10. února 2013

Spor o Palacha

Tak tady máme další megaudálost: Grebeníčkův výrok o Palachovi. Jako o každé megaudálosti o tom bylo napsáno tisíce textů. Tak čím začít, aby to nebylo jen nošení sov do Athén?

Tak asi iniciativní osnovou Jany Černochové, Jaroslavy Wenigerové, Igora Svojáka, Zdeňka Bezecného, Miroslava Kalouska, Daniela Korteho, Jany Suché a Viktora Paggia (sněmovní tisk č. 873), vinou nového webu poslanecké sněmovny jen v DOC či PDF. Podle ní se má 16. leden stát Dnem památky Jana Palacha. V současné době máme podle § 4 zákona č. 245/2000 Sb. 9 významných dnů. Význam to nemá, ale vyjadřuje to státní politiku:
  1. 27. leden – Den památky obětí holocaustu a předcházení zločinům proti lidskosti
  2. 8. březen – Mezinárodní den žen
  3. 12. březen – Den přístupu České republiky k Severoatlantické smlouvě (NATO)
  4. 7. duben – Den vzdělanosti
  5. 5. květen – Květnové povstání českého lidu
  6. 15. květen – Den rodin
  7. 10. červen – Vyhlazení obce Lidice
  8. 27. červen – Den památky obětí komunistického režimu
  9. 11. listopad – Den válečných veteránů
Důvodová zpráva říká: „Zařazení Dne památky Jana Palacha mezi významné dny ČR je projevem úcty k heroickému činu mladého studenta v boji proti totalitnímu režimu a za národní suverenitu cizí mocností okupovaného státu.“ a „V západním světě se Jan Palach stal symbolem boje proti totalitní komunistické moci.“

Na to reagoval Miroslav Grebeníček takto: „Například tvrzení, že se Jan Palach stal symbolem boje proti totalitní komunistické moci, je naprosto zavádějící. Ne, Jan Palach se nezapálil na protest proti komunistické straně Československa, [Poslanci ODS bouchají do lavic a odcházejí se sálu, s nimi celá koalice a část poslanců Věcí veřejných.] jeho sympatie patřily především reformním komunistům, kteří měli podporu i všech strukturách svazu vysokoškolského studentstva.“ Tedy nic, co by nebyla pravda a proti čemu by vládní poslanci museli jakkoliv protestovat.

Nejprve k vlastnímu Palachově činu. Tomáš PecinaKapitán i Josef Mašín se domnívají, že to byl výraz psychické poruchy. Podle mne nikoliv, ale smysluplný nebyl. Už jen jeho dopis: „Naše požadavky jsou: 1. okamžité zrušení censury, 2. zákaz rozšiřování Zpráv.“ Zatímco první je liberální požadavek, který bych podepsal, druhý je požadavkem censury, tedy pravý opak prvního bodu. A to nic nemění na tom, že Zprávy či DDR Vltava byly nechutné. I okupanti mají svobodu projevu. Kapitán správně poukázal i na to, že Palach lhal. Žádná skupina pochodní neexistovala, Palach si nic nevylosoval.

Percepce Palachova činu v roce 1969. Nejlépe promluví autentické dokumenty. Sebevraždu („Počítal s možností, že zemře“) spáchal „na protest obsazení vojsky Varšavské smlouvy naší republiky“. Tedy ani slovo o kommunismu či totalitě. To potvrzují i pamětníci.

Percepce Palachova činu během Palachova týdne v roce 1989. Byl symbolem boje proti okupaci a kollaboraci; obecně nesvobody. Dnešní régime jako opak kommunismu a totality je definován jako tržní hospodářství a demokracie. O tržním hospodářství nemluvil v roce 1989 nikdo, o demokracii málokdo: „Doufají, že proklamovaná přestavba v Československu povede k zavedení demokracie, v níž bude prostor pro pluralitu názorů.“ + „O existenci Lidových milicí a o tom, zda jsou Lidové milice pro demokratickou společnost potřebné.“ Byla však myšlena ve Vodníkovském smyslu jako politika ve shodě s veřejným míněním, nikoliv v tradičním slova smyslu jako pojmenování politického systému na Západě.

Proto je nutno Vodníkovu thesi odmítnout. Nespokojenci z 80. let nechtěli kommunism odstranit, nýbrž jej reformovat. A i reformovaný kommunism zůstává totalitou. Za Pražského jara z lidských práv fungovala jen svobodu projevu. K-231, KAN i ČSSD zůstaly ve fasi přípravných výborů, zaregistrovány nebyly. Místo svobodných voleb stále existovala Národní fronta. Svoboda podnikání neexistovala, o vrácení uloupeného majetku nikdo neuvažoval etc. Jak říká Uhde: Šlo o „hodné dozorce v táboře mírného režimu“.

Na absurdity typu JXD: „Grebeníček [...] [n]eřekne, že s těmi reformními“ (Grebeníček: „jeho sympatie patřily především reformním komunistům“) snad ani nemá cenu reagovat. Tak se podívejme na vylhanou Agnieszku Holland a její Hořící keř. Ten má sice naprosto věrnou výpravu (až na auta zářící novotou), ale tím pochvaly končí. Historickou realitu neuvěřitelným způsobem zkreslila. Místo Luboše Holečka má jakéhosi nesmyslného Ondřeje Trávníčka. Místo několika ošetřujících lékařů má jednu jedinou lékařku. Natáčení Palachova projevu na magnetofon zmizelo zcela. Stejně tak ostatní upálení. První byl Josef Hlavatý, absentér a alkoholik, který těžce nesl nedávný rozvod. Není divu, že z celkem 29 pokusů o sebevraždu, v části dokonaných, měly pouze 3 „nepochybně altruistický charakter, v daném případě byly motivovány politicky“.

Hollandové smysl pro historickou věrnost svědčí i to, že evangelíka Palacha klidně označí za husitu. Pro někoho možná drobnost, pro mne důkaz, že se nesnaží rekonstruovat umělecky minulost, ale místo toho vytvořit propagandu.

Můžeme tedy uzavřít slovy jednoho kollegy: Palach se stal symbolem boje proti kommunismu a totalitě až v posledních 20 letech na základě mythologie dnešního establishmentu.

18 komentářů:

  1. Mýlíte se: v 80. letech téměř nikdo reformovat komunismus nechtěl, to byly jen mimikry. Ovšem na druhé straně většina nechtěla ani dekonstrukci jeho "výdobytků", jako např. vrácení znárodněného majetku, odškodnění vyhnaných Němců apod.

    OdpovědětVymazat
  2. Opravdu si nemyslím, že by někdo chtěl zavádět kapitalism (to bylo sprosté slovo) a politické strany. Více v Konec experimentu.

    OdpovědětVymazat
  3. Nevím, jakou "Vodníkovu thesi" odmítáte. Palach se tím symbolem stal, už v 7O. letech. "Palacháč" se Náměstí Krasnoarmějců začalo říkat už v první polovině 70. let. Někdo někde napsal, že nepokoje, které propukly v r. 1989 za tzv. "Palachův týden" by propukly i bez toho - o.k., ale propukly ve spojení s Palachem, tedy tím symbolem odporu proti totalitě byl už tehdy. Je pravda, že pouze symbolem a pouze odporu; ti odporující neměli úplně jasno, čím by ten stávající régime chtěli nahradit - v r.1968/9 chtěli Dubčeka (tedy "soft totáč"), v r. 1989 nějakou variantu švédského socialismu (ten pravý kapitalism chtělo tehdy asi opravdu nemnoho lidí) - ale to není podstatné. Všechny sjednocoval odpor k husákovsko-jakešovské normalisaci a toho odporu se Palach symbolem nepochybně stal, byť sám svými názory patřil nejspíš do toho soft totáče.

    OdpovědětVymazat
  4. Pullmannovy představy jsou realitě notně vzdáleny, o tom jsme diskutovali už tehdy.

    "Kapitalismus" je marxistický konstrukt, v antikomunistické oposici šlo v prvé řadě o svobodu, a ve druhé o blahobyt odpovídající např. Rakousku nebo Německu, vše ostatní bylo podružné. Nějaké debaty o kapitalismu nebo socialismu se v té době už dávno nevedly, to byl diskurs 60. let, Husákem a jeho lidmi efektivně zlikvidovaný.

    OdpovědětVymazat
  5. TP: je přece jedno, jak to nazveš. Ty i já dobře víme, že v r.1968/9 valná většina národa chtěla "socialism s lidskou tváří" a v r. 1989 tu svobodu a blahobyt, které si ovšem spojovali s tím západoevropským systémem, ať ho už nazveš jakkoli. O volný trh bez přívlastků, kterému říkám "ten pravý kapitalism" (a čerta mne zajíma, zda je to "správně"), tu téměř nikdo nestál.

    Celé je to prkotina tváří v tvář tomu, že Palach byl symbolem už v první polovině 70. let (jeho ostatky přenesli bolševici z Olšan do Všetat už v r.1973 - proč asi? Protože žádným symbolem ničeho nebyl?)

    OdpovědětVymazat
  6. Nevím, jakou "Vodníkovu thesi" odmítáte.
    Vodníku, Vaše obvyklá natvrdlost je silně problematická. Vždyť to píšu zcela jasně: „Není. Zde Grebeníček kecá. Palach se skutečně za těch 20 let stal symbolem boje proti totalitě. A je v tomto momentě úplně jedno, zda právem nebo neprávem.“

    Tak tedy znovu: Palach nebyl
    a) ani symbolem boje proti kommunismu,
    b) ani symbolem boje proti totalitě.

    Palach byl symbolem boje proti okupaci a kollaboraci. To dokládají historické prameny, zatímco kommunism i totalita je ahistorický nesmysl.

    "Palacháč" se Náměstí Krasnoarmějců začalo říkat už v první polovině 70. let.
    A co má být? Jaký to má význam? Přečetl jste si vůbec ten článek? Já přeci v žádném případě nezpochybňuji, že Palach byl symbolem. Debata je o tom, čeho byl symbolem.

    tedy tím symbolem odporu proti totalitě byl už tehdy.
    Nebyl. Drtivá většina lidí tehdy chtěla Pražské jaro II, tedy totalitu. Proto je nesmyslem tvrdit, že totalitu nechtěli.

    v r. 1989 nějakou variantu švédského socialismu
    Naprosto ne. Chtěli snad svobodné volby? Tržní ekonomiku? Ne. Chtěli jugoslávský model.

    ten pravý kapitalism chtělo tehdy asi opravdu nemnoho lidí
    Švédsko je typická kapitalistická země!

    Ještě bych chtěl k tomu dodat, že Váš koncept demokracie, který je zjevně dědictvím normalisace, je absurdní. Podle standardního politologického pojetí je demokracie to, co máte v Nizozemí nebo ve Švýcarsku. Podle Vaše etymologického je to jakási bájná shoda realita s přáními lidu. Jenže jak se může něco shodovat zároveň s Vámi jako odpůrcem radaru a se mnou jako stoupencem radaru? To je zhola nemožné, radar buď je, nebo není.

    OdpovědětVymazat
  7. o tom jsme diskutovali už tehdy
    Tehdy žádná debata nebyla, jen vyjádření Jezovce a Astra.

    "Kapitalismus" je marxistický konstrukt
    Nikoliv, v anglosaském prostředí je to standardní pojem, cf. Capitalism and Freedom (1962). Nadávka je to v německém prostředí a nechápu, proč jsou všichni tak mentálně na Německu závislí.

    v antikomunistické oposici šlo v prvé řadě o svobodu, a ve druhé o blahobyt odpovídající např. Rakousku nebo Německu, vše ostatní bylo podružné
    Vtip je v tom, že nebyla antikommunistická. Cílem bylo Pražské jaro II nebo Jugoslávie. Chartu 77 více než z poloviny tvořili kommunisté; považovat ji za antikommunistickou je absurdní.

    OdpovědětVymazat
  8. Vždyť to píšu zcela jasně
    Je mi líto, nepíšete.

    Palach byl symbolem boje proti okupaci a kollaboraci. To dokládají historické prameny, zatímco kommunism i totalita je ahistorický nesmysl.
    Historické prameny dokládají jediné: že Palach byl zastáncem socialismu s lidskou tváří a že se upálil na protest proti censuře a kolportaci Zpráv. Tečka. V r.1969 by bylo jistě ahistorické mluvit o totaliě nebo kommunismu. Ne tak už v 70. letech. Tehdy se totalitě začalo říkat “normalisace” a “soft-totáč” z r.1968 byl snem všech, kteří to zažili. Nahraďte si tedy slovo “totalita” slovem “normalisace”, když Vás to tak souží.

    Já přeci v žádném případě nezpochybňuji, že Palach byl symbolem.
    Pak tedy hloupě slovíčkaříte: okupace byla nosným piedestalem normalisace a ačkoli Palach to slovo nemohl znát, on a Kryl se stali ikonami odporu proti tomuto období. Nemohl se stát symbolem odporu proti kollaboraci, protože v 70. a 80. letech tak trochu kollaboroval každý, kdo nebyl v dissentu. To by se Palach mussel Čechům stat symbolem odporu proti sobě samým, což je bizzarní a naprosto neospovídá mým zkušenostem.

    Drtivá většina lidí tehdy chtěla Pražské jaro II, tedy totalitu… Chtěli snad svobodné volby?
    Ano, v r.1968 a možná v těch letech poté chtěli Pražské jaro, protože si nic jiného ani představit nedovedli a ani si o tom nesnili. V r. 1989 to už bylo jinak, ty svobodné volby chtěli určitě, rovněž konec vlády jedné strany, tedy konec totality.

    Švédsko je typická kapitalistická země!
    Ne každý s Vámi sdílí tento názor.

    O demokracii a standardním politickém pojetí s Vámi, nezlobte se, diskutovat nebudu.

    OdpovědětVymazat
  9. Je mi líto, nepíšete.
    Pochopí to každý, kromě Vás, je mi líto.

    Palach byl zastáncem socialismu s lidskou tváří a že se upálil na protest proti censuře a kolportaci Zpráv. Tečka. V r.1969 by bylo jistě ahistorické mluvit o totaliě nebo kommunismu. Ne tak už v 70. letech. Tehdy se totalitě začalo říkat “normalisace” a “soft-totáč” z r.1968 byl snem všech, kteří to zažili. Nahraďte si tedy slovo “totalita” slovem “normalisace”, když Vás to tak souží.
    Vodníku, to Vaše věčné falšování slov. K čemu je dobré používat dobový termín „socialism s lidskou tváří“? K ničemu, žádný socialism to nebyl. Byl snad Biľak konservativec? Ani náhodou, byl to orthodoxní kommunista.

    Tak tím bychom měli vyřízeny dobové termíny. Teď normalisace. Ano, to je vžitý termín pro jistou podobu kommunismu. Ale jen jistou. To znamená, že normalisací se kommunism nevyčerpává, natožpak totalita. Už konečně chápete? Pokud jste Vy kritik florinistů, neznamená to, že jste kritik pravoslaví. Je to jasné?

    ačkoli Palach to slovo nemohl znát
    Ale mohl. „Normalisace poměrů“ byl dobový termín hned po 21. 8. 1968.

    Nemohl se stát symbolem odporu proti kollaboraci
    Co je toto za blbost? Ty Zprávy byly asi co? Pravoslavný deník? Ne, tiskovina kollaborace.

    V r. 1989 to už bylo jinak, ty svobodné volby chtěli určitě
    Ale ne nynějšího typu. Chtěli si vybírat z více kandidátů. Národní frontu nikdo, až na pár výjimek, rušit nechtěl.

    konec vlády jedné strany
    Ano, byl tady vzor III. republiky. Nicméně, k tomu by musel být zrušen článek 4 kommunistické ústavy. To nikdo, až na pár výjimek, nenavrhoval.

    Zkrátka a dobře. Kromě Václava Bendy a Václava Havla prakticky nikdo totalitu ukončovat nechtěl. Nebo zkuste laskavě vysvětlit, co jsme v představách většiny lidí měli mít jinak než v Jugoslávii. Cestování? To Jugoslávci měli. A hlavně plnou zaměstnanost, která ve Švédsku nikdy nebyla.

    OdpovědětVymazat
  10. "Nespokojenci z 80. let nechtěli kommunism odstranit, nýbrž jej reformovat. A i reformovaný kommunism zůstává totalitou."

    Mně bylo 15, když nastoupil Gorgačov, a vnímal jsem to tehdy tak, že socialismus* je třeba reformovat, aby byl demokratický a svobodný (a tedy z hlediska dnešní termitologie přestal být totalitou). A myslím, že jsem nebyl jediný. V tomhle zmatení pojmů je zřejmě kámen úrazu.

    *) píši socialismus, protože komunismus jsme tehdy přece teprve budovali a už nevím, v které fázi jsme tehdy přesně byli

    OdpovědětVymazat
  11. http://blog.aktualne.centrum.cz/blogy/jan-rychlik.php?itemid=18200

    OdpovědětVymazat
  12. Mně bylo 15, když nastoupil Gorgačov, a vnímal jsem to tehdy tak, že socialismus* je třeba reformovat, aby byl demokratický a svobodný
    Ano, souhlas.

    (a tedy z hlediska dnešní termitologie přestal být totalitou)
    Nesouhlas. SFRJ byla totalita, ČLR je totalita.

    píši socialismus, protože komunismus jsme tehdy přece teprve budovali a už nevím, v které fázi jsme tehdy přesně byli
    Přeci v rozvitém. :-)

    OdpovědětVymazat
  13. Vy byste se do toho Parlamentu hodil – mohl byste se tam hádat s Grebeníčkem o hovno.

    Je jedno jakým politicky korrektním termínem z anglosaského discoursu to hodláte nazvat. Všichni velice dobře víme, že Palach (a Kryl) BYL SYMBOLEM odporu proti tehdejší politické realitě, byl symbolem toho NE! Jakešovi, Husákovi, prvomájovým demonstracím, povinném členství v SSM a v neposlední řadě také proti okupaci (byť nikdo nedoufal, že ta přestane). Že si každý z těch, co říkali to NE!, představoval něco jiného, většinou ale (soft) totalitního, to je fuk.

    Opravdu, věnovat tolik času a energie na to, že Palach se nestal symbolem odporu proti kommunismu či totalitě, nýbrž jen symbolem odporu proti normalisaci, to je bizzarní.

    „Normalisace poměrů“ byl dobový termín hned po 21. 8. 1968.
    Ano, ale znamenal právě to: normalisaci poměrů po vpádu vojsk. K tomu ostatně došlo do roka. Teprve později se tím termínem začla označovat celá ta tehdejší současnost až do r.1989.

    Nemohl se stát symbolem odporu proti kollaboraci
    Co je toto za blbost?

    Palach sice protestoval mj. proti kollaboraci. Přesto si ho později vzali za symbol odporu proti … (doplňte si laskavě korrektní termín) ti, kteří ovšem sami do větší či menší miry kollaborovali (kromě hrstky dissidentů). Tedy by se jim stal symbolem odporu proti sobě samým, což je bizzarní a naprosto neodpovídá mým zkušenostem, jak jsem psal svrchu.

    Co přesně chtěla většina lidí v r.1989 se můžu jen domnívat, např. na základě skandovaných hesel apod. Několikrát jsem se přesvědčil, že vzorek lidí, se kterými jsem vyrůstal a později udržoval a udržuji v ČR kontakt, není representativní. Ale co chtěli lidé v r.1989 nemá valného významu v kontextu té palachovské symboliky. Celých předcházejících 20 let byl Palach ztělesněním toho NE! sovětské okupaci a jejím loutkám.

    OdpovědětVymazat
  14. Vodníku, pokud pořád nechápete, proč tak nemám rád diskusse, tak je to kvůli mlácení prázdné slámy jako v této. A proč to všechno? Protože odmítáte uznat, že Grebeníček neříkal půl pravdy, ale pravdu celou. A proč to odmítáte uznat? Protože jste stejný jako ti výtečníci z ODS. Jim stačí sousloví "Grebeníček a Palach" a už vidí rudě. A je úplně jedno, co řekl.

    Tak i Vy. Protestoval Palach proti kommunismu? Neprotestoval. Protestoval Palach proti totalitě? Neprotestoval. Byl v roce 1969 symbolem boje proti kommunismu? Nebyl, tehdy systémovou změnu nikdo nechtěl. Byl v roce 1969 symbolem boje proti totalitě? Nebyl, tehdy systémovou změnu nikdo nechtěl. Byl v 80. letech symbolem boje proti kommunismu? Nebyl, tehdy systémovou změnu chtěl jen málokdo. Byl v 80. letech symbolem boje proti totalitě? Nebyl, tehdy systémovou změnu chtěl jen málokdo.

    A tak je to se vším. Bavte se sám se sebou, já už se k této věci vyjadřovat nebudu.

    OdpovědětVymazat
  15. No pokud se domníváte, že v 80. letech lidé chtěli žít v totalitě, protože nechtěli systémovou změnu, to je potom těžké...

    Grebeníček o okupaci vůbec nemluvil a Vám se celý problém smrskl na správné pojmenování toho régimu od okupace do r.1989.

    OdpovědětVymazat
  16. Vodníku, ještě jednou klíčová věta:

    V obdobích 1967 - 1969 a posléze 1985 - 1989 si většina lidí myslela, že socialismus nemusí nutně být totalitní.

    (A řada z toho omylu nevyrostla dodnes.)

    OdpovědětVymazat
  17. Díky, zajímavé. Meze svobody projevu vidím jinak.

    OdpovědětVymazat

Kursiva: <i></i>
Tučné písmo: <b></b>
Uvozovky: „“
Odkaz: <a href = ""></a>