9. července 2006

Souverainita

Je česky svrchovanost. S ní není problém. Problém je se suzerainetou. Ta se obvykle nepřekládá nebo jako polosvrchovanost či vassallství. Český král byl v letech 1635–1815 suzerainem Dolní Lužice.

Vassalský stát je autonomní v domácí politice, ale závislý v zahraniční. Další poučení naleznete v seznamu kolonií.

5 komentářů:

  1. tez si myslim, ze by to spravne melo byt sovereignita.

    OdpovědětVymazat
  2. Tyhle výrazy, které přešly do angličtiny v raném středověku a prodělaly tam od francouzštiny oddělený morfologický vývoj, často vedou mluvčí angličtiny k chybám v češtině. Správně je (ve Zvánovcově češtině) souverainita.

    Podobně defamace, gen. (bez) konsentu, nerozlišování status v. statut.

    OdpovědětVymazat
  3. Ano, přesně. Nepíšu jakousi českou angličtinou, nýbrž původní češtinou.

    OdpovědětVymazat
  4. Vazeny pane Zvanovec, kdybyste psal cestinou, napsal byste "svrchovanost". Ale ja myslim, ze to delate proto, ze na tu svou podivnou czestinu balite devcata:

    VZ: "Hele, Bozeno, to jsem ale souverain."

    B: "Fakt jo? a proc tak divne mluvis? To je fakt dobry"

    VZ: "Jo a mam e-mail. Chces ho ukazat?"

    B: "Jo, to je suprovy. Tyyy jo, ten je ale velikej..."

    OdpovědětVymazat

Kursiva: <i></i>
Tučné písmo: <b></b>
Uvozovky: „“
Odkaz: <a href = ""></a>