4. prosince 2008

Když je Němec, ať bručí

Svědectví humanisty Přemysla Pittra o genocidě Němců v Československu po druhé světové válce. Asi nejvíce výmluvná je suchá řeč fakt: "Dosud prošlo péčí těchto ústavů 350 dětí tohoto druhu, z nichž dobrá třetina jsou děti českého původu a ze smíšených manželstev. 116 dětí bylo již posláno na odsun. Skoro všecky tyto děti přišly ve stavu zdravotně a morálně velice zuboženém a je zázrakem, že až na 12 podařilo se nám je zachovat na živu…

Závada že spočívá ne tak u výkonných orgánů, které nemohou dát víc než co je předepsáno, nýbrž v dekretu pres. republiky, který stanoví pro Němce židovské dávky. Židé za okupace, pokud nebyli v konc. táborech, dostávali potraviny od četných „árijských“ přátel, nebo je získávali za věci. Internovaní Němci však nemají této možnosti, proto po roce života o černé kávě, polévce a 24 dkg chleba je zejména u mladistvých napořád tuberkulosa…

Věznice na Karlově náměstí má mezi internovanými dospělými i dětmi hrůznou pověst. Vím, Karlovo náměstí dodává ty vychrtlé mrtvoly, připomínající koncentrácké musulmany. které se dovážejí do pathologického ústavu."

A vládnoucí establishment nám pořád tvrdí, že to byly individuální přehmaty. Inu, jako za kommunismu.

0 – počet kommentářů:

Okomentovat

Kursiva: <i></i>
Tučné písmo: <b></b>
Uvozovky: „“
Odkaz: <a href = ""></a>