13. června 2006

Projev Miloše Kopeckého v roce 1987

Nejprve bychom měli poděkovat JzP, že nám zajistil jeho plný text.

Miloš Kopecký je antikommunisty odsuzován za to, že provázel dokumentem Krok do neznáma. Jistě že něco takového bylo morální selhání, nicméně zásadně odmítám kommunistickou thesi: "Jednou zločinec, navždy zločinec," kterou se dodnes řídí česká část původní wikipedie i Sprcha. Každý delikt má být stíhán adekvátním trestem. Vystupování v jednom propagandistickém pořadu není právě ten nejzávažnější skutek.

Na druhou stranu, kdo morálně selže, nemůže být nadále morální autoritou. Nechápu, kde se bere ten kult herců jako proroků. Nemám nic proti Janu Werichovi či Rudolfu Hrušínském, ale dělat z nich filosofy či proroky, je trochu moc. Byli to jen herci, dobří herci, ale jen herci. Pokud někdo vstupuje na nové pole, tak jeho předchozí zásluhy nemají žádný význam a musí být posuzován ve srovnání s ostatními příslušníky téhož povolání. Například bývalý vynikající politik není v journalistice nic jiného než pouhý elév. Bývalý herec nezačíná ve filosofii rovnou jako mistr. Apod.

Co se týká vlastního projevu Miloše Kopeckého, ukazuje se, jak je nutné respektovat kontext. Dnes máme ten luxus, že můžeme psát, co si myslíme. To za kommunismu nešlo. Kdyby Miloš Kopecký napsal pouhou kritiku, byl by okamžitě ocejchován jako "nepřítel socialismu" a měl by po žížalkách. Proto musel do textu projevu vložit rituální zaříkávadla. Bylo od Rudého práva sprosté, že otiskla pouze je a vlastní kritiku nikoliv. Nicméně čekal by někdo něco jiného od propagandistického plátku?

Na druhou stranu se někteří podivují, proč Kopeckému škrtli zmínku o Marxovi. Ukazují tím jen, jak neznají dobový kontext. Karl Marx nebyla tehdy posvátná kráva, kterou když někdo citoval, tak měl automaticky nárok na přístup do kommunistických médií. Byla to autorita, která byla nahlížena poměrně kriticky, jako někdo, kdo své omyly (mladý Marx) překonal buď sám (v Kapitálu), nebo svými nástupci (Lenin). Kopecký nebyl ničím jiným než poputčikem (v dikci Lenina "užitečným idiotem"). Takový člověk neměl nárok na přetisk svých projevů in extenso; poputčiků bylo mnoho, nebyl to generální tajemník.

Zkrátka a dobře, i projev Miloše Kopeckého měl ve své době zásadní význam. Ne tolik svým doslovným zněním, ale tím, že ukázal, že establishment ztrácí podporu, že je sám jako "kůl v plotě". I díky Miloši Kopeckému byla možná Sametová revoluce. A pro mne tím odčinil svůj hřích vystupování v pořadu Krok do neznáma.

13 komentářů:

  1. Souhlas ohledně kultu herců, to je česká bizarnost. Ale po celém světě (aspoň západním) vládne zase kult vědců: např. pro řadového zápaďana je důležitější, co o Bohu říká Albert Einstein, nežli církev (v jeho případě římskokatolická).

    OdpovědětVymazat
  2. To je zajímavé. Odkud se takové nesmysly berou? Přeci každý normální člověk si musí být vědom omezenosti druhého.

    OdpovědětVymazat
  3. Hledání mravní autority v hercích (a hůř: někdy i v politicích) je znakem vývojové nedospělosti českého národa. Tatíček Masaryk, "pan Jan" (Werich), betlém z umělců v České televisi, "Sametová revoluce", kterou vyvolali herci, když odmítli hrát, to jsou národní specifika, na které není co být hrdý.

    OdpovědětVymazat
  4. Také myslím, že jzp vystihl velmi přesně symbiosu mezi komunistickým papalášem a jeho augustem, a souhlasím, že původ mythu o zvláštním poslání herců je v dobách obrození.

    Jen si nejsem jist, je-li srovnatelná situace v Česku a v USA: Jane Fonda nebo Vanessa Redgrave přece nikdy nebyly "hlasem národního svědomí", většina Američanů je vnímala jako exaltované hysterky.

    OdpovědětVymazat
  5. Ad jzp: můj český přítel v Yorku už před lety vyjádřil teorii, že z různých múz je to právě Thalie, která hraje v českém umění a kultuře vůbec velmi podstatnou roli. Správně jsi nakousl to obrození a stavbu Národního divadla (fenomen podle mě ojedinělý). Za normalisace byla divadla, a mezi nimi najmě malé scény, prakticky jediná místa, kde se mohla občas říct pravda, byť v narážkách a skrývačkách. Že titíž protagonisté pak v televisi nebo ve filmech museli přinést úlitbu bolševickému molochovi je vcelku logické a byla to daň, kterou platili za to, že občas mohli něco říct v užším kroužku. Podobně fungovali písničkáři (Hutka poměrně dlouho).

    Co se týče autority vědců - já jich moc neznám, takže pět jich nevyjmenuju. Ale podobnou autoritu jako Einstein má např. Stephen Hawking. Evoluční věda (bez nějakých konkrétních jmen) je autoritou ohledně vzniku a vývoje vesmíru a života (a to i v otázkách ontologických, což jí naprosto nepřísluší). Jistě jsou to inteligentní lidé, ale plebs tuto jejich inteligenci mylně považuje za kvalifikaci k výpovědi o věcech z oblasti, která této inteligenci naprosto nepodléhá. Výborné postřehy o těch "chrámech", "hereticích" apod. ;-)

    Pro české adolescenty nakonec svého času suplovali evangelium i John Lennon nebo Frank Zappa.

    OdpovědětVymazat
  6. Ad Tomáš Pecina:
    "The period of Normalization was a minefield littered with victims."
    To je citát za sto jiných!!

    S nedospělostí Čechů v souvislosti s Tatíčkem souhlas. Dnes je pomalu tento kult uvalován i na Svěráka; mám dojem, že se mu poměrně úspěšně brání.

    Jane Fonda je aspoň v určitých kruzích dost nenáviděná, snad prý zavinila ve Vietnamu smrt nějakých Američanů. Rozhodně její kult (v jiných kruzích) nelze IMHO srovnávat s víceméně celonárodní adorací Wericha, Hrušínského, Svěráka apod.

    OdpovědětVymazat
  7. Za normalisace byla divadla, a mezi nimi najmě malé scény, prakticky jediná místa, kde se mohla občas říct pravda, byť v narážkách a skrývačkách.

    To bylo složitější. Zvlášť v posledních letech existence "régimu" se už v divadlech skoro nehrálo divadlo, protože diváci tam chodili už jen kvůli narážkám, kvůli "hrdinství v zastoupení". Zbabělci se mohli stát svědkem hrdinského činu a - skryti beztrestností davu - našli na chvíli odvahu projevit tomu kterému hrdinovi okamžiku hold. Velmi pathologický stav společnosti...

    Zajímavý fenomén jsou Spirituál Kvintet: jejich zpěv, maskován rouškou černošských spirituálů (kdo kdy nějaký slyšel, potvrdí, že podobnost byla stěží rozpoznatelná), překračoval téměř všechna "régimní" tabu. Výsledek: ač kvalita zpěvu nulová, úspěch absolutní.

    Ad Petr: Vanessa Redgrave je nesporně Angličanka, ale měl jsem pocit, že se v 70. letech angažovala globálně. Současné aktivity levice v lalalandu moc nesleduji, rád se nechám poučit.

    OdpovědětVymazat
  8. "...v posledních letech existence "régimu" se už v divadlech skoro nehrálo divadlo, protože diváci tam chodili už jen kvůli narážkám, kvůli »hrdinství v zastoupení«. "
    To je možné. Já popisuju situaci do r.1979, nevím, nakolik se situace v 80.letech v tomto punktu měnila. V některých ohledech bylo Česko r.1988 s Českem r.1979 naprosto nesrovnatelné.

    OdpovědětVymazat
  9. K pouceni ctete Sprchu, treba tam neco bude ;-))

    Tam čtu Alešův seriál o Dantovi - to je vše a nemám v úmyslu své čtenářské zvyky měnit.

    OdpovědětVymazat
  10. Slyšel jsem S. Q. (se Zichem) až po roce 1989; kvalita zpěvu byla uspokojivá. Pokud měli nějaké antikommunistické prvky, tak v té době už je všechny eliminovali.

    OdpovědětVymazat
  11. Karel Zich nebyl žádný velký zpěvák a jako kytarista úplná nula. Alespoň ale ladil a nezpíval falešně jako např. Milan Drobný.

    Skupinu S.Q. jsem jednou s ním slyšel ... a byly to tzv. "takyspirituály", zkrátka nic moc.

    OdpovědětVymazat
  12. No, nebyl to přímo můj šálek čaje, ale líbilo se mi to.

    OdpovědětVymazat

Kursiva: <i></i>
Tučné písmo: <b></b>
Uvozovky: „“
Odkaz: <a href = ""></a>