Pro mne osobně je nejvíce zajímavá na sionismu jeho druhá fase (1905–42), která začíná, když tehdy již většinoví ruští sionisté porazili návrh Herzlových dědiců, territorialistů, založit novou židovskou domovinu kdekoliv jinde než v Palestině.
Končí Biltmorskou konferencí, kde se opět fakticky sjednotili sionističtí socialisté (vedení Weizmannem) a fašisté (= Hatzohar), neboť bylo jasné, že výsledkem druhé světové války nebude nic menšího než nezávislost Israele. "Britská správa Palestiny je podobná hitlerovským régimům v okupované Evropě."
Sionistická talibánka Kopretina na NP vždy pastuje (coby argument o pronásledování Židů v Palestině Araby) seznam pogromů. Ten první je někdy z r.1922. Předtím tam tedy velmi pravděpodobně žádné (větší) pogromy v pravém smyslu toho slova nebyly, jinak by je Kopretina ve svých ryze sionistických pramenech nemohla přehlédnout.
OdpovědětVymazatJá z toho usuzuji, že pravdu mají ti, kteří tvrdí, že tam Židé a Arabové po staletí skutečně žili jako dobří sousedé a že všechny vážnější problémy začaly s přílivem (najmě ruských a východoevropských) přistěhovalců. Nejen pogromy od Arabů, ale i terrorismus sionistů na Židech (Jacob Israël de Haan). Když si tito přistěhovalci založili svůj stát pro sebe, byl konec nadějí na lepší vztahy nadobro.