22. listopadu 2009

Reforma právnického studia

Jako poctu prof. Vojtěchu Ceplovi, který nedávno po těžké nemoci zemřel, vybírám některé myšlenky ze dvou jeho textů:
Krize české justice a legislativy má své nejhlubší kořeny v odcizení práva od morálky. Tím, že v posledních padesáti letech totalitní režim zneužil právo k utiskování obyvatelstva, došlo k devastaci právního vědomí občanů. Komunisté prohlásili právo za nástroj k ovládání společnosti a také je tak praktikovali. Kromě toho součástí „vědeckého světového názoru“ byla víra v budoucí postupný zánik státu a práva. Vinou toho se české právnictví a právní teorie dostaly v druhé polovině minulého století do naprosté izolace od hlavního proudu právnického myšlení ve svobodné části světa.

Dobrá znalost a přijímání práva jsou v České republice většinou občanů podceňovány, ačkoli vyspělé právní a mravní vědomí je důležitější než psané právo a jeho vymáhání. Mimochodem: všimněte si, jak postupně probíhá vývoj převládajícího názoru na řešení problémů v této oblasti. Nejprve všichni zdůrazňovali, že chybí legislativa, po určité době se to změnilo ve volání po vymahatelnosti práva. Teprve nyní začínáme doceňovat význam psychologického rozměru práva, neboť nejpodstatnější složkou práva není ani legislativa, ani fungování justice, nýbrž to, aby lidé dobře znali pravidla chování a dobrovolně je dodržovali. Vysoká úroveň mravní a právní kultury, v níž jsou obě složky v souladu, je totiž nejdůležitějším zdrojem bohatství a prosperity spravedlivé společnosti.

Vysokoškolský zákon příliš posílil akademickou samosprávu, a tak dochází k „zabetonování“ stávajícího systému. Protože děkani jsou voleni akademickým senátem, zvoleni jsou zpravidla ti kandidáti, kteří zaručují jistotu a stabilitu nenarušovanou soutěžením a inovacemi. Akademické senáty prosazují hlavně vlastní zájmy a jistoty učitelů. Každá změna a reforma, například ve studijním plánu, totiž ohrožuje pracovní místa, například zrušením některých zastaralých a nadbytečných oborů. To logicky posiluje obranné reakce proti změnám. Síla setrvačnosti zavedených pořádků je nyní „zevnitř“, bez vnější podpory, nepřekonatelná.

Fakticky se tichou cestou ujalo vlády dálkové studium, které je eufemisticky označováno za distanční. Namísto metody interaktivního studia, jehož podmínkou je stálá přítomnost studentů, na pražské právnické fakultě se převážně zkouší. Pravidelné výuky se zúčastňují jen studenti, kteří mají zájem. Je pravda, že tito studenti mohou mnoho získat, ale minimální standard profesionální úrovně pro všechny těmito (ne)pořádky rozhodně není zaručen.

Základem zůstávají klasické přednášky ve velkých posluchárnách. Tento tradiční způsob výuky, který vznikl v době, kdy nebyly knihy a lektor četl svou učebnici, zatímco studenti si dělali poznámky, v současnosti zaniká. V posledních desetiletích se nejlepší zahraniční právnické fakulty reformovaly po vzoru lékařských fakult v tom smyslu, že výuka probíhá hlavně cestou simulací, nebo dokonce i skutečným prováděním profesionálních činností, které absolventi budou vykonávat po ukončení studia. Jinými slovy: sofistikované profese se nejefektivněji vyučují nácvikem základních profesních činností.

Jedním ze základních úkolů moderních vysokoškolských učitelů je chránit studenty před nadbytečnými informacemi a poskytovat jim podstatné a základní znalosti. U nás je požadována při zkouškách, které jsou většinou ústní, příliš detailní a rozsáhlá znalost obsahu a vývoje právních předpisů, namísto důkladného osvojování si základních metod práce a samostatného vyhledávání informací. Studenti většinu rychle nabiflovaných poznatků pochopitelně po zkouškách zapomínají, a tak se učí vlastní profesi teprve v praxi. Kromě toho ústní zkoušky nemohou být objektivní, a protože není nikterak honorována průběžná studijní práce, je studium neurotizující. Radost z poznání a studia v pohodě na našich právnických fakultách nyní neexistuje.

* * *

Hlavní zájem je, aby nedošlo ke změnám. Protože každá změna studijního plánu ohrožuje některé učitele. Chcete-li například některý obor redukovat, zavést nový obor, uvnitř toho učitelského sboru musí být pohyb. Musí tam lidé přicházet a odcházet, má-li to být elitní sbor. Dokonce tam musí být soustava lidí, kteří neustále odcházejí, protože v té soutěži se neuplatní. Toto je u nás naprosto zablokováno. Jednak pracovním zákonodárstvím, které takto záporně působí ve všech oblastech společnosti.

O obsahu té regulace, termín v odborné literatuře, který ve srovnávací pravovědě převládl, je "defenzivní formalizmus postkomunistických právníků". Nechtějí se dopouštět kritiky obsahu norem. Nejlepší právník je takový právník, který dobře zná právo. Já chci mít na všechno předpisy a pokud možno nerad se dopouštím vlastních volnějších interpretací. Protože za ně nesu odpovědnost. Já chci mít na všechno legislativu,co nejpodrobnější a zevrubné procedury. Tím se ovšem ten systém stává komplikovaným, nepřehledným dokonce neinteligibilním tj. nesrozumitelným i odborníkům.

A je to stejný nedostatek, jako když co do metody v našem vzdělávání … … převládá v něm výuka historických disciplín. To vzniklo už v 19. století kdy se čeští právníci vymezovali proti německým, v obrození. Vlastně bojovalo se za obrození. Nacionalizmus vlastně ve skladbě disciplín převládnul. První dva roky na právnických fakultách je spousta historických disciplín, které jinde nemají obdobu. Historie práva se jinde učí zpravidla jako výběrový předmět na konci studia. U nás právní historie převládá, protože také byl ten program postaven na převládající teorii, věřte mi to nebo ne, devatenáctého století, kde dominovala víra v to, že historické vzdělání je pro právníka nejdůležitější.

To jsou všechno zaostalosti metody. Další nevýhoda je, že je příliš rozptýlen ten studijní program na mnoho disciplín, okrajových. A ztrácí se ten hlavní podstatný proud, těch hlavních disciplín. Rozdělení na katedry vede k určité rovnosti těch disciplín, které jsou si ale nerovny, poněvadž některé jsou mnohem důležitější, podstatnější a frekventovanější v praxi. Některé jsou velmi okrajové. Učitelé jsou úzce specializováni takže potom nemají rozhled po celé té profesi.

Učitelé stráví desítky a stovky hodin jenom ústními zkouškami. To je fakulta na které se hodně zkouší a málo učí. Ten systém zkoušek je také zastaralý. Mělo by tam být mnohem více písemných zkoušek, příkladů, které se řeší. Nikoli abstraktních povídání, které vedou k biflování těch studentů, kteří se rychle naučí velké objemy informací, které v zápětí musejí zapomenout.

15 komentářů:

  1. O mrtvých jen dobré, ale tohle byl jeden z těch, kdo se podíleli na přeměně této země v rozvojovku. Není důvod ho nějak oslavovat.

    OdpovědětVymazat
  2. Souhlasím s Janem, ale nedá mi to.

    O členství v KSČ se my, obyčejní občánství asi nedovíme. Nicméně jako reference stačí, že učil socialistickou zákonnost přes 20. let. Jistě poznamenáte, že tajně šeptal studentům do ouška nauku o právním státě a lidských právech, místo požadované vedoucí úlohy a vůli dělniké třídy:)

    V takové funkci mohl být buď věřícím bolševikem nebo superpokrytcem. Nevyčíkám nikomu pokrytectví pod nátlakem, každý se musel nějak živit a najít si svoji cestu, jak proplout diktaturou, ale nenechám se od podobných lidí školit v morálce.

    >došlo k devastaci právního vědomí občanů.

    Především došlo k devastaci právního vědomí právníků, které pomáhal vychovávat i pan Cepl. Úplatné a mafiánské soudnictví nevytvořili "občané", nýbrž občané právníci.

    OdpovědětVymazat
  3. Kapitáne, cituji zprávu StB: "Agenturními zprávami bylo potvrzeno, že Cepl se zúčastňoval těchto schůzek i v případech, kdy byli přítomni i USA státní příslušníci. Klíma spolu s manželkou je rozpracován v akci Přítel na zdejším oddělení. Důvěrným přítelem Cepla je dále Pithart. Pithart je zdejším oddělením blokován, jsou k němu soustřeďovány materiály. Cepl dále udržuje styky s J. Dienstbierem, kterému jako právník pomáhal. Dienstbier je rozpracován druhou správou FMV v akci Drina. V letech 1967 - 69 studoval Cepl v Oxfordu, doma se nezkompromitoval a tedy si udržel své postavení. Agenturní cestou bylo zjištěno, že aktivně pomáhal svým přátelům, kteří byli vyloučeni z KSČ, přičemž se Cepl netají svými pravicovými názory. Jinak mimo okruh svých známých vystupuje velmi opatrně. Svými přáteli je považován za spolehlivého a vzhledem ke svému postoji a postavení je často žádán svými známými o radu, případně o pomoc." Omluvíte se?

    OdpovědětVymazat
  4. V osobě Vojtěcha Cepla se jedná o pravičáka, jehož poměr k socialistickému zřízení je záporný. V letech 1968 - 69 se nekompromitoval veřejně jen proto, že v té době byl na stipendijním pobytu v Oxfordu.

    Asi jako Švejk, který nádraží v Táboře nefotografoval jen proto, že neměl fotoaparát.

    OdpovědětVymazat
  5. Já ho nepodezříval že není pravičák, o tom jsem nikdy nepochyboval. Já si o právě toto myslím, že je to jeden z těch zlodějů, co tu všechno zničili a rozkradli.

    OdpovědětVymazat
  6. Právě. Zloději, kteří všechno zničili a rozkradli, byli sdružení v jisté zločinné organisaci, a ta si říkala KSČ.

    OdpovědětVymazat
  7. A to je prostě lež. Ti, kdo tu všechno rozkradli a zničili, byli ve stranách ODS, ODA a KDU-ČSL a těšili se přízni primitivů jako jste Vy. KSČM byla v té době v opozici.

    OdpovědětVymazat
  8. Funkcionáři KSČ žili velmi skromně a v žádném případě mezi nimi nebyla zlodějna rozšířena tím způsobem, jak je běžné dnes.

    OdpovědětVymazat
  9. Po návratu z cest.

    >Omluvíte se?

    Petersi, vy jste opravdu divný. Dáte odkaz na text, který sice říká, že Cepl nebyl agentem, ale zároveň dosti jasně popisuje Ceplovo, nepříliš "důstojné" chování.

    >V letech 1967 - 69 studoval Cepl v Oxfordu, doma se nezkompromitoval a tedy si udržel své postavení.

    >Snažil se dokazovat svoji nevhodnost, trpí prý neurastenickými obtížemi, zveličoval své potíže v rodině a na pracovišti.

    Das ganze tschechische Volk ist eine Simmulanten bande:))

    >Několikrát upozornil orgány na to, že vzhledem k jejich zájmu o jeho osobu, a protože je učitelem na právnické fakultě, bude se distancovat od těch svých bývalých přátel, kteří byli označeni za pravičáky.

    Už budu hodný chlapeček:)

    >Osobně je přesvědčen o tom, že pří soustavném sbližování obou společenských systémů bude radikálně klesat role politiky a poroste význam odborníků, a to i v oblasti práva. V těchto i jiných souvislostech argumentoval často teorií konvergence.

    Pěkná účelová lež.

    >Cepl popřel styky s takovými osobami, volil vždy vyhýbavé odpovědi, např.: "s takovými osobami se nestýkám a když už přece, pak jde o setkání náhodné".

    Šikovný chlapec:)

    Abyste mi rozuměl, já panu Ceplovi nic nevyčítám. Tu dobu jsem zažil a rozumím mu. Podváděl jako my všichni, pokrytecky hlásal to, co mu neškodí, aby si udržel dobré korýtko, ochránil rodinu a pod. Jeho pomoc kamarádům byla takového rozsahu, aby jeho samotného nepoškodila.

    Hned je tento pán sympatičtější, jednal racionálně a chytře. Ale je to pokrytec a podvodník (nikoli věřící bolševik), jak jsem již řekl v předchozím příspěvku. Když se takto choval obyčejný občan, je to podle antikomunistů probolševický kolaborant. Když někdo význačný, je to morální veličina. Vyučování na právnické fakutě diktátorského režimu, který si právo přivlastnil a zideologizoval, je neslučitelné s jakýmkoli morálním postojem. Měl byste přehodnotit svůj servilní postoj k autoritám.

    Přirozeně se omlouvat nebudu, není k tomu důvod.

    OdpovědětVymazat
  10. Nakonec to asi nejlépe řekl sám Cepl:

    >Já jsem tu svých nejlepších 20 let života promarnil. Bylo to frustrující. Musel jsem se křivit. Nikam to nevedlo...

    OdpovědětVymazat
  11. Tohle by si zasloužilo širší kommentář, ale nedostává se času, tak jen krátce.

    Ano, Cepl nebyl hrdinný bojovník proti kommunismu. A co má být? Choval se jen slušně, to stačilo. Nebyl kollaborant, za kterého jste ho vydával.

    Kdyby se všichni občané ČSSR řídili Masarykovým heslem drobné práce, tak by kommunism v ČSSR byl mnohem snesitelnější.

    Ale je to pokrytec a podvodník (nikoli věřící bolševik), jak jsem již řekl v předchozím příspěvku.
    Proč tak příkře? Jak říkám výše, nebyl to žádný hrdina, dával císařovi, co jeho jest. Choval se slušně. Kdyby se tak chovali všichni…

    Zajímalo by mne, jak se podle Vás měl člověk za kommunismu chovat, aby si zasloužil od Vás kladné znaménko. Resignovat na jakoukoliv smysluplnou činnost? To bychom dopadli.

    Když se takto choval obyčejný občan, je to podle antikomunistů probolševický kolaborant. Když někdo význačný, je to morální veličina. Vyučování na právnické fakutě diktátorského režimu, který si právo přivlastnil a zideologizoval, je neslučitelné s jakýmkoli morálním postojem. Měl byste přehodnotit svůj servilní postoj k autoritám.
    To je snůška nesmyslů. Bohužel nemám čas to argumentovat. Snad jindy.

    OdpovědětVymazat
  12. Funkcionáři KSČ žili velmi skromně a v žádném případě mezi nimi nebyla zlodějna rozšířena tím způsobem, jak je běžné dnes.

    Ano, téměř nekradli, ale skromný jejich život nebyl, v porovnání s běžnými občany: jen si vzpomeňte na speciální prodejny potravin, na SANOPZ, na šestsettřináctky s řidičem i pro potřebu rodinných příslušníků atp.

    OdpovědětVymazat
  13. Pro pana Peterse: kvizová otázka, co se stane, pokud v době, kdy je rozpuštěna poslanecká sněmovna, zemře prezident republiky

    Na okraj poznamenávám, že prezidentem republiky je možno se stát nejdříve ve čtyřiceti, což je doba, kdy se o chlapa začíná pokoušet mrtvička. V praxi však tento věk nepřipadá v úvahu, všem dosavadním českým i československým prezidentům bylo již při nástupu do funkce podstatně více.

    OdpovědětVymazat

Kursiva: <i></i>
Tučné písmo: <b></b>
Uvozovky: „“
Odkaz: <a href = ""></a>