Zobrazují se příspěvky se štítkemBohumil Doležal. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemBohumil Doležal. Zobrazit všechny příspěvky

18. března 2012

Jurodivý Slávek Popelka

V ČR proběhly velké antiestablishmentové demonstrace cca 8 000 lidí a blogy plebsu (Vodníkův Discussion Speed a Kapitánův Nautilus) k tomu mlčí. Podivné. Nicméně, kdo to zmeškal, může se podívat na velký rozhovor s protagonistou Slávkem Popelkou v ČT.

Předně bychom neměli podléhat černobílému vidění. Ačkoliv je Holešovská výzva chaotická a Národní rada nerepresentativní, plebs má v mnohém pravdu. Je ostudné, že dosud u nás na rozdíl od USA neexistuje referendum. Osnova Karolíny Peake, o kterou se media nezajímají, protože zřejmě netuší o existenci veřejného eKLEPu, je spíše zákonem, jak referendum nedělat. Vladnutí by mělo být odbornější a transparentnější. Na druhou stranu je vidět, že to hnutí je čistou negací a věrohodný positivní program nemá.

Přesto je příliš laciné plebs zešměšňovat, že nemá visi, jak změn dosáhnout. Slávek Popelka je jihomoravský patriarcha – prorok a není náhodou, že tyto protesty mají mnohem větší ohlas na Moravě než v Čechách. Na rozdíl od radikálně levicového ProAlt z pražské kavárny, který chce v leninských tradicích předvoje dělnické třídy pro lidi dělat bez lidí, Holešovská výzva buduje v anarchistických tradicích sověty a imperativní mandát (= odvolatelnost poslance). Oba instituty jsou krajně neblahé a mám obavy, že to skončí stejně jako v roce 1905 či hůře 1917 v Rusku, s tím, že ČR je přeci jen civilisovanější než carské Rusko.

Update: Glossa Bohumila Doležala, kterou podepisuji.

16. února 2011

Definice kommunismu

Bohumil Doležal: Kommunism je ruský nacionalism bez křesťanského korrektivu.

6. února 2011

Krátká paměť kommunistů

Debata o nálezu ÚS Tomáš Pecina v. vrchní soud v Olomouci nekončí. V rozhovoru pro Mladou frontu jej opětovně odsoudil předseda ÚS, Pavel Rychetský. Při té příležitosti řekl:
Litujete osobně vstupu do KSČ v roce 1966?
Já se nestydím, že jsem vstoupil do komunistické strany, když mě oslovili v době sjezdu spisovatelů, v době, kdy to bylo jediné místo, kde se reálně mohlo proti systému zvůle a bezpráví něco činit, kdy těmi mými vzory byli členové strany jako spisovatelé Vaculík, Klíma, Janek Skácel a řada dalších.
Této lži si všiml Bohumil Doležal. Svaz československých spisovatelů měl celkem 5 sjezdů. První 3 byly řádné, po 7 letech: 4. března 1949, 22. – 29. dubna 1956 (spisovatelé jsou svědomím národa), 22. – 24. května 1963; poslední 2 mimořádné: 27. – 29. června 1967 (návrat do Evropy) a 10. – 12. června 1969. Rychetský tedy vstoupil do Novotného KSČ nejméně půl roku před IV. sjezdem Svazu československých spisovatelů, tedy v době, kdy o něm, natož o tom, jaká tam budou vystoupení, nebylo slechu dechu. Navíc je o něm známo, že byl velice aktivní svazák, tedy dávno před Pražským jarem.

Podobnou ztrátou paměti trpí Jiřina Šiklová, která o sobě nechává uvádět: „V roce 1968 vstoupila do KSČ z přesvědčení, že jedině uvnitř strany se dá něco změnit. […] V letech 1968-1969 byla členkou KSČ, po porážce tzv. obrodného proudu ze strany vystoupila.“ Ve skutečnosti byla kommunistkou celých 12 let déle, od roku 1956.

Co z toho vyplývá? Délka členství v KSČ je samozřejmě prkotina. Ale pokud bývalí kommunisté lžou v takovéto maličkosti, aby se v očích nezasvěcených posluchačů učinili lepšími, jasně ukazují svůj postoj k morálce. Není náhodou, že nejsou schopni jakéhokoliv pokání za aktivní participaci na zločinném, nelegitimním a zavrženímhodném régimu, ba jsou dokonce na něj hrdi. Lidé s takovým chováním by soudci být neměli, natož soudními funkcionáři. Nemají k tomu totiž ani ty nejzákladnější morální předpoklady.

Updated.

4. února 2011

Egyptská demokratická revoluce

Světem nyní hýbají nepokoje v Egyptě proti Muhammadu Husnímu Sajjídu Mubarakovi (محمد حسني سيد مبارك). Ani wiki nemá jasno, jak v úterý 25. ledna 2011 začaly. Koho by nepotěšilo, že i arabský svět usiluje o demokracii. Jenže, pak člověk začne přemýšlet a uvědomí si: Nezačalo to náhodou přesně takhle v roce 1977 Persii?

Poslední tradiční perská dynastie, Kadžár, byla v Persii svržena v roce 1925 a od té doby je v exilu. Stejně jako v Turecku ji sesadil plukovník, zde Pahlaví. Po vzoru Atatürka pak vládl poměrně úspěšně. Vážnějším otřesem bylo za jeho syna svržení premiéra Mosaddeqa v roce 1953 operací Ajax.

Nicméně Pravda a láska má jasno: Diktátor musí pryč. Pěkné. Ale přemýšlejí aspoň trochu o tom, co bude, až prozápadní diktátor vládnout nebude? Kdo zaručí, že se z Egypta nestane další islamistická tyrannie?

Bohumil Doležal píše:
Teodor Marjanovič dává v MfD pokyny hlupákům, kteří nevědí, jak se postavit k Egyptské demokratické revoluci. Jedna z otázek zní: „Máme protestujícím fandit, nebo se spíše bát?“ A odpověď: „V tuhle chvíli rozhodně fandit. Hybnou pákou jejich protestů je naděje, která má hodně blízko k té, jež uvedla do Chodu sametovou revoluci v Československu.“ A vzápětí rýsuje pravděpodobné scénáře dalšího vývoje, z nichž ten prostřední je mocenský nástup Muslimského bratrstva. Dovoluji si skromně upozornit, že tato alternativa (a ani první, armádní puč) v naší sametové revoluci ani trochu nehrozila. Takže, za prvé bych to nesrovnával, a za druhé bych se velmi bál té prostřední alternativy, tedy moc jim nefandím a spíš se bojím. Z jednoduchého důvodu: naším tu naši, pokud by nám ji chtěl někdo zvenku zbourat.

Paní Procházkové v LN se zase líbí, jak egyptští demonstranti ozbrojení tyčemi a pak i vojáci volali Alláh Kabar a pak už skupina společně s vojáky provolávala slávu společnému Bohu. Co to má dělat na demonstraci proti politickým poměrům? Použijme nehoráznou analogii pana Marjanoviče se „sametovou revolucí“ u nás: když Václav Malý v jakémsi návalu emocí a patrně z dobré vůle víceméně donutil statisíce lidí na Letenské pláni modlit se Otčenáš, řadě lidí to vadilo a dali dodatečně svou nechuť najevo. Úplně právem: na politickou demonstraci v sekulárním státě nic podobného nepatří, demokratický stát je sekulární stát, protože obhospodařuje světské starosti občanů, jak to přesně kdysi popsal John Locke. Bylo to špatně ne proto, že tam byli i ateisté, kteří se modlit nechtěli: ale proto, že modlitba na politické demonstraci by měla být pro křesťana rouháním.
Má pravdu. První zájmem Západu by mělo být, aby ve světě byly prozápadní státy. Pokud budou demokratické, tím lépe, ale to není naše starost. Za druhé: Míchání politiky a náboženství je vždy zlopověstné. U nás to vidíme v malém na Pravdě a lásce.

19. prosince 2010

Na okraj Pravdy a lásky

Článek Adama B. Bartoše byl velkým zklamáním. Proto již dlouho uvažuji o vlastním analytickém článku o Pravdě a lásce. Nicméně teď bych se chtěl zamyslet nad jedním aspektem. Ivana Haslingerová napsala informativní článek o nedávné konferenci DOST. Protože v něm umanutě zopakovala pomluvu Věry Tydlitátové: „Při poslechu jejich přednášek se dokonce zdálo, že je řada vyjádření paní Tydlitátové a podobných krvežíznivých dam, které si přály naložit s nimi jako za inkvizice s čarodějnicemi, povzbudily k ještě většímu úsilí,“ ta reagovala hned 2 články: 1 a 2. To by zajímavé nebylo, ale za pozornost stojí Tydlitátové distance od pojmu Pravda a láska: „Možná patřím k lidem, pro které slova pravda a láska mají obsah a smysl. Proto asi nechápu lžinenávistníky, kteří si říkají “pravice” a pomocí nenávistných kampaní jako vystřižených z komunistické propagandy si udržují sektářský pocit vlastní dokonalosti.“

Fascisté (= odpůrci Svobody) kolem Věry Tydlitátové (František Kostlán, Ondřej Wolf & Martin Šimsa) patří k Pravdě a lásce jen volněji. Nicméně sdílejí s ní antinominalistickou fetišisaci Slova a převahu Slova nad Činem; resp. přesněji řečeno, již samotné Slovo je pro ně Činem. O Slovu se tak v pojetí Pravdy a lásky nežertuje, a proto jsou tak nesmírně pohoršeni z toho, že Bohumil Doležal vtipně označil politickou skupinu kolem Václava Havla jako Pravdu a lásku. Pro každého antinominalistu je totiž kreativní pojmenování sacrilegium, neodpustitelný zločin.

A proč je tedy pojmenování Pravdy a lásky „nesprávné“? Protože Pravda a láska ví, že se její činností Pravda ani Láska nevyčerpává. A metonymie je pro antinominalisty přípustná toliko v deskripci, nikoliv v pojmenování. Pojmy jsou od Boha a žádný smrtelník nemá oprávnění je vytvářet. Když Elie Wiesel vytvořil pojem holocaust a Claude Lanzmann šoa, promluvil jejich ústy samotný Bůh.

27. listopadu 2010

Wikileaks

Julian Assange se rozhodl, že bude imitovat Lva Trockého: „In publishing the secret diplomatic documents from the foreign policy archives of Tsarism and of the bourgeois coalition Governments of the first seven months of the revolution, we are carrying out the undertaking which we made when our party was in opposition. Secret diplomacy is a necessary tool for a propertied minority which is compelled to deceive the majority in order to subject it to its interests. Imperialism, with its dark plans of conquest and its robber alliances and deals, developed the system of secret diplomacy to the highest level. The struggle against the imperialism which is exhausting and destroying the peoples of Europe is at the same time a struggle against capitalist diplomacy, which has cause enough to fear the light of day. The Russian people, and the peoples of Europe and the whole world, should learn the documentary truth about the plans forged in secret by the financiers and industrialists together with their parliamentary and diplomatic agents. The peoples of Europe have paid for the right to this truth with countless sacrifices and universal economic desolation,“ a proto soustavně zveřejňuje US tajné dokumenty.

Pozoruhodné je na tom nejvíce to, jak se stoupenci spikleneckých theorií těší především na to, že tam konečně bude důkaz pro jejich fantasmagorie. V tom je Wikileaks musely strašlivě zklamat. Co tedy Wikileaks ukazují? To, že i v demokracii je to navrch huj a vespod fuj. To možná někoho irrituje, ale čekal něco jiného? Jsme jen lidé.

Nicméně, proč o tom píšu? Protože Jezovec zcela odmítl: „Transparence moci je moc hezka, akorat ze zadna moc pokud ma fungovat stabilne, efektivne a dlouhodobe proste transparentni byt moc nemuze. Komunikace a rozhodovani musi probihat castecne v skrytu a pod poklickou aby byly opravdu svobodne.“ wilsonovský koncept otevřené demokracie: „Open covenants of peace must be arrived at, after which there will surely be no private international action or rulings of any kind, but diplomacy shall proceed always frankly and in the public view,“ jehož výrazem je i Government in the Sunshine Act (1976).

Jezovec v tom není sám. Bohumil Doležal napsal: „Žijeme v zastupitelské demokracii. Zdaleka není dokonalá, ale přímá demokracie, prosazovaná jako princip, generuje totální politický chaos. Tím nechci říci, že přímá demokracie je ďáblův vynález, ale jen že se s ní musí zacházet opatrně a v rámci demokracie zastupitelské.“ Tohle je hlavní kritérium, které mne odlišuje od pravice. Apriorní nedůvěra k přímé a otevřené demokracii není ničím jiným než nedůvěrou k lidu. Demokracie je v pojetí pravice redukována na pouhý mechanism verifikace elity. A to je trochu málo.

2. října 2010

Poučení pro Vodníka: Fanatism nikam nevede

Vodník je nejistý ve své víře, a proto je zvyklý poslouchat autority na slovo i tam, kde žádnými autoritami nejsou. Je zajímavé, že tento svůj postoj přisuzuje i ostatním, takže tvrdí, že přísahám na slova Bohumila Doležala, protože ho v mnoha směrech uznávám. Ve skutečnosti ale je to tak, že se Bohumil Doležal často mýlí. Jenže takový kritický postoj je pro Vodníka nepochopitelný. Má černobílé vidění: Člověk má buď ve všem pravdu, nebo se ve všem mýlí. Proto má takový problém s lidmi jako byl Tertullianus nebo Origenes.

Tak Řehoř Bohoslovec není žádnou autoritou na latinskou filologii, i když tvrdí: „We use in an orthodox sense the terms one Essence and three Hypostases, the one to denote the nature of the Godhead, the other the properties of the Three; the Italians mean the same, but, owing to the scantiness of their vocabulary, and its poverty of terms, they are unable to distinguish between Essence and Hypostases, and therefore introduce the term Persons, to avoid being understood to assert three Essences. The result, were it not piteous, would be laughable.“

Ve skutečnosti to bylo právě naopak. Byla to chudoba řečtiny, která ὑπόστᾰσις používala tu jako synonymum οὐσία, tu jako synonymum πρόσωπον (před tím tvář, jméno či přítomnost). Naopak latina vždy uměla odlišit mezi essentia, substantia a persona.

Závěr. Vodník by neměl řešit svou nejistotu ve víře dogmatisováním nepravdivých tvrzení, jako je Řehoře Bohoslovce o latině. Místo toho by měl sám samostatně uvažovat, neboť je člověk a myšlení je podstatou (substantia, ὑπόστᾰσις) lidství. Jinak je z něj obyčejný fanatik, zde schismatické sekty.

7. září 2010

Pavláskové dopis Vondráčkové

Plný text:
S velkým překvapením sledujeme Vaše soudní spory s paní Martou Kubišovou. Hodnotu peněz jste v nich povýšila nad přátelství i obyčejnou lidskou slušnost vůči člověku, který vám byl kdysi blízký, nikdy neublížil a přesto, že ho potkal nepříznivější osud než Vás, nepřestal se k Vám hlásit. Jako by Vám, již pětačtyřicet let respektované umělkyni, byla cizí velkorysost a přirozená noblesa osobností, které něco umí a něčeho v životě dosáhly. Nechce se nám věřit, že Helena Vondráčková potřebuje usilovat o dosažení trestu pro Martu Kubišovou. Žádné soudní rozhodnutí Vám nezajistí přízeň lidí, které tímto svým postojem lidsky ztrácíte. Zvažte podávání žalob a přejděte znovu svou řeku Jordán.
Seznam signatářů:
Adamovská Zlata - herečka, Batěk Pavel - herec, Beneš Vladimír - neurochirurg, Bezouška Martin - spisovatel a scenárista, Bílá Lucie - zpěvačka, Bydžovská Zuzana - herečka, Cibulková Vilma - herečka, Čáslavská Věra - vítězka OH, Divíšková Nina - herečka, Dočekal Michal - šéf činohry Národního divadla, Etzler Miroslav - herec, Fenič Fero - režisér a producent, Fischer Jan - bývalý premiér, Fischerová Táňa - herečka, Fištejn Jefim - publicista, Havel Václav - bývalý prezident, dramatik, Havlová Dagmar - herečka, Hein Milan - ředitel Divadla Ungelt, Hüttnerová Iva - herečka a výtvarnice, Chramostová Vlasta - herečka, Janda Petr - hudebník, Janů Petra - zpěvačka, Janžurová Iva - herečka, Kačer Jan - režisér a herec, Konášová Lucie - scenáristka, Kop František - hudebník, Langerová Aneta - zpěvačka, Lehký Martin - hudebník, Malásek Petr - hudebník, Mathé Ivo - rektor AMU, Milota Stanislav - kameraman, Mišík Vladimír - zpěvák, Moučková Kamila - moderátorka, Mrkvička Ladislav - herec, Neckář Jan - hudebník, Neckář Václav - zpěvák, Pavlásková Irena - režisérka, Pavlíček Michal - hudebník, Pilarová Eva - zpěvačka, Polesný Viktor - režisér, Pospíšil Luboš - zpěvák, Postlerová Simona - herečka, Poullain Chantal - zpěvačka, Přenosilová Yvonne - zpěvačka a moderátorka, Schneider Jan - básník a textař, Skarlandtová Marta - překladatelka a textařka, Sommerová Olga - režisérka, Syslová Dana - herečka, Špaček Ladislav - odborník na etiketu, Špinarová Věra - zpěvačka, Štěpánková Jana - herečka, Štolba Karel - hudebník, Urbánková Naďa - zpěvačka, Vránová Alena - herečka, Vrba Pavel - básník a textař, Zbořil Pavel - hudebník, Zdeněk Zdeněk - hudebník, Zindulka Stanislav - herec
Tomáš Pecina k tomu napsal úvahu o kollaboraci s kommunismem. Nic proti, ale to přeci s danou causou prakticky nijak nesouvisí. Skutková podstata je jinde: Kubišová uzavřela s Vondráčkovou ústní smlouvu, kterou pak odmítla plnit. Tím Vondráčkové způsobila škodu přes 1 million Kč. Škodu odmítla dobrovolně uhradit, a proto ji Vondráčková žalovala, ale v prvním stupni soud prohrála. Proto podala odvolání, o kterém má 13. září 2010 rozhodovat Vrchní soud v Praze.

Byl by to pouze příběh o tom, jak právo v ČR (ne)funguje, kdyby se neprobudila kulturní fronta a nezastala se kamarádky z dissentu – Kubišové. Jenže bez ohledu na to, jak se kdo choval v minulosti, spravedlnost musí být – padni, komu padni. Reakci Vondráčkové: "Zcela veřejně se zde zastáváte člověka, který nedodržuje dohody, nechová se korektně a úmyslně šíří nepravdivé informace. I to svědčí o morálním stavu naší země," podepisuji. To, že někdo neplní své dluhy, nemůže být omluveno morálním chováním v minulosti. Je ostudné, že nějaké kamarádšofty mají bránit průchodu práva.

Shodný názor  Bohumila Doležala: "Petice je nešťastná přinejmenším ze dvou důvodů: za prvé, nepříznivý osud sem, nepříznivý osud tam, paní Vondráčková a pani Kubišová jsou si dnes, ve svobodné České republice, před zákonem rovny, a není možné morálními argumenty problematizovat právo paní Vondráčkové obrátit se k soudu tam, kde se cítí být poškozena. A za druhé, signatáři petice dávají nepřímo najevo nedůvěru, že soud by případně mohl rozhodnout nespravedlivě, tj. v neprospěch jejich mandantky. Podpora jedné strany soudního sporu veřejnou peticí se dá velmi snadno vyložit jako pokus ovlivnit soudní jednání a zasáhnout do nezávislosti soudu. […] Problém pramení z toho, že autoři petice zůstali vězet svými myšlenkovými stereotypy někdy v předlistopadové době."

Updated.

27. dubna 2010

Svatá pravda

Bohumil Doležal: "Předseda ÚS Rychetský v sobotním rozhovoru v Právu prý podcenil počet důchodců, kterých by se dotklo větší zohlednění výše platu v aktivních letech. To sice může být pravda, ale není to nic, co by rozhodnutí ÚS ohledně důchodů mělo problematizovat. Úkolem ÚS není v první řadě zohledňování ekonomických okolností, ale posouzení ústavnosti zákonné úpravy, a ÚS nepředpisuje, jak mají být velké penze (to je věc zákonodárců), rozhodl jenom zcela obecně, že současný systém je špatně nastaven, což je svatosvatá pravda. Nevyplývá z toho, že je třeba volit úpravu, která ČR ekonomicky zruinuje (to je významný rozdíl proti podle mého názoru chybnému rozhodnutí ohledně předčasných voleb, které mělo jednoznačně fatální politické následky, které už nikdo nemohl ovlivnit)."

Podepisuji.

11. dubna 2010

Masarykova družina

Je zajímavé, kolik prostoru se v české historiografii dává hrstce sektářů z Jednoty bratrské, a to samé platí pro lidi kolem Masaryka. Již jsem o nich sice psal, ale protože Bohumil Doležal pokračuje v jejich mythologisaci: "Masaryk kolem sebe dokázal soustředit mladší, evropsky vzdělanější a kulturnější generaci univerzitních učitelů", je čas na dekonstrukci.

Vzhledem k tomu, že intellektuální pokrok se nedá zastavit, je jasné, že např. Pekař byl lepší historik než Palacký a Třeštík než Pekař, protože ti mladší mohli stát na ramenou svých předchůdců. Thesi o vzdělanosti a kulturnosti tedy můžeme rovnou odložit stranou.

Zbývá these "kolem sebe". Analysujme postoj k TGM těch českých intellektuálů, kteří se narodili v letech 1850–1880. K Masarykově družině patřili lidé jako Jan Herben (1857–1936), Josef Svatopluk Machar (1864–1942) či Emanuel Chalupný (1879–1958). Mimo něj, či dokonce proti němu, stáli lidé jako Václav Beneš Třebízský (1849–1884), Gustav Eim (1849–1897), Karel Baxa (1863–1938), Karel Stanislav Sokol (1867–1922), Ladislav Mattuš (1868–1951), Jiří Karásek ze Lvovic (1871–1951) a další. Vesměs jsou "díky" první republice zapomenuti.

25. února 2010

Zemanův nový bonmot

Rusko je součástí euroatlantické civilizace a jednou – v horizontu dvaceti let – vstoupí do EU, domnívá se Miloš Zeman. Podle George Robertsona je zase Rusko stále blíže vstupu do NATO. Nedivme se, že Doležalovi z toho šíbe. Ještě by se měli ozvat Fištejn, Klvaňa a Václav Havel, ve jménu západní superiorní civilisace! Jinak stepní poloopi učiní konec všemu lidskému, vyspělému, vše, za co jsme u Kábulu a Baghdadu bojovali!

19. ledna 2010

Kundy na plátně do kláštera nepatří

Aniž bych chtěl omezovat něčí tvůrčí svobodu, myslím, že by měl umělec prokázat i trochu vkusu a citlivosti při výběru místa exposice.

Nevím, do jaké míry věděli lidé z Linhartovy nadace, jakému umění poskytují příležitost v prostoru, která patří Židovské obci, a čeho chtěl dosíci Petr Fuss výběrem galerie. Každopádně nesouhlasím se způsobem, jakým byla jeho výstava ukončena, byť samotný zákrok chápu.

Oproti tomu Roman Franta, který vystavil své akty v klášterní galerii, ignoroval klausuli ve smlouvě, podle které nesměly jím vystavené obrazy porušovat dobré mravy. Doležalův blábol na toto thema je opravdu odpudivý. Přesto, že je sám svého štěstí strůjcem, má R. Franta tu drzost požadovat zpět peníze za nevyužitou část pronajímací doby.

Napadá mě, zda své peníze za nevyužitou část pronajímací doby a zničené exponáty dostal zpět i Peter Fuss, který se, pokud je mi známo, smluvně nijak neprohřešil.

16. ledna 2010

Rusko a SSSR II

Bohumil Doležal: "Malá odbočka: slovo „sověti“ je zároveň nesmyslné a vychcané. Sovět je rada, znamená to tedy rady, nebo ještě lépe „radovští“ – podle vzoru petrovští. V roce 1917 přistály jejich kosmické koráby v rozvráceném Rusku – nesouvisí to nějak s tzv. tunguzským meteoritem? –, nadělali spoustu neplech; jak tvrdí Alexander Solženicyn, nejvíc trpěli Rusové a proto si mohou dnes vyskakovat. Na přelomu 80. a 90. let minulého století opustili nejprve ruské evropské kolonie, potom Rusko samé a zmizeli se svými vesmírnými koráby někde v galaxii Andromedy. Předstírali, že to myslí dobře, a přelstili nás: nejvíc ubohé Rusy, ale paní Ashtonovou taky trochu.

Ruská manipulace s převlekem za „Sověty“ je největší drzost, jakou si lze vymyslet. Když se Hitler pokusil zničit Evropu, dělal to brutálně a otevřeně, pro sebe a germánskou rasu. Když se o totéž pokoušel Lenin, Stalin a jejich poskokové a následníci, dělali to pro dobro nás všech, jen se to trochu zvrtlo. Cítíte ten rozdíl?"

5. ledna 2010

Mladí lidé volí Jiřího Paroubka

Bohumil Doležal informoval o kanadském žertíku: "Kdosi založil na Facebooku skupinu, s tím, že kdo se do ní přihlásí, účastní se tím jakési internetové tomboly, kde cenou je deset mobilů iPhone. Poté, co se přihlásilo několik desítek tisíc chtivců, oznámil jim Zakladatel, že se skupina jmenuje „mladí lidé volí jiřího Paroubka“ a v popisu má mj. zabránit tomu, aby modré straky rozkradly celou naši republiku. Poté dotyčný (zjevně fiktivní osoba, jakýsi Parsifal Imanuel české předvolební scény) zmizel v nenávratnu. Napálení protestují, ČSSD zuřivě protestuje i ČSSD, popírá, že by se byla na akci podílela. Je to velmi nepravděpodobné, předem bylo přece jasné, že to praskne. Celý scénář připomíná někdejší akci Český sen, je jen možná ještě legračnější a zdařilejší, protože má politickou dimenzi. Mohla by se jmenovat : Paroubkovým kamarádem snadno a rychle." Dotyčná stránka má nyní 71 108 členů.

28. prosince 2009

Politická reklama

Bohumil Doležal: "Když představitelé jedné strany označují své protivníky za blby, chtějí tím říci, že oni jsou ti chytří. Jenomže lidé daleko raději věří tomu, co je psáno, než aby se sdělením nějak hlouběji zabývali. A protože na naší politické scéně se vzájemně osočují všichni, klesá tím reputace politiky, pověst demokracie a úroveň politického života všeobecně."

6. prosince 2009

Čím hůře, tím lépe?

Je mi cizí ideologické pojetí politiky. Politika je o vyvažování reálných zájmů, o maximu možného. To je hlavní vklad tří velkých českých realistů (Kaizla, Kramáře a Masaryka). Proto nechápu tento Vodníkův názor: "Jinak omezení svobody to sice je, ale aspoň odstraňují ten ostudně očividný dvojí metr, který používá zbytek světa v potírání symbolů nacismu na jedné a kommunismu na druhé straně." Podle mého názoru by bylo nejlepší, kdyby politická práva měli všichni extrémisté. Pokud to však z mnoha důvodů není možné, je dobře, že je mají alespoň kommunisté.

Bohumil Doležal píše: "Skoro se těším, až Paroubek konečně vyhraje volby. Všechno bude jasnější, budou nás zase honit a zavírat, noviny budou přecpány tím, co si dnes Paroubek musí chudák platit jako inzerci, polovina novinářů se podělá, druhou polovinu vyházejí (v této věci jsem možná moc velký optimista), ale bude to lepší, než tato hnusná simulace jakési demokracie, provozovaná lidmi, kteří si přejí pravý opak. Všechno bude jasné." Mít jasného nepřítele je sice pohodlné, ale polosvoboda je vždy lepší než totální ztráta svobody. Lidé jsou nuceni předstírat mnoho věcí a je to vždy lepší, než kdyby se chovali jako zvířata.

Updated.

Čeští národovci

Přes všechny výhrady k ODS je to spíše neokonservativní než nacionalistická strana. V ČR nemáme vlastní FIDESZ. Nicméně po rozpadu Národní strany je možné, že se český FIDESZ vytvoří: "Možná nám vznikne jakési mohutné vlastenecké skupení, sdružující k jádru Národní strany navíc ještě nacionálně kapitalistické křídlo ODS (pp. Fajmona, Zahradila ad. s hradním pánem někde v pozadí), národně podnikatelskou stranu pana Macha (zapomněl jsem, jak se jmenuje), Suverenitu paní Bobošíkové atd." Místo na trhu rozhodně je.

27. listopadu 2009

Zrádce národa – v Trutnově

Do pozoruhodných souvislostí dal Bohumil Doležal nejnovější úlovek dnešních inkvisitorů, když jej přirovnal k situaci popsané v Haškově povídce.

"Ještě dnes, kdykoliv vzpomínkou zaletí do těch dob, rozklepe se mu brada, jako u Raisových stařečků. Tolik let prchlo již od té doby, ale on stále cítí, že doposud nenapravil zradu, kterou spáchal na celém českém národě tenkrát před lety, kdy banderia sjížděla se z Chotěbořska, aby táhla dolů na Čáslav, kde pořádán byl tábor lidu."

"Ježíši kriste! Má babička byla za druhé světové války vězněná v koncentračním táboru a vy na mě teď vyrukujete s tvrzením, že protěž, kterou máme ve znaku, je identická s erbem horských myslivců SS?! To snad není pravda! To se tam mohlo ocitnout jen strašným omylem. A já si teď v rozrušení nevzpomenu, jak jen se to mohlo stát."

18. listopadu 2009

Zázraky se dějí

Vodník souhlasí s Doležalem.

Ještě se ptám, proč pískání prošlo Pajerové a neprošlo před pár lety Havlové-Veškrnové. Je to důsledek zburanštění a zhulvátštění české politické scény?

14. listopadu 2009

Boží člověk, Topolánek

Bohumil Doležal: "Mirek Topolánek v rozhovoru pro Právo vysvětluje to, že označil výrok svého stranického partnera Sobotky za hloupý blábol, jako nešťastné nedopatření. Prý si myslel, že to neřekl Sobotka Přemysl, ale Sobotka Bohuslav. Na tomto vysvětlení je nejděsivější, že bude nejspíš pravdivé. Pan Topolánek přinesl přesvědčivý důkaz toho, jak se v praktické politice slušnost vyplácí (respektive neslušnost nevyplácí, což je totéž)."