Guy Peters v poslední době často mluví o "chauvinistických mýtech" v situaci, kdy se vystupuje kriticky, či odmítavě k nedávnému jednostrannému vyhlášení kosovské nezávisloti. Peters často poukazuje na pověstný "žalář národů", kterým Jugoslávie v minulosti byla a často také poukazuje na to, že země, která je sice kolébkou národa, ale v níž už ten národ prakticky nežije, musí patřit novým obyvatelům.
V nedávné době mi proto též v diskusi pod jedním článkem kladně odpověděl na otázku, zda by podporoval snahu kupříkladu francouzských muslimů, kteří by jednoho dne žádali o odtržení části země od Francie.
Ponechám-li stranou tyto otázky, tak dle mého Peters ignoruje fakt, že Jugoslávie (Srbsko) během devadesátých let prodělala politické změny a i když se ani v roce 1999 nedalo hovořit o demokracii "v západním slova smyslu", je nepopiratelné, že určitý (dost značný) posun od autokratického spravování země Miloševičem směrem k demokracii prodělala.
Je proto nekorektní morálním apelem poměřovat nedávné vyhlášení nezávislosti Kosova s postupným osamostatňováním se Chorvatska, Slovinska, Bosny, nebo Černé hory. Už proto, že Peters tak automaticky vsugerovává myšlenku, že Srbové byli k jakýmkoli kosovským požadavkům nekompromisní a odmítaví. Přitom je to právě naopak. Kosovu byla již delší dobu nabízena autonomie. To ovšem představitelé kosovských albánců odmítli.
Rezoluce RB OSN č. 1244 z 10. června 1999 sice nehovoří v tom smyslu, že by explicitně zapovídala vyhlášení kosovské nezávislosti, nicméně garantuje suverenitu a územní celistvost Svazové republiky Jugoslávie:
"Reaffirming the commitment of all Member States to the sovereignty and territorial integrity of the Federal Republic of Yugoslavia and the other States of the region, as set out in the Helsinki Final Act and annex 2"
"Stvrzuje závazek všech členských států respektovat suverenitu a územní celistvost Svazové republiky Jugoslávie a dalších států tohoto regionu v souladu s dodatkem 2 Helsinského závěrečného aktu."
Jednostranné vyhlášení kosovské nezávislosti bez projednání na půdě RB OSN a za současné ignorace nesouhlasu některých států, které se k vyhlášení kosovské nezávislosti staví odmítavě a kriticky (včetně Srbska samotného), tak stěží může být považováno za "kosovský 28. říjen", nýbrž zcela oprávněně za nový Mnichov.
Předně bych chtěl říci, že nezpochybňuji ničí oprávnění kritisovat jednostranné vyhlášení nezávislosti Kosova. Ale takový kritik by měl vždy nabídnout positivní řešení.
OdpovědětVymazatKritisuji chauvinistické mýthy, které stojí v pozadí. Ztráta Slavonie by měla Srby mrzet mnohem více než Kosova. A myslím, že slavonští Srbové mají právo na návrat.
Neignoruji politické změny za Miloševiće. Zatímto za Tita byla SFRJ kommunistickou totalitou, za Miloševiće byla polodemokracií Lukašenkova či Mečiarova typu.
O nezávislosti Kosova se fakticky rozhodlo již v roce 1999. Proto musíme její nedávnou formalisaci zasadit do kontextu všech balkánských válek, které Srbové rozpoutali. Je zjevné, že v prvních letech 21. století se Srbové snažili zachránit nezachranitelné, stejně jako blahoslavený Karel I. Ale stejně jako tehdy už bylo pozdě. Na to Srbové měli myslet před tím, než zahájili genocidu Albánců.
Pouhá preambule nemá žádnou právní závaznost. Od kdy vyhlášení nezávislosti stvrzují velmoci? Byl snad rozpad ČSFR projednán v RB OSN?
Ztráta Slavonie by měla Srby mrzet mnohem více než Kosova
OdpovědětVymazatVy už jste jak Nezvědavci: ti se zase diví, proč Srbové nejsou rádi, že se Kosova zbavili...
Srbská genocida Albánců je lež, které jste ke své smůle uvěřil...
Ethnická čistka ve Slavonii je genocida, kterou mají na svědomí Chorvaté a jejíž obětí jsou Srbové. Je to skutečný zločin proti lidskosti.
OdpovědětVymazatNaproti tomu ztráta Kosova, které bylo součástí Srbska jen pár desítek let a kde skoro žádní Srbové nežijí, může vadit jen zarputilým chauvinistům.