6. listopadu 2008

Zásadní rozhovor s Mirkem Topolánkem

via Malý čtenář. Vyšel sice v Respektu, ale protože ten zdarma své texty obvykle nedává, je lepší se podívat na server ODS.

"strana je poměrně složitě vnitřně strukturovaná už tím, že má svoji vyloženě křesťanskodemokratickou část, dále téměř libertariánskou nebo neoliberální část a mezitím je liberálně konzervativní střed." Vidím to jinak. V ODS je konservativní (paleo- i neo-) část a liberální (neo- i libertariánská) část. Největší část je ale nevyhraněná ("Druhé pnutí - mimochodem daleko silnější, což je paradoxní - vzniká na horizontální rovině mezi regiony, které představují hejtmani a silní starostové a centrální část, kterou představuje Senát, vláda i prezident. Štěpení mezi horizontálními rovinami je pro charakter této doby a vztahů daleko významnější než štěpení názorové.") a je lakování věci na růžovo říkat Bahnu "liberálně konzervativní střed".

Plně souhlasím s Topolánkem: "Jsem ochotný souhlasit s Václavem Klausem, když mluví o vyprázdněnosti politiky. Jenže ta vyprázdněnost není na centrální úrovni, ale na úrovních ostatních, a v tom se naše pohledy na ODS rozcházejí. Já to vidím totálně naopak." Už před časem jsem napsal: "Znakem je, jak se kommunální politici bojí politisace místní politiky. V mnoha obcích vládnou všechny strany najednou: Na radnici sedí od zástupců ODS až po zástupce KSČM. Heslo je: "Vodovod a kanalisace není politická záležitost." Větší nesmysl si těžko představit."

Změna volebního systému musí být promyšlená a zajištěná. Když už máme v ústavě ten nesmysl, že do poslanecké sněmovny se volí poměrným způsobem, je nutno změnu volebního systému dělat ústavním zákonem.

37 komentářů:

  1. Jenže Topolánek není řešení, Topolánek je problém. Je to takový předseda strany – caretaker. Nic zásadního neudělal, pouze převzal, co vytvořil Klaus, a čekal, jak dlouho to setrvačností poběží. Zadrhlo se to právě teď.

    OdpovědětVymazat
  2. Jenže, kdo na jeho místo? Bém je stokrát horší.

    OdpovědětVymazat
  3. Změna volebního systému musí být promyšlená a zajištěná.

    Je krajně neblahé, že volební zákony nemají předepsánu formu ústavního zákona, to dovoluje účelové novelisace a následné přetahování s Ústavním soudem.

    OdpovědětVymazat
  4. Jenže, kdo na jeho místo? Bém je stokrát horší.

    ODS došla do fase, kdy ji zcela přestali zajímat voliči a orientuje se pouze na klienty. Těm ale, pokud bude takto pokračovat, brzy nebude mít co nabídnout.

    OdpovědětVymazat
  5. Účelové změny volebních zákonů jsou podstatným rysem politiky. Podívejte se na francouzskou IV. republiku.

    OdpovědětVymazat
  6. A vy se podívejte na USA.

    Ještě k Bémovi: to, že všichni pretendenti, jak najednou zjišťujeme, jsou "falešní a prázdní", je přímým důsledkem posarajevské psychosy. Kdyby se neodštěpila US, byl by teď výběr úplně jiný.

    OdpovědětVymazat
  7. Nevšiml jsem si, že by byl v posledních 100 letech široce praktikován.

    OdpovědětVymazat
  8. Tak tady je příklad: "When faced with losing power, however, members of some legislatures simply refused to redistrict. Early struggles for power were between rural and urban interests, as well as between political parties. The state legislature of Alabama, for instance, refused to redistrict from 1901 to the 1960s, despite changing conditions in a state that was industrializing and where population was rapidly moving to cities. Rural interests became prevalent in state politics, hampering the state's progress for most of the 20th century. In 1960, approximately a quarter of the state's population controlled the state legislature. When the state legislature could not agree on boundaries, a federal court worked with a new non-partisan body to conclude defining new districts in 1972."

    OdpovědětVymazat
  9. To jsou výjimky, naprosto nesouměřitelné se změnami volebního systému, provedenými nebo zamýšlenými, v České republice.

    OdpovědětVymazat
  10. Proč ne? Změna volebního systému nemusí mít moc velké dopady.

    OdpovědětVymazat
  11. Ty české měly, což přiznal sám Topolánek (7 křesel je zde rozdíl mezi pravicovou a levicovou vládou).

    OdpovědětVymazat
  12. Protože to byl brutální mix.

    Ani ne, byl to kočkopes, nebo spíš pes v kočičí masce. Ústavní soud masku strhl a poznal v tomu, co mu bylo předloženo jako kočka, Ústavou zakázaného psa.

    OdpovědětVymazat
  13. Co se volebního systému týče, byl by do PS PČR vhodný kombinovaný. 81 poslanců (když už ty obvody máme) by bylo voleno jednokolově většinově a 100 pak poměrně s tím, že by ČR tvořila jeden obvod a nebyla by žádná nesmyslná hranice 5%.

    Po těhlech senátních volbách se zdá, že by se ČSSD nemusela už změny volebního systmu obávat.

    OdpovědětVymazat
  14. - Jenže, kdo na jeho místo? Bém je stokrát horší.

    Já se z estetických důvodů přimlouvám za Béma, u Topolánka a u Bendla mi strašně vadí nekultivovaná výslovnost

    OdpovědětVymazat
  15. Jsem pro zrušení senátu a zavedení jednokolového většinového systému, ve kterém se bude volit 100 poslanců; za situace, kdy je společnost téměř dokonale homogenní, je poměrný systém jako pojistka proti majorisaci zbytečný.

    OdpovědětVymazat
  16. "Jenže, kdo na jeho místo? Bém je stokrát horší."

    To je zvláštní, během těch dvou let jste změnil názor. Že byste si ověřil, co jsem Vám tehdy psal?

    OdpovědětVymazat
  17. Nemyslím. Kdyby se ÚS sebeomezil, když už musel rozhodovat tak absurdní ústavní normy jako je druh volebního systému, tak by se zachoval správně. Copak je druh volebního systému lidské právo? Takhle jen posloužil Pravdě a lásce, protože rozhodnutí, který volební systém je ještě poměrný a který už ne, bude vždy arbitrární.

    Je to zajímavé. Naše ústava je kusá, ale zato v ní máme druh volebního systému, což v žádné jiné pořádné ústavě není.

    OdpovědětVymazat
  18. Ve většinovém systému nemůže být počet poslanců stanoven na tvrdo. Musí odpovídat počtu obyvatel. Osobně bych považoval za optimální, kdyby jeden poslanec zastupoval 100 000 lidí. V Evropském parlamentu by jeden poslanec měl zastupovat 1 000 000 lidí.

    Na proti tomu Senát by mohl být volen poměrně; 81 senátorů v jednom obvodu bez uzavíracího quora a bez preferenčních hlasů.

    OdpovědětVymazat
  19. Tak máte asi krátkou paměť. Najděte si svůj článek "Topolínek je politik bez fantazie" nebo nějaký podobný, z doby po volbách do poslanecké sněmovny (nepamatuji si přesně, který to byl).

    OdpovědětVymazat
  20. Guyi, vy kouříte? Ve většinovém systému jistě má smysl žádat, aby byly jednotlivé obvody stejně veliké; ale to vyřeší občasné vyvážení (jako už i u nás v Senátu); proč by se měla křesla přidávat nebo ubírat? Beztak je populace v zásadě stabilní...

    Ohledně gerrymanderingu ale souhlasím s vámi a ne p. Pecinou. The shape of Mascara’s newly drawn district formed a finger that stopped at his street, encompassing his house though not the spot where he parked his car. :-)))

    OdpovědětVymazat
  21. Ve většinovém systému nemůže být počet poslanců stanoven na tvrdo. Musí odpovídat počtu obyvatel.

    Tak tomu přirozeně není. Stačí se podívat na U.K., kde mají 646 MPs, což odpovídá fixnímu počtu 646 volebních obvodů (constituencies).

    OdpovědětVymazat
  22. Ano, napsal jsem několik ostře kritických článků k Topolánkovi (které je triviální najít pomocí volby "Hledat blog" a ještě snažší je na ně odkázat, ale to by kommentátor nesměl být příliš líný): Pyrrhovo vítězství ODS, Mirek Topolánek - muž s malou fantasií a Nepovedené P. R. českých politických stran, to však ze mne nedělá podporovatele Béma. Kam na to chodíte?

    OdpovědětVymazat
  23. Použil jsem špatné sloveso: "nemůže být" místo "neměl by být" (možné je totiž všechno).

    Pohyblivý počet poslanců je ve většinovém systému totiž pravidlem. Dolní sněmovna (Sněmovna obcí – House of Commons) měla od zákona o unii s Irskem 658 poslanců, od roku 1885 670, od roku 1918 707, od roku 1950 625, od roku 1955 630, od roku 1974 635, 1983 650, od roku 1992 651 a od roku 1997 659. Obdobná čísla pro USA, Francii či ČSR si laskavě najděte sami.

    OdpovědětVymazat
  24. to však ze mne nedělá podporovatele Béma. Kam na to chodíte?
    To je podle vzorce: kritizuješ Israel nebo nedejpámbu popíráš plynové komory = hájíš Hitlera a posíláš Židy znovu do plynu. To muselo Starému pánovi nějak ujet...

    OdpovědětVymazat
  25. V případě, že by se od České republiky mělo oddělit např. Valticko, počet mandátů by se změnil.

    OdpovědětVymazat
  26. Ještě jinak, "po lopatě": počet mandátů je i ve většinovém systému fixní, volební obvody se nemění (vyjma drobných korekcí při změně počtu obyvatel v obvodu, což se děje běžně v ČR i v případě senátních obvodů), vyjma situace změny území. Vaše tvrzení jsou tedy ab origine nesprávná.

    OdpovědětVymazat
  27. Území vlastního UK se od roku 1922 nezměnilo. Popíráte očividná fakta. Navíc jste zanedbal změnu počtu mandátů v USA, Francii i ČSR. Takto se diskutovat nedá.

    OdpovědětVymazat
  28. Vaše původní tvrzení: Ve většinovém systému nemůže být počet poslanců stanoven na tvrdo. Musí odpovídat počtu obyvatel.

    Ve znění opravy: Ve většinovém systému by neměl být počet poslanců stanoven na tvrdo. Měl by odpovídat počtu obyvatel.

    Na příkladu UK jsem doložil, že tomu tak být velmi dobře může. Počet mandátů se mění se změnou území; může se přirozeně změnit i v případě volební reformy.

    Jiné země než UK jsem prozatím neřešil, tento jediný příklad mi k vyvrácení vašich tvrzení postačil.

    OdpovědětVymazat
  29. Proboha, pane Petersi, vždyť jste tam napsal, že byste si místo Topolánka ve funkci premiéra (a předsedy ODS) představoval Béma. Nevím přesně, jestli v článku, nebo následných komentářích. To si to už nepamatujete? Vždyť jsme si potom na toto téma vyměnili několik mailů...

    OdpovědětVymazat
  30. Ano, může, to připouštím. Ale býti nemá.

    Jiné země než UK jsem prozatím neřešil, tento jediný příklad mi k vyvrácení vašich tvrzení postačil.
    Cože? To snad nemyslíte vážně. Od roku 1922 se počet britských poslanců změnil 6x (slovy "šest krát").

    OdpovědětVymazat
  31. Napsal jsem Vám jasně: "To si nemyslím. Myslím si o něm:
    a) že je to Klausův člověk,
    b) že není proti ČSSD.
    Tyhle 2 kvalifikace stačí na vedení vlády velké koalice." Nesmíte zapomínat, že jsem to psal v době, kdy Topolánek nebyl půl roku schopen sestavit vládu.

    OdpovědětVymazat
  32. Cože? To snad nemyslíte vážně. Od roku 1922 se počet britských poslanců změnil 6x (slovy "šest krát").

    A? Vaše tvrzení bylo, že počet mandátů má být vztažen k počtu obyvatel, což příklad UK popírá. Volební reformy jsou jiná věc.

    OdpovědětVymazat
  33. Nepopírá. Počty mandátů se nemění každý rok, ale teprve, když změna počtu obyvatel přesáhne jistou hranici.

    OdpovědětVymazat

Kursiva: <i></i>
Tučné písmo: <b></b>
Uvozovky: „“
Odkaz: <a href = ""></a>