Dřív jsem si myslel, že právo na soukromí neuznávají pouze kalvinisté. Ale ukazuje se, že katholičtí fundamentalisté rovněž ne. Další věc, vedle popírání theorie evoluce, odporu k potratům a popírání práva na sebevraždu, kde si integristé a kalvinisté mohou podat ruce.
Oč jde? V rozsudku Schüth v. Německo (anglický výtah) z 23. 9. 2010, sp. zn. 1620/03, Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku zcela správně rozhodl, že pracovní smlouva nesmí regulovat soukromí zaměstnance, takže k ustanovením, které jsou s tímto principem rozporu, se nepřihlíží – jsou právě nevymahatelná.
Zde šlo o pracovní řád Katholické církve: "Les collaborateurs (Mitarbeiterin und Mitarbeiter) catholiques sont tenus de respecter et de se conformer aux principes fondamentaux des prescriptions religieuses et morales catholiques." Schüth však katholickou morálku porušil: rozvedl se a žil na hromádce s jinou ženou. Katholická církev pak pošlapala svůj vlastní princip: Pokud nebudí veřejné pohoršení, don't ask don't tell a Schütha propustila. Ten ji žaloval u německého pracovního soudu. První stupeň mu dal za pravdu; ostatní nikoliv. Spravedlnosti proto musel učinit za dost až ESLP.
Cynik, který se plete porotu a panel (senát), je z toho nepříčetný. Jenže proč by měl mít zaměstnavatel oprávnění regulovat naše soukromí? Do něj mu nic není a opak je pouhé šmíráctví. Ačkoliv se nám Cynik snaží vsugerovat opak, varhaník žádné liturgické pravomoci nemá. Není to ani kněz, ani jáhen, ani akolyta, ani lektor – nemá svěcení. A ano, požadavek na výpis z trestního rejstříku by měl být trestným činem, s výjimkou extra citlivých zaměstnání, jako jsou policisté či soudci.
Poznámka: Ve věci Obst v. Německo se ESLP odlišil: Tento princip neplatí pro církevní funkcionáře (včetně kněží), na něž vzhledem k požadavku kredibility právnické osoby smějí být přísnější požadavky.
0 – počet kommentářů:
Okomentovat
Kursiva: <i></i>
Tučné písmo: <b></b>
Uvozovky: „“
Odkaz: <a href = ""></a>