P. Juchelka se
ptá, jak je to v češtině se zájmenem
svůj. Je to poměrně obtížný grammatický jev. Na rozdíl od jiných jazyků, které vystačí s jedním přivlastňovacím zájmenem pro každou osobu, má čeština navíc přivlastňovací zájmeno
svůj, které se váže na původce děje.
Věta: "Já nemohu za to, ze ten pán neumí anglicky a stydí se za to natolik, že maže opravu jeho pravopisných chyb," je
Czechenglish je více ohledech:
- původně tam nebyla diakritika. Češi, jak známo, používají háčky a čárky už od dob Jana Husa a všechny velké operační systémy dneška to respektují,
- čeština (stejně jako latina) nemusí vždy vyjadřovat podmět a
- osobně bych zde také (na základě svého jazykového citu) použil místo jeho zájmeno svých.
Nicméně bych chtěl zdůraznit jedno: Zatímco orthografie (pravopis) má být kamenná, není žádného rozumného důvodu bránit přirozenému vývoji jazyka v grammatice (mluvnici). Tak jako se časem v češtině vyvinou členy, tak zanikne i zájmeno
svůj.
Pokud se chcete poučit více, máte
možnost (nebo u
Staníčka).
Děkuji za výklad i odkaz na Staníčka. (-:
OdpovědětVymazatTen nápad, že se vyvinou ty členy, je tím produktem toho nepochopení, k čemu ty členy v tom jazyce jsou (omlouvám se, že v ukázce pro jednoduchost nerozlišuji člen určitý od neurčitého).
OdpovědětVymazatAno, velice zajímá věta - podle mne k ní současná čeština nemá daleko. Dovolím si doplnit neurčité členy:
OdpovědětVymazatTen nápad, že se vyvinou nějaký členy, je tím produktem jistýho nepochopení, k čemu ty členy v tom jazyce vopravdu jsou, vomlouvám se.
Je to bohužel vliv hnusných dabingů. Za chvíli nám takhle zmizí u umět a dokázat.
OdpovědětVymazatAle používání "ten" jako členu je slyšet u západních hranic. Takže žádný nepochopení. Nevim čeho se to nepochopení mělo týkat ale podle mě se s češtinou členy nijak nevylučujou.