiného. Budu-li nějaký příspěvek považovat za nepřátelský, udělím jeho autorovi černé prasátko. Máme-li být jako ve školce, tak ať je úplné. Třeba se někdo chytne za nos.

O válkách.

Updated.

Polemika s Kapitánem

Dlouho jsem váhal, zda mám reagovat na obsáhlý Kapitánův příspěvek. Je to proto, že Lucerna wikipedie není diskussní server. Není to ani Okoun, ani Vrba. Cílem LW je to, co bylo původně cílem všech blogů, tj. web log. Chtěl bych, aby na LW byly odkazy na něčím zajímavé texty, videa apod., např. jako je post Vodníka 007 nebo AHL71, a vlastní původní texty, jaké napsal Tomáš Pecina nebo Vodník.

Polemika s Kapitánem k takovým textům nepatří. Nikde totiž nevidím její přínos. Oba známe své postoje dlouho a do podrobností. Nicméně, aby nezůstal Kapitánův text nezdvořile ignorován, znovu shrnu své postoje. V polemice bych však již pokračovat nechtěl.

Ženy činnosti bezpečnější, méně fyzicky namáhavé, obsahují starost o děti.
To jednoduše neplatí. Oč je vládnutí fysicky namáhavější než uklízení domácnosti? Muži snad nejsou učiteli nebo vychovateli? Pohlavní dělba práce je evolučně překonaný nesmysl.

Jednoduše, vychovává dítě a má jiné priority.
Některá ano, některá ne. Genderové předsudky dávají všechny muže do jednoho a všechny ženy do jiného pytle, ačkoliv existuje mnoho žen, které by chtěly dělat "mužské" práce a mnoho mužů, kteří by chtěli dělat "ženské" práce. Takové ženy se setkávají s obavami a odporem patriarchální společnosti a takoví muži s výsměchem a pohrdáním. Přitom je mnoho mužů, kteří pracují jako au pair.

Chlap je mezitím na "lovu" a musí přinést "kořist".
Proč se máme pořád řídit pravěkými schematy? Lovit jsme přestali před 10 000 lety v neolithické revoluci. Už byste si toho za ta léta mohl laskavě všimnout.

Je pak lépe připraven i na boj uvnitř smečky.
To souvisí s Vaším klanovým / kmenovým pojetím společnosti. To odmítám.

Může to být i jinak, nikdo je nenutí:)
To je právě Váš omyl. Jako by společenský tlak nic neznamenal.

Měli by mít společné jméno z čistě praktických důvodů a je logické, že by to mělo být jméno jednoho z nich.
Souhlasím.

Důvod proč je voleno mužské jméno, je podle mne logický.
To mi trochu připomíná Rousseauovu theorii o vzniku vlastnictví. Taky logická a taky nemá s realitou nic společného.

To si děláte srandu?
Nikoliv. To je právě nejvýstižnější popsání rozdílu mezi námi dvěma a příčina toho, proč mezi námi nikdy nemůže být shody.

Civilizace je jen přerostlá hierarchická struktura přirozené zvířecí tlupy.
Nicméně řečeno s Hegelem, změněné kvality. Jde tedy o něco úplně jiného.

Je až s podivem, že obrovské rozdíly v technickém pokroku způsobují tak malé rozdíly ve společenské organizaci.
Pokud neshledáváte rozdílu mezi starověkým Egyptem a dnešními Spojenými státy, tak je mi líto. Pokud pominete všechny detaily, tak máte pravdu. Ale právě těmito "detaily" se zabývají společenské vědy. A jsou to tyto "detaily", které make the difference (činí rozdíl). Žít v SSSR by se Vám nelíbilo, na život v USA byste si zvykl snadno. Zkuste přemýšlet o tom, proč.

I to nejpitomější zvíře si líže rány
Ano, ale tím se neléčí, jen si tiší bolest. Ačkoliv palliativa rovněž patří do medicíny, ve skutečnosti neléčí, protože nejsou kausální, nýbrž pouze symptomatická.

zrušení předsudku nemusí být výhodné
Výhodné je vždy. Poznání osvobozuje.

užitečnost a pravdivost tvrzení jsou dvě různé věci
Ano, ale udržovat v bludu je tmářství.

Když řeknete dítěti, že jsou bubáci (je sice výchovně hloupé) a ve skutečnosti to říkáte proto, že jsou tam prudké schody, je zrušení předsudku kontraproduktivní.
Ani v tomto se neshodneme. Když dítě pozná, že mu úmyslně lžete, co budete dělat?

Nikoli, podstatou feminismu je vzpoura proti součanému stavu za každou cenu.
Nesmysl. Tak nefunguje žádná ideologie.

Chlapa taky nebaví rubat v dole, ale žádná ženská to za něj neudělá.
Už jsem Vám x-krát psal, že tam být nemusí. Může třeba zametat ulice. Navíc nejde o chlapa, ale o člověka A. B. Považuji za svou velkou osobní zásluhu, že jsem se podílel na tom, že zákaz ženám pracovat pod zemí bude zrušen.

Smiřte se prosím s tím, že jsme jen trochu vyspělejší zvířata
Jde o to "jen". Pro Vás to nic neznamená (divím se, proč tedy neočuráváte patníky), pro mne to znamená všechno.

Justin Raimondo, diskriminace a homosexuální lobby

Justin Raimondo je v mnohém skutečným libertariánem.

Eurorealisté opět lžou

Ladislav Jakl publikoval nesmírně lživý článek o návrhu antidiskrimačního zákona. Jádrem jeho tvrzení je, že antidiskriminační zákon musíme přijmout a že jsme tím ztratili souverainitu. Těžko si představit větší nesmysl, když je to právě naopak.

ČR v žádném případě nemusí přijmout antidiskriminační zákon. Je to čistě její rozhodnutí, zda ho přijme čili nic. Pokud ne, tak tím poruší své závazky k EU (Typicky klausovský přístup k morálce: Chci do klubu, ale jeho pravidla hodlám úmyslně porušovat.), ale tento zákon zde nebude. Kdybychom opravdu ztratili souverainitu, bylo by to právě naopak: V EU by přijali antidiskriminační zákon s působností pro ČR bez ohledu na to, co si o tom český parlament myslí.

Přesun důkazního břemene

Protože vrchní právní ignorant na Hradě mate veřejnost: "Zcela nový a naší právní tradici dosud neznámý je princip přenesení důkazního břemene ze strany žalujícího na stranu žalovaného," rozhodl jsem se, že ji trochu vzdělám.

Stávající (tj. již dnes účinné, bez diskriminačního zákona) § 133a občanského soudního řádu zní:

"§ 133a

(1) Skutečnosti tvrzené o tom, že účastník byl přímo nebo nepřímo diskriminován na základě svého pohlaví, rasového nebo etnického původu, náboženství, víry, světového názoru, zdravotního postižení, věku anebo sexuální orientace, má soud ve věcech pracovních za prokázané, pokud v řízení nevyšel najevo opak.

(2) Skutečnosti tvrzené o tom, že účastník byl přímo nebo nepřímo diskriminován na základě svého rasového nebo etnického původu, má soud ve věcech poskytování zdravotní a sociální péče, pomoci v hmotné nouzi, přístupu ke vzdělání a odborné přípravě, přístupu k veřejným zakázkám, členství v organizacích zaměstnanců nebo zaměstnavatelů a členství v profesních a zájmových sdruženích a při prodeji zboží v obchodě nebo poskytování služeb za prokázané, pokud v řízení nevyšel najevo opak."

Vláda navrhovala jen drobné změny:

"1. V 133a odst. 1 se za slova “ve věcech pracovních” vkládají slova “a jiné závislé činnosti včetně přístupu k nim, ve věcech týkajících se povolání, podnikání nebo jiné samostatné výdělečné činnosti včetně přístupu k nim, členství v organizacích zaměstnanců nebo zaměstnavatelů a členství a činnost v profesních komorách”.

2. V § 133a se konci textu odstavce 1 doplňuje odkaz na poznámku pod čarou č. 56b.

Poznámka pod čarou č. 56b zní:

--------------------------------

^“56b) Směrnice Rady 2000/43/ES ze dne 29. června 2000, kterou se zavádí zásada rovného zacházení s osobami bez ohledu na jejich rasu nebo etnický původ.

Směrnice Rady 2000/78/ES ze dne 27. listopadu 2000, kterou se stanoví obecný rámec pro rovné zacházení v zaměstnání a povolání.

Směrnice Rady 2004/113/ES ze dne 13. prosince 2004, kterou se zavádí zásada rovného zacházení s muži a ženami v přístupu ke zboží a službám a jejich poskytování.

Směrnice Rady 97/80/ES ze dne 15. prosince 1997, o důkazním břemenu v případech diskriminace na základě pohlaví.”.

3. V § 133a odst. 2 se za slovo “zakázkám” vkládají slova “ ,přístupu k bydlení” a slova “organizacím zaměstnanců nebo zaměstnavatelů a členství v profesních a” se zrušují.

4. V § 133a se konci textu odstavce 2 doplňuje odkaz na poznámku pod čarou č. 56c.

Poznámka pod čarou č. 56c zní:

------------------------------

^“56c) Směrnice Rady 2000/43/ES ze dne 29. června 2000, kterou se zavádí zásada rovného zacházení s osobami bez ohledu na jejich rasu nebo etnický původ.”.

5. V § 133a se doplňuje odstavec 3, který včetně poznámky pod čarou č. 56d zní:

“(3) Skutečnosti tvrzené o tom, že účastník byl přímo nebo nepřímo diskriminován na základě svého pohlaví, má soud ve věcech přístupu ke zboží a službám za prokázané, pokud v řízení nevyšel najevo opak.^56d).

----------------------------

^56d) Směrnice Rady 2004/113/ES ze dne 13. prosince 2004, kterou se zavádí zásada rovného zacházení s muži a ženami v přístupu ke zboží a službám a jejich poskytování.”."

Ale to není všechno. Byl to poslanec ODS, Marek Benda, který navrhl ne zcela šťastné formulační změny:

"§ 133a včetně poznámek pod čarou č. 56b, 56c a 56d zní:

,, §133a

Pokud žalobce uvede před soudem skutečnosti, ze kterých lze dovodit, že ze strany žalovaného došlo k přímé nebo nepřímé diskriminaci

a) na základě pohlaví, rasového nebo etnického původu, náboženství, víry, světového názoru, zdravotního postižení, věku anebo sexuální orientace v oblasti pracovní nebo jiné závislé činnosti včetně přístupu k nim, povolání, podnikání nebo jiné samostatné výdělečné činnosti včetně přístupu k nim, členství v organizacích zaměstnanců nebo zaměstnavatelů a členství a činnosti v profesních komorách 56b),

b) na základě rasového nebo etnického původu při poskytování zdravotní a sociální péče, v přístupu ke vzdělání a odborné přípravě, přístupu k veřejným zakázkám, přístupu k bydlení, členství v zájmových sdruženích a při prodeji zboží v obchodě nebo poskytování služeb 56c), nebo

c) na základě pohlaví při přístupu ke zboží a službám 56d),

je žalovaný povinen dokázat, že nedošlo k porušení zásady rovného zacházení.”.

^56b) Směrnice Rady 2000/43/ES ze dne 29. června 2000, kterou se zavádí zásada rovného zacházení s osobami bez ohledu na jejich rasu nebo etnický původ.

Směrnice Rady 2000/78/ES ze dne 27. listopadu 2000, kterou se stanoví obecný rámec pro rovné zacházení v zaměstnání a povolání.

Směrnice Rady 2004/113/ES ze dne 13. prosince 2004, kterou se zavádí zásada rovného zacházení s muži a ženami v přístupu ke zboží a službám a jejich poskytování.

Směrnice Rady 97/80/ES ze dne 15. prosince 1997, o důkazním břemenu v případech diskriminace na základě pohlaví.

^56c) Směrnice Rady 2000/43/ES ze dne 29. června 2000, kterou se zavádí zásada rovného zacházení s osobami bez ohledu na jejich rasu nebo etnický původ.

^56d) Směrnice Rady 2004/113/ES ze dne 13. prosince 2004, kterou se zavádí zásada rovného zacházení s muži a ženami v přístupu ke zboží a službám a jejich poskytování.”."

Ty byly i nakonec schváleny. Domnívám se, že výsledné znění je svou negativní formulací sporné. Ale mělo by se vykládat tak jako dosud. Není důvod pro změny.

Tomislav Sunic: O předsudcích a diskriminaci

[...] The word "prejudice" must be put into linguistic perspective, as this word has the common root with the word "prejudgment", which is part of the biological and psychological makeup in human speciation without which any civilization would collapse. When properly used, writes Alan McGregor, prejudice serves as a useful intellectual tool in comparing and contrasting and as a short cut in reaching important decisions. Undoubtedly, all humans discriminate, be that in choice of their mates, friends, or against their political enemies (např. Malý čtenář Délského potápěče pozn. Waldgänger). Nation-state building is a process carried out by the principles of "in-group" and "out-group" discrimination, wherein a tribe or an ethnic group , in a manner of extended family, prefers to interact with its own in-group members. People of same racial ethnicity, in this case white Americans, are more or less genetically similar and will, therefore, tend to display overt or covert prejudices against other racial groups. For numerous authors, particularly in the fields of sociobiology, xenophobia and racial prejudice are inherent in all human beings since they are "the natural and biological consequences of parental selections." Ethnic or racial discrimination, let alone charges of anti-Semitism, are viewed in postmodern Americanism as the ultimate intellectual sin.
But is not, after all, friendship also a form of the most subtle form of discrimination in view of the fact that an individual cannot be friends with all people on earth? One discriminates when mating and in sexual relationships, a point often made by prominent sociobiologists, but who are often targets of criticism by their liberal opponents. Long ago, an American author close to the school of thought dealing with sociobiology, Dr. William Shockley, wrote that those who persist in holding views of ethnic exclusion regarding heredity and race "are denied tenure and research funds, physically threatened, and shouted off platforms." Similar views on human diversity, let alone public ostracism of academics who argue that race and heredity play significant role in social and political behavior, have been legion in Europe and America. However, in the best of all worlds, in so-called free America, certain dogmatic views, particularly those regarding the sacred Jewish question and inherent goodnes of non-European races, are imposed by force and must be accepted by all.
When a human being makes a specific choice in his life, he automatically discards other options and reject other propisitons, even if this act may hurt a fellow human being. Examples abound: In postmodern America and Europe, if a citizen shows in public positive prejudices i.e., by making laudatory comments about some racial groups, he can fearlessly resort to grammatical constructs without using embellishing qualifiers and disclaimers. Thus, one can hear in America that "African-Americans are good singers and basketball players." There is nothing wrong with this general statement which implies that some blacks are not gifted for playing basketball. By contrast, a general statement that "African-Americans are prone to violence and that they are not family-oriented," can earn a person who uttered those words the label of being a "racist". One can also sometimes hear remarks that "Jews are good musicians" - and hardly anybody will object to this more or less well documented fact. However, avoiding the qualifier "some", and saying that "Jews are very rich", may cause social objections and is prudently avoided by many America's public discourse. In other words, if an author were to display a critical view about some non-European ethnic group or race in America [...] he had better be prepared to use the whole arsenal diminutives and make the sure he frames his critical argument in conditional sentences. By equiping himself with loads of disclaimers an author critical of Americanism and its numerous social derivatives such as globalism, liberalism, egalitarianism, can secure himself a professional exit, in case he needs one in an emergency. It may come in handy if he needs to plead professional ignorance.

Tomislav Sunic: Homo Americanus: Child of the Postmodern Age, 2007, str. 13-15

Václav Klaus vetoval Antidiskriminační zákon

Potvrdil tak svá dřívější slova, že navrhovanou formu Antidiskriminačního zákona, k jehož přijetí (nebo alespoň jiné formy je Česká republika nucena orgány Evropské unie) nepodpoří. Klaus své rozhodnutí využít práva veta v dopise předsedovi Poslanecké sněmovny Miloslavu Vlčkovi komentoval slovy:

Zákon považuji za zbytečný, kontraproduktivní a nekvalitní a jeho dopady za velmi problematické . . . Zákaz diskriminace je obsažen v Listině základních práv a svobod, konkrétnější ustanovení pak v celé řadě mezinárodních smluv, které mají přednost před zákonem, a v zákonech. . . Česká republika nikoho nediskriminuje, a proto není nijak překvapující, že o tom tento zákon není. Zákon nicméně dává občanům nárok na rovné zacházení v soukromoprávních vztazích, což je z definice nemožné. . . Je to další z pokusů regulovat lidský život právem.

Guy Peters: Polemika o diskriminaci IV

OŠ pokračuje v diskussi, a proto reaguji na jeho argumenty. Celý spor za nás přehledně shrnul Délský potápěč.

Diskriminace není definována jako aktivita státu. To by byla špatná definice. Diskriminovanému je zcela jedno, zda ho diskriminuje stát nebo soukromá osoba. Trápí ho fakt, že je diskriminován.

Dobré mravy nelze bránit, protože jsou pouhým korrektivem.

Předsudek
Je definován jako irracionální nebo paušalisující nepravdivé přesvědčení o skutečnosti. Příklad: Ženy jsou slabá stvoření. Už osvícenci bojovali s pověrou, a proto my, jejich dědici, musíme bojovat s předsudky. Předsudkem však není předběžná opatrnost. Předsudkem je například tvrzení, že běloch nemůže být vytvořit dobrý rap. Většina bělochů asi ne, ale to tvrzení je o každém bělochovi. To je právě ta hrůza, ten podklad pro diskriminaci.

Úkolem civilisace je podporovat to dobré v nás, nikoliv nechávat bez povšimnutí špatné lidské tendence. Puzení krást je také možná přirozené (proto tolik lidí krade cizí texty na Internetu), ale to neznamená, že předsudek Co je tvoje, to je moje, necháme bez povšimnutí.

Diskriminace jen zcela výjimečně spočívá v nekonání. Obvykle je její podstatou, že na základě předsudku zvýhodním, tedy konám, toho svého (muže, bělocha apod.).

OŠ nepochopil, že podnikání není úsilí o zisk za každou cenu a že zákaz diskriminace podnikání nebrání. Diskriminace je nejvíce potlačována v USA, a přesto tam velice prosperují. Je to proto, že předsudky mají své náklady: Jejich vinou ti lepší nedostanou chanci.

U některých vlastností je zakázáno je používat ke zvýšení zisku. Kupříkladu nahé moderátorky před 22.00 by mohly zvýšit zisk TV, ale přesto je jejich použití zakázané. Práce dětí by mohla zvýšit zisk, ale přesto je zakázaná. Zrušme tyto zákazy a vrátíme se do feudalismu nebo otrokářství.

Pokud zaměstnavatel upřednostní ženu pro místo, o kterém si myslí, že jej bude lépe vykonávat ona, než muž, tak je to naprosto nelegitimní diskriminace, za kterou bude po právu potrestán.

Trh není pohádkový dědeček a zlo vždy netrestá. To by neexistovaly negativní externality. Zásah státu je někdy nutný, pokud nechceme přihlížet tomu, že všichni Romové budou nezaměstnaní, protože je nikdo ze "svobodné vůle" (čti: na základě předsudků) nezaměstnal.

Co třeba když zaměstnavatelem bude žena a otevřeně bude deklarovat, že ženu na dané místo nechce, protože je přesvědčena, že tu práci bude lépe vykonávat muž? Také půjde o diskriminaci?
Jistě, naprosto zjevně. Je zcela lhostejné, kdo diskriminuje.

Obdobně – nepřijme-li mě Rom do své firmy, bylo by to také na základě „rasového předsudku“?
Pokud by to bylo proto, že jste gádžo, tak by to bylo rovněž nelegální.

Nikde jsem nenašel žádný zákon, který by kodifikoval „povinnost uspokojit poptávku, je-li zde nabídka“.
Ten zákon se jmenuje občanský zákoník.

Tu povinnost má maximálně stát
Vy pořád ze státu děláte bůhví co. Je to korporace jako každá jiná.

Tu povinnost má maximálně stát, stejně jako jedině na státní bázi je oprávněno požadovat rovnost ve výsledcích.
Tu snad nikdo nechce. Bohatě by stačila rovnost chancí.

a tady se nutně vkrádá to, že ten kdo daně neplatí, by logicky neměl mít na „rovnost ve výsledcích“ nárok
Tento liberální koncept konservativci z dobrých důvodů odmítli již v 19. století.

Pokud hostinský neobslouží protivného, opilého a násilnického hosta, je to jedině v pořádku.
O tom ale nebyla řeč. Řeč byla o tom, že odmítne obsloužit člověka, který se jindy a jinde opil.

Jedná v souladu s dobrými mravy.
Nic takového neexistuje. Maximálně může nejednat s nimi v rozporu. Právo je minimum morálky.

Rovnost
Sama o sobě existuje. Rovnost A s B je přirozený stav, který v některých případech modifikován tím, že B je státní zástupce. To je však výjimka z přirozeného stavu.

Rovnost je definičním znakem soukromého práva. Prostudujte si prosím mocenskou theorii veřejného práva. V soukromém právu žádné hierarchické vztahy nejsou, to si ho pletete s veřejným.

Rovnost není rovnostářství. Výsledek může být nerovný. Ale chance rovná být musí.

Xenofobie
Není normální. Kdykoliv mluvím pejorativně o Rusech, nemyslím tím ethnikum, nýbrž ruský stát. Jen z důvodu úspornosti vyjadřování vycházím ze západního pojetí, že Rusové = ruský stát.

Rasism mizí na celém světě, nikoliv jen na Západě.

Polemika o diskriminaci III.

Guy Peters reagoval na můj obsáhlejší spis téměř odbornou úvahou takřka stejného rozsahu. Přesto, že se jasné, že oba dva budeme evidentně pořád stát na svých pozicích, považuji za nutné na některé myšlenky znovu reagovat, či je upřesnit.

Diskriminaci nazývám pejorativním slovem proto, že se pod jejím označením šmahem označují odsouzeníhodné jevy (skutečná diskriminace, pokud je uplatňována státem proti některému občanovi) a rozlišování, upřednostňování, pokud se tak děje v soukromé sféře, či někde, kde je to volbou osoby, obranou dobrých mravů, morálky atd. jako jedno a totéž. Ale není to jedno a totéž.Co se týče předsudků, na Petersův argument „předsudky jsou špatné, děti je nemají“, lze odpovědět obdobně: děti se také nerodí se základními hygienickými návyky, či morálními postoji, přesto tyto návyky nebudeme nazývat špatnými. Je-li něco přirozené, tak to neznamená, že se to musí projevit po narození. Spousta věcí se projevuje až s postupným vývojem, růstem organismu, případně rozvojem určitých center v mozku. Pud lásky ke svým případným pozdějším dětem máme také „danou do vínku“, ačkoli se neprojevuje v útlém věku, stejně jako nutkání bránit a chránit své teritorium (rodinu, vlast, domov, majetek).

Obdobně je to s předsudky. Je to zkrátka naše určitá obrana proti možným negativním jevům. Odsoudit všechny předsudky je značně krátkozraké. Se zvířeckostí nemá co dělat to, když rodič svému dítěti zakáže bavit se s podezřelou partičkou ze sídliště (jedná na základě předsudku), nebo když sám v noci zvolím raději delší cestu domů, než abych šel například přes čtvrť obývanou podivnými individui (automaticky na základě předsudku předpokládám, že tam žijí zlí lidé a je mi jedno, jestli se posléze ukáže, že se mýlím), je to obyčejný pud sebezáchovy. Některé předsudky špatné jsou, ale odsoudit je všechny jako zlo a zvířeckost odpírá člověku právě to jedno, co jej dělá člověkem a odlišuje jej od zvířete – schopnost abstraktně uvažovat, promítat si v mysli hypotetické scénáře a jich se snažit určitým často předpojatým jednáním vyvarovat.

Pracovní právo: Pokud chce Guy Peters pracovní právo redukovat na to, že zaměstnavatel si má vybírat na základě dichotomie „uchazeč A vs. Uchazeč B“, popírá základní smysl jakéhokoli podnikání – vybrat si z uchazečů takové s takovými vlastnostmi, o kterých si myslí, že mu zvýší zisk. Zrušme toto a můžeme se vrátit do dob reálného socialismu. Znovu opakuji, že je zcela legitimní, pokud zaměstnavatel upřednostní ženu pro místo, o kterém si myslí, že jej bude lépe vykonávat ona, než muž, stejně jako když na jiné místo upřednostní muže. Je to jeho svobodná vůle a pokud bude rozhodovat vysloveně zle (bude mít a priorní sexistické předsudky vůči ženám, anebo třeba vůči mužům), nechť jedinou spravedlností, která jej za to trestá, je jeho zánik na trhu.

Navíc se vkrádá dost otázek, na které zastánci antidiskriminační legislativy zatím neodpověděli. Co třeba když zaměstnavatelem bude žena a otevřeně bude deklarovat, že ženu na dané místo nechce, protože je přesvědčena, že tu práci bude lépe vykonávat muž? Také půjde o diskriminaci? Když ne, tak proč? Obdobně – nepřijme-li mě Rom do své firmy, bylo by to také na základě „rasového předsudku“?

Ad Veřejný prostor: Nikde jsem nenašel žádný zákon, který by kodifikoval „povinnost uspokojit poptávku, je-li zde nabídka“. Tu povinnost má maximálně stát, stejně jako jedině na státní bázi je oprávněno požadovat rovnost ve výsledcích. Obojí proto, že státu všichni odvádíme daně (a tady se nutně vkrádá to, že ten kdo daně neplatí, by logicky neměl mít na „rovnost ve výsledcích“ nárok).

Pokud hostinský neobslouží protivného, opilého a násilnického hosta, je to jedině v pořádku. Jedná v souladu s dobrými mravy. Za prvé má na to jako soukromník právo a za druhé, pokud by jste mu toto právo vzal, opět znemožňujete ekonomický růst a zisk a nejen to. Za předpokladu platnosti nějaké antidiskriminační legislativy takového člověka hostinský už nebude moci z obavy před obviněním z nějaké diskriminace vyhodit, avšak slušní lidé do takového podniku přestanou chodit a tím de facto zanikne.

Rovnost: Argument, že státní zástupce má nade mnou moc, ale uzavřu-li s ním kupní smlouvu, budeme si rovni, tím spíše vyvrací tezi o „rovnosti“, protože jasně ukazuje nesmyslnost její absolutizace. Tedy to, že neexistuje rovnost sama o sobě, nýbrž že se v určitých oblastech můžeme maximálně snažit rovného stavu dosáhnout. Tato snaha je v pořádku když vznikne nějakou svobodně uzavřenou smlouvou mezi dvěma, nebo více osobami, nebo pokud rovnost deklaruje stát (forma společenské smlouvy) pro všechny občany bez rozdílu (žije z jejich daní). Nemůžeme ale chtít rovnost v soukromoprávních vztazích a vztazích mezi lidmi, protože tam se z podstaty věci vytvářejí hierarchické vztahy a pokud je zákonem rozrušíme, opět opakuji, můžeme se vrátit o několik let zpátky.

Bez rovnosti není svoboda: Naopak, je to rovnost, respektive její zabsolutizování a snaha o aplikaci do všech oblastí lidského života, co se svobodou přímo vylučuje. “Společnosti rovných“ se vyskytují pouze v utopických snech, nebo totalitních režimech. Ano, potírejme rasismus (ale každému stejným metrem), potírejme špatné zacházení se ženami a dbejme na to, aby měli důchodci a zdravotně postižení důstojný život. Nesnažme se ale vytvářet rovnostářskou společnost. Jednak urážíme důstojnost těch, kteří jsou oblastí „antidiskriminačního“ zájmu, otevíráme dveře těm, kteří jej budou zneužívat a pošlapáváme si vlastní svobody.

K existenci rasových předsudků a rasismu: Odlišujme prosím přesně co rasismus skutečně je, a co jsou rasové předsudky, popřípadě xenofobie. Rasismus, tedy přesvědčení o nerovnosti ras na světě, že jsou nějaké podřadné, které musí být „zpacifikovány“ rasami nadřazenými, je odsouzeníhodný (ať je černý, žlutý, nebo bílý). Nedůvěra k určitému etniku, či určitá dávka xenofobie je zcela normální a očekávatelná u všech. Jsem skeptický k tomu, že rasismus někdy zmizí. Ohledně toho, že je „situace lepší než před sto lety“, musíme uvažovat celý svět a nejenom svět západní. V opačném případě nemá smysl hovořit o tom, zda rasismus ustupuje, či ne.

Guy Peters: Další potvrzení toho, že se Německo stává diktaturou

Jak informovala iDNES (zřejmě překlad DPA), v Německu stát přihlíží k politické orientaci žadatelů o veřejnou zakázku. To je přesně ta diskriminace, na níž stát nemá právo.

Za výrok: "Nemůžeme po občanech chtít rozhodné počínání vůči pravicovým extremistům, a pak se schovávat za formálně-právní pochybnosti," by se nemusel stydět ani Gottwald.

Guy Peters: Polemika o diskriminaci II

Ondřej Šlechta zveřejnil rozsáhlou repliku na můj článek Polemika o diskriminaci. To si zaslouží podrobnou reakci.

Ondřej Šlechta se mýlí ekonomicky, a to i s Gary Beckerem. Důvody publikoval AHL71, takže je není třeba opakovat, zvláště, když nemohu najít odkaz.

Ondřej Šlechta se mýlí právně, protože po vzoru ultraliberálního předsudku redukuje právo na právo veřejné. Ve skutečnosti je veřejné právo (správní právo, jeho předmětem jsou vertikální vztahy: mezi občanem a veřejnoprávní korporací) dosti pozdní doplněk práva soukromého (jeho předmětem jsou horizontální vztahy: mezi dvěma nebo více lidmi), který až do 19. století byl považován za pouhou politiku. I trestní právo původně začínalo jako soukromé. Regulace soukromých vztahů je proto vlastní podstatou práva; zákaz diskriminace je jeho integrální součástí.

Definice diskriminace

Discriminare znamená rozlišovat. Nicméně z důvodu jazykové ekonomie se diskriminace používá v užším slova smyslu, tj. jako negativní diskriminace (znevýhodňování), a to je zakázáno – nikoliv dialekticky, protože dialekticky se nic nezakazuje. Slovo diskriminace tedy rozhodně není pejorativní.

Předsudky

Nejsou přirozené, protože je děti nemají. Jsou naopak velice špatné a každý člověk by s nimi měl aktivně bojovat. Civilisace je definována tím, že překonáváme zvířeckost v sobě.

Pracovní právo

Hodně lidí u nás pracovnímu právu nerozumí. Zejména lidé odmítají depersonalisaci zaměstnanců. Ale ta slouží k jejich ochraně. Zaměstnavatel proto nepřijímá pana Vopičku, ale účetního. Je to proto, aby od něj nemohl požadovat vlastnosti, které vyplývají z toho, že je Vopička, ale jen ty, které vyplývají z toho, že je účetní.

Proto si zaměstnavatel nemůže vybrat mezi mužem a ženou, nýbrž pouze mezi uchazečem A a uchazečem B, přičemž ve vztahu k jejich pohlaví musí být slepý. V opačném případě B nebude přijat, ačkoliv bude lepší než A. To povede k jeho frustraci a resignaci státu na jeho povinnost zajišťovat rovné zacházení a potlačovat předsudky.

Veřejné právo

Neměl jsem na mysli vztah mezi pachatelem a státem, nýbrž mezi poškozeným a pachatelem. Pokud by stát do něj odmítl ingerovat, sice by tím naplnil společnou thesi kommunistů a ultraliberálů o odumírání státu a práva, ale tím by resignoval na svou povinnost prosazovat řád a spravedlnost. Na to žádný konservativec nemůže přistoupit.

Veřejný prostor

Když někdo podniká, tak dostává privilegium nabízet veřejnosti své zboží nebo služby. To je podstata tržního hospodářství. Vstupuje tak do veřejného prostoru, kde platí obdobné zákonitosti jako ve veřejném právu, např. povinnost uspokojit poptávku, je-li zde nabídka. Z veřejného příslibu jasně vyplývá, že se ho může dovolat každý, kdo přijde první. Povinnost poskytnout službu a uspokojit poptávku (nabídka se nikdy neuspokojuje) je tedy jasně dána. Poskytoval služby si své zákazníky nevybírá, je to naopak zákazník, kdo si vybírá poskytovatele.

Hostinský nemůže přihlížet k tomu, že má někdo záznam v trestním resjtříku, že bije ženu, že se doma opíjí. To musí pro něj zůstat zcela irrelevantní. Jediné, k čemu může přihlížet, je, zda má zákazník dostatek peněz na zaplacení služby, zda aktuálně nepoškozuje veřejný pořádek apod. Své předsudky musí hostinský nechat doma, nebo odejít z veřejného prostoru.

Kolektivní vina

Kolektivní vinou se obvykle myslí vina právní. Ta je nepřijatelná. Metafysická vina je však morální. Pokud na ni kašleme, tak nás tíží jen svědomí.

Jinak Křišťálová noc nebylo žádné aplikování kolektivní viny, nýbrž pogrom, tedy anomie. Aplikací kolektivní viny bylo vyhnání Němců.

Oprávnění žen

Hovořil jsem sociologicky, nikoliv právně. Měl jsem na mysli dvojí břemeno, nižší odměnu za stejnou práci apod.

Jako muž byste měl více pomáhat doma, brát nižší odměnu a smířit se s tím, že ve vedoucích funkcích bude více žen, alespoň třetina, ale optimálně polovina.

Tohle vůbec není o žádné diskriminaci-nediskriminaci-antidiskriminaci, ale na svobodné dohodě svobodných lidí.
To s Vámi souhlasím, ale hovoříme o veřejném prostoru. Jde o to, abyste nebyl vysmíván jako zženštilý, pokud zůstanete na rodičovské dovolené.

Rovnost

Pokud popíráte samotnou existenci rovnosti, tak se nikdy nemůžeme dohodnout. V minulosti jste však mluvil jinak.

V každé kommunitě lidé samozřejmě mohou být rovni, protože právo v některých aspektech mezi nimi nerozlišuje. Například Váš volební hlas je roven volebnímu hlasu pitomce, který se o politiku vůbec nezajímá.

To, že v jiných aspektech je hierarchie, je irrelevantní. Např. státní zástupce Vás může obžalovat: Má nad Vámi moc. Ale pokud s ním budete uzavírat kupní smlouvu, budete si rovni.

Rovnost v žádném případě není pouhý ideální pojem, nýbrž pojem právní, který říká, jak se na Vás právo dívá. Bez rovnosti není svoboda, protože v hierarchických systémech si jsou lidé podřízeni.

Vaši skepsi k možnosti odstranit předsudky a diskriminaci nesdílím. Ačkoliv rasism stále existuje, situace v porovnání před 100 lety je mnohem lepší.

Zákonem deklarovaná rovnost nestačí. Musí být faktická. Rovná startovací čára musí být rovná, nikoliv, že někdo závod poběží s 50 kg závažím a někdo bez něj.

Trestné činy

Je velice správné, že je diskriminace trestná, neboť pošlapání lidské důstojnosti je hnusné. Mějme však na paměti, že crime je i přestupek, zatímco v českém právu přestupek nesmyslně trestný čin není.

Diskriminace a teorie preferencí

Články Ondřeje Šlechty ohledně diskriminace patří obvykle mezi dosti kvalitní a s drtivou většinou toho, co k tématu píše, nelze než souhlasit. Přesto bych měl k jeho článku Diskriminovat je naše nezpochybnitelné právo dvě drobné připomínky. Nejprve si přečtěme problematickou pasáž: 

Představme si hypotetickou situaci, kdy existuje restaurace, ve které mají majitelé trpí rasovými předsudky a chtějí zaměstnávat pouze bílé číšníky. Přitom předpokládejme, že jak bílí, tak černí číšníci odvádějí stejně dobrou práci (jinak by nemohlo jít o diskriminaci). Z pohledu socialisty nepředstavitelný projev rasismu, který je nutno řešit kvantem nařízení, zákonů a vyhlášek. Z liberálně-ekonomického pohledu majitelova svobodná volba, na kterou dříve, či později doplatí. Proč ?

Pokud totiž budou existovat restaurace, ve kterých majitelé nechtějí zaměstnávat černé číšníky, poptávka po těchto číšnících klesne a s tím klesne i jejich mzda. Oni poté budou ochotni pracovat za nižší mzdu u restauratérů bez rasových předsudků a těm logicky stoupnou zisky. Výsledkem bude větší zisk restauratérů bez rasových předsudků a porážka restauratérů s rasovými předsudky v konkurenčním boji. Z toho vyplývá, že soukromník si ve svobodné tržní společnosti luxus rasových (nebo jiných předsudků) zkrátka dovolit nemůže, neboť bude dříve nebo později zlikvidován trhem.

1. Výraz trpět předsudky je pro drtivou většinu životních situací holým nesmyslem a ač nepopírám, že předsudky může skutečně někdo i trpět, jedná se o obvykle o slovní spojení, které slouží k urážení názorových oponentů jako nemocných či trpících lidí. Samozřejmě výraz je již zažitý a tak jej spousta lidí používá i z nevědomosti. Zkrátka starý známý boj o jazyk. O významu a také pozitivní funkci předsudků, doufám, sám Ondra Šlechta nepochybuje. Ostatně lidé jako Edmund Burke či Rusell Kirk to již vyjádřili vcelku srozumitelně.

2. Dotyčný majitel restaurace může mít z nepřijímání černošských číšníků nevýhodu, ale v určité situaci též i výhodu. Možnou nevýhodu již Ondřej Šlechta popsal, naopak výhoda může spočívat v tom, že určitá sorta bělošských klientů si za pobyt v restauraci, kde nebude obtěžována pohledem na černošské číšníky, ráda nepatrně vyšší částku připlatí. Vzhledem k tomu, že i mnohé jiné restaurace nabízejí vždy něco navíc (extra čisté prostředí, kvalitní jídlo, dobré umístění či výhled atd.), což obvykle klienty i něco navíc stojí, nevidím důvodu, proč by dotyčný majitel restaurace nemohl profitovat z toho, že jeho obchodním partnerům a klientům bude sympatické, že zaměstnává pouze bělochy. Ve společnostech s vysokou etnickou (či jinou) sounáležitostí může být přijetí číšníků, kteří jsou pro většinu (případných) zákazníků nepřijatelní, dokonce i dosti špatným podnikatelským tahem.

Popřejme však majiteli restaurace šťastnou a žádnými socialisty nerušenou svobodnou personální volbu jeho zaměstnanců.

Ondřej Šlechta: Odpověď

Ad „diskriminace není přírozený jev“

Předjímáte, že samo v prvé řadě pejorativní označení „diskriminace“ existuje jako negativní, špatný jev a dnes je třeba ho dialekticky odstranit. Pravdou ale je, že „diskriminace“ je pouhé negativní označení fenoménu upřednostňování, přičemž pod jednu hlavičku zahrnuje a priori všechny formy upřednostňování někoho před někým, tedy ty legitimní, i nelegitimní formy, jako automaticky špatné.

Upřednostňování vychází přece v prvé řadě z osobních, někdy hospodářských preferencí a někdy z předsudků. Jakkoli jsou předsudky považovány za „reakční přežitek“, jsou člověku ať chceme nebo ne, vlastní. Člověk je pořád živočich, kterému zůstaly zakořeněné určité „pudy“. Patří mezi ně i předjímání z důvodu nedůvěry, obav, rozporných pocitů.

Když mě někdo okrade, porušil zákon a má práva. Když v soukromé sféře nepřijmu například ženu do práce, protože na to které místo se mi zrovna hodí muž, nebo příště nepřijmu muže, neboť chci na obchodní partnery působit dojmem příjemné sekretářky, ještě, než se dotyční setkají se mnou, je to moje osobní volba, co které mi stát nemá co zasahovat.

Zatímco příklad Guye Peterse o „přepadení na ulici“ je z hlediska dotyčného lapky sice také svobodným rozhodnutím, naráží na zákon a po zásluze bude také (většinou) odměněno. Povinnost poskytnout určitý druh služby určité osobě, stejně jako povinnost jí zaměstnat zákonem stanovena není.

Ad „metafyzická vina“

Odpůrcem kolektivní viny jsem pro to, že v minulosti její aplikování znamenalo děsivé lidské ztráty a nesčetná utrpení. Koneckonců taková Křišťálová noc, například, nebylo nic jiného, než aplikování kolektivní viny na německé židovské obyvatelstvo po vraždě zástupce německého velvyslance v Paříži maďarským Židem Grynzspanem. Je to extrémní příklad, ale extrémními důsledky princip kolektivní viny zpravidla končí.

Já osobně vinu za nějaká minulá příkoří rozhodně necítím. Pokud i „minulá příkoří“ chcete považovat za dědictví minulosti hodné připomínání a odpor k nim za „neúctu k předkům“, je to vaše svobodná vůle a volba. Stejně jako já budu přes osobní negativní pocity respektovat například neúctu dnešních některých mladých lidí k odkazu bojovníků proti totalitě, vy respektujte moji „neúctu“, která spočívá v absolutním necítění viny nad tím, že se určitým menšinám děla příkoří, jelikož jsem se jich neúčastnil a nepodílel se na nich.

Ad „muži a ženy“

Ženy dnes nemají „více oprávnění“? Já myslím, že ženy a muži mají Ústavou deklarována stejná práva, nebo ne? V čem spočívá těch „více povinností“, které bych dnes jako muž měl mít? Osobně nemám žádný problém s vykonáváním činností, které byly třeba před 200 lety považovány za „typicky ženské“. Tohle vůbec není o žádné diskriminaci-nediskriminaci-antidiskriminaci, ale na svobodné dohodě svobodných lidí. Žena v domácnosti, stará se o její chod a muž významný plastický chirurg, který tak živí rodinu? V pořádku. A naopak, žena ředitelka firmy, muž se doma stará o děti a chod domácnosti? OK a proč ne? Myslím, že drtivé většině rodin, mužům i ženám, jsou egalitářské konstruktivistické projekty vzdálené realitě, typu antidiskriminačního zákona, lidově řečeno „ukradené“.

Co se ještě týče kolektivní viny: Český národ logicky nemůže nést odpovědnost za „komunismus“, kterýžto pojem je nejdřív nutno podrobit systematické analýze. Vznikal z mnoha příčin a historických kontextů, nemůže za něj žádný národ. Stejně tak převzetí moci komunisty u nás v roce 1948 mělo pozadí v mezinárodní situaci a vůli velmocí, spíše než na náladách a myšlení našeho národa. Ano, můžeme diskutovat o tom, že ve srovnání například s Maďary byli Češi v odporu méně aktivní. Co se týče zločinů, za ty můžou jejich pachatelé, potažmo instituce, které je umožnily. Tj. komunistická vláda, nebo tehdejší KSČ.

Ad „Rovnost jako výsledek Fr. revoluce…“

Pravda je, že rovnost jako fenomén neexistuje. Lidské společenství z podstaty nemůže být rovné, protože každá lidská pospolitost na vyšší úrovni, než je raně paleolitická tlupa sběračů bobulí vyžaduje hierarchii a nutnost rozdělení pozic a úkolů. Tedy nerovnost. Všichni jsme obdařeni odlišnými vlastnostmi a schopnostmi.

Rovnost je pouze ideální pojem, kterému se můžeme vzdalovat, nebo přibližovat. Deklarovaná snaha a přesvědčení o tom, že nerovnost bude zrušena, je svobodě nebezpečná a fakticky znamená jen přebíjení „starých“ nerovností nerovnostmi „novými“. Z pohledu rovnostářů to je správné, argumentují totiž „kompenzováním historických příkoří“, v praxi se však „nerovnost“ nijak neodstraní, nýbrž se jen vymění jeden typ za jiný, což už samo ukazuje značnou iluzornost pojmu „rovnost“.

Byla by ale samozřejmě chyba si myslet, že některé nerovnosti by se neměly řešit. Máme rovné, volební právo, rovnost politickou a rovnost příležitostí. Navíc všechny Ústavy demokratických států hovoří o nepřípustnosti diskriminace za základě rasy, národa, přesvědčení..a tak dále. To je dle mého dostatečný bariéra vůči „diskriminaci“.

Všichni mají zákonem deklarovanou stejnou startovní pozici a jak s ní naloží, je na nich.

Ad „Správnost zákazu diskriminace v restauracích..“ atd

Guy Peters hovoří o jakémsi empirickém vyvrácení teze o „nevyplácení se předsudků“. Předně jen to, že předsudky se samozřejmě vyplatit nemusí. Mělo by ale zůstat věcí daného podnikatele, zda jejich „riziko“ podstoupí. To se mu buď vyplatí, nebo ne. Není nutné zde zasahovat speciálním direktivním příkazem.

To, že Peters nemůže najít odkaz mu nemám za zlé. Nevím ale, zda se dá hovořit o „empirickém důkazu“ v případě nějakého vývoje po přijetí určitého zákona. Naopak to byl ekonom Gary Becker, který ve svých knihách i praktických pokusech dokázal, že například ti hostinští, kteří mají rasové předsudky a kteří nebudou záměrně nepřijímat dejme tomu černochy kvůli jejich barvě pleti, jednoduše zkrachují. Ano zde souhlasím s Petersem. Skutečně se jim to nevyplatí. Konkurence mileráda přijme „nechtěné“ zájemce o práci a rasistu na trhu zlikviduje. Opět ani zde není nutný direktivní vstup státu.

Rasistické a jinak zabarvené jednání na poli trhu práce a nabízených služeb je samozřejmě špatné, ale antidiskriminační legislativa automaticky předpokládá, že pokud zaměstnavatel nepřijme například černocha, či ženu, činí tak automaticky na základě nějakého rasového, či sexistického předsudku.

Ale vždyť ti uchazeči o práci nebo o poskytnutí služby jsou v první řadě lidé a až potom Romové, nebo černoši. Existuje celá řada objektivních důvodů (ale pokud jako soukromník mám důvodu subjektivní, nikdo nemá právo mi říkat, že jsou z nějakého důvodu špatné), proč daného člověka nepřijmout – kratší praxe, menší zkušenosti, výhoda toho druhého v rozšířeném vzdělání v oboru a tak dále.

Tím, že zastánci antidiskriminační legislativy hovoří například v případě nepříjetí Roma do zaměstnání v prvé řadě automaticky o „rasových důvodech“, prokazují, že předsudky zde trpí hlavně oni.

Ad „Kdo chce nabízet služby…“

Záleží na otázce, zda dáváme přednost direktivně řízenému hospodářství, nebo svobodnému střetu nabídky a poptávky na trhu. Pokud tomu prvnímu, má argument Kdo chce nabízet služby veřejnosti, nemůže si své zákazníky vybírat určité logické opodstatnění. Pokud k tomu druhému, je to právě naopak. Vybírání si potenciálních zákazníků mezi veřejností je základem svobodné tržní ekonomiky. Spočívá právě v neustálém vybírání si zákazníků s cílem uspokojit adekvátně nabídku a poptávku s ohledem na vynaložené úsilí, vložený počáteční kapitál, invenci a patřičné know-how.

Pokud by hostinský měl právo neobsloužit Roma, museli by Romové mít právo užít proti němu donucujících prostředků.

Peters opět předpokládá, že hostinský chce neobsloužit Roma proto, že to je Rom, ale ne třeba proto, že to je známý ožrala ze sídliště a náhodou Rom. Stejně jako by neobsloužil „Čecha“, který je místní feťák právě pro to, že to je feťák a ne proto, že to je Čech.

Co se týče „donucovacích prostředků“. K tomu už jsem se věnoval výše. Lze předpokládat, že takové donucovací prostředky by byly v rozporu se zákonem (užití násilí, poškození budovy daného podniku), zatímco „povinnost někoho obsloužit ve vlastním a soukromém podniku“ zákonem stanovena není. Kdyby však hostinský Roma skutečně odmítl obsloužit proto, že je Rom a ten by se bránil „donucovacími prostředky“ ve formě osobního bojkotu (a přesvědčováním svých přátel a známých aby rasistický podnik bojkotovali) a šel by do podniku, kde by „vládl“ hostinský bez rasistických předsudků, jedná o velmi správné jednání.

Rozlišujme prosím, zda dotyčný „poškozený“ byl „poškozen“ skutečně z důvodu nějakého rasismu, či podobného ismu, nebo se jedná o hosta, který budí pohoršení. Nevztahujme na to určitými „ismy“ zabarvené jednání a priori.

Ad „přesun důkazního břemene“

Ano, civilní proces je nutno od trestního odlišovat. Mějme však na paměti, že určité instituce EU například navrhují, aby se diskriminace stala „trestním činem“.