12. dubna 2006

Nad jedním nálezem Ústavního soudu

Středověk neskončil, středověk trvá, zpívá skupina Lucie v jistém zapomenutelném filmu ze začátku 90. let. Autoři textu sice neměli na mysli nájemní bydlení, jak je upraveno platným právním řádem České republiky, avšak málokde by mohla být taková charakterisace přiléhavější.

Jak známo, komunistická ideologie vlastnictvím pohrdala a odmítala rovnost vlastnických forem, přičemž vlastnictví soukromé bylo v hierarchii vlastnickou formou nejméně privilegovanou a nejméně chráněnou. Mnohem důležitější než právo vlastnit bylo právo užívat. Velká novela občanského zákoníku z r. 1990 sice formální rovnost a atributy vlastnictví zakotvila, ale v celé řadě případů opomněla tuto změnu promítnout do zvláštních částí kodexu.

Nájemní byt je v dnešním českém právu chápán nikoli jako předmět podnikání pronajímatele, ale jako údělný statek nájemce. Nájemní právo k bytu je věčné a přechází ad infinitum z nájemce na jeho příbuzné, ale i na jiné osoby, jimž nájemce umožní společné bydlení, přičemž pronajímatel nemá na to, kdo v bytě bude se současným nájemcem - a tedy po něm - bydlet, žádný vliv; nájemce dokonce ani není povinen s pronajímatelem se o toto sladké tajemství podělit a jméno toho, kdo bude jeho novým vykořisťovatelem, nemusí pronajímateli oznamovat.

Nájemné, základní znak každé nájemní smlouvy, je přitom koncipováno jako pronajímatelem nestanovitelné a nezvýšitelné, úředně určené; "úřady", dobře si vědomy toho, kolik voličských hlasů mají pronajímatelé a kolik nájemci, jakékoli rasantní zvýšení nikdy nepřipustily. Žádná politická strana si nedovolí postavit proti sobě lobby "regulovaných nájemníků", dobře si vědoma, že dotčená privilegia nájemců by jim za jistých okolností dokázala prohrát volby.

Získat v restituci zpět dům "s nájemníky", to byla v 90. letech nejhorší noční můra každého majitele. Výjimečné nebyly ani případy, kdy pronajímatelé své nájemce nechávali vraždit, hájíce se pak u soudu zcela pertitentní konstatací, že platné právo jim nedává jinou možnost, jak se svého vlastnictví efektivně ujmout. Domy, v nichž k šílenství dovedení majitelé nechávají vypnout vodu, elektřinu a plyn nebo zazdít vchod, jsou něčím tak běžným, že se takové případy už ani nedostávají do zpravodajství medií.

Na obranu pronajímatelů se v posledních letech začal stavět Ústavní soud. Bohužel, před radikálním krokem opakovaně couvl a jeho rozhodnutí týkající se ochrany nájemního bydlení začínají připomínat hraběcí rady.

Ústavní soud především odmítl zrušit část občanského zákoníku, která nájemnická privilegia zakotvuje. Neměl ani tolik odvahy jako v případě zrušení páté části občanského soudního řádu, týkající se správního soudnictví, kdy byla neústavní část předpisu nálezem zrušena s odloženou účinností, takže Parlament dostal čas, aby tuto část nahradil novým procesním předpisem, soudním řádem správním.

Regulaci nájemného, které tak zdaleka nepokrývá ani náklady, jež musí pronajímatelé vydávat na údržbu domů, přitom Ústavní soud - nikoli z vlastní vůle, ale z obav před měnící se štrasburskou judikaturou - opakovaně označil za neústavní omezení vlastnického práva. Soudy by se podle jeho představ měly stát positivním zákonodárcem a chybějící předpis, upravující možnost zvýšit nájemné tak, aby pokrývalo pronajímatelovy náklady a poskytovalo mu i přiměřený zisk, nahradit vlastním rozhodnutím.

Jakým mechanismem by obecné soudy měly své rozhodování koordinovat tak, aby mezi jednotlivými pronajímateli nevznikala nedůvodná nerovnost, ovšem Ústavní soud neprozradil. Jeho postup tak připomíná vtip o mathematikovi, kterého se myši přišly zeptat, jak se mají bránit před kočkou. To je jednoduché, odpověděl mathematik, pověste jí na ocas zvoneček, takže uslyšíte, že se kočka blíží a budete mít čas před ní utéct. A jak to máme udělat?, ptaly se myši. To už je vaše věc, odbyl je mathematik. Já se zabývám čistou vědou, aplikační detaily mě nezajímají!

Nejnověji se Ústavní soud presentoval nálezem, podle něhož mají pronajímatelé právo domáhat se ušlého nájemného po státu, tedy po daňových poplatnících. Jak šalamounské a typicky české: politici, kteří škodu zavinili, zůstanou u voličstva oblíbeni, oblíben bude i Ústavní soud - jen daně budou zase o něco vyšší a daňový poplatník, kterému se nepoštěstilo bydlet v údělném bytě, bude teď platit víc, než by musel, nejen svému "neregulovanému" pronajímateli, ale zprostředkovaně i všem pronajímatelům "regulovananým".

Jak říkává Miroslav Macek: A defenestrace pořád v nedohlednu!

8 komentářů:

  1. Ano, je to šílenství. Od voleb si slibuji, že toto změní. Bude to sice bolet, ale v kommunismu nemůžeme žít věčně.

    OdpovědětVymazat
  2. Mno, je nutno přiznat, že regulace bytového nájemného existuje všude možně. O její podobně v Californii psal Boutros na Sprše.

    Na druhou stranu, dosavadní česká (= klausovská) podoba je unicum, které nemá místo na slunci. To uznávájí naprosto všichni.

    Co se týká osobního užívání, to je Kratochvílův nesmysl z roku 1964. Ocituji svou diplomku: "Přijetím OZ 1964 dosáhl úpadek občanského práva svého vrcholu. Opuštění římskoprávní terminologie mají na svědomí Zdeněk Kratochvíl, Stanislav Stuna a jim podobní. Pod jejich vlivem byly zavedeny například tyto pojmy: „bezpodílové spoluvlastnictví“, „osobní užívání“, „omezení převodu nemovitostí“, „občanská výpomoc“ etc. Závazky (obligationes) byly přejmenovány na služby a značně deformovány. Smlouva o úschově se stala jednou z obstaravatelských služeb. Byla upravena v §§ 296 - 299 OZ 1964. Byla zrušena komercialisace občanského zákoníku a mnoho základních principů občanského práva."

    OdpovědětVymazat
  3. Co se regulovaného nájmu týče, tak ČR vlastně "rozdává chudým" na úkor "bohatých" majitelů bytů. Komunisté ostatně nikdy nic jiného neuměli, než rozdávat z cizího.

    Přitom by přece nebylo nic těžkého zavést vyzkoušený a osvědčený systém bydlení, jako je např. v Rakousku.

    Vlastníci bytů (domů) pronajímají byty nájemníkům, z nich někteří mohou být i tzv. nájemníci hlavní. Ti zaplatí určitou nemalou částku, platí pak nižší nájem a získají většinou právo pronájmu (bytu) další osobě.

    V obecních (zvýhodněných) bytech bydlí pouze osoby s rak. st. občanstvím a na základě prohlášní, že nemají jinou možnost bydlení. Tedy ještě jeden jiný byt, vlastní domek, prázdninové bydlení atp. V příp. nepravdivých údajů hrozí vystěhování, soudní postih a také vrácení podvodně získaných fin. výhod.

    Sociálně slabší nájemníci pak od státu dostávají určitý příspěvek na bydlení, stanovený dle jejich příjmu a počtu členů domácnosti.

    V ČR je regulovaným nájmem a přísl. chybějícími zákony umožněna různá podvodná manipulace s byty, kdy někteří lidé s cizím majetkem (byty) zacházejí jako by byl jejich vlastní. Takový byt s levným nájmem např. se ziskem pronajímají dalším osobám.

    O problematice regulovaného nájemného se lze dočíst také např. zde. Zajímavé jsou především komentáře.

    Jak na regulované nájemné

    Nájemní bydlení

    OdpovědětVymazat
  4. Lidé požívali v r. 1989 nejrůznější "vydržená" práva: na bezplatné školství a zdravotnictví, na levné potraviny, na bydlení za zlomek tržní ceny. Stát, místo aby se staral o to, k čemu je zřízen, jim mnohá tato práva ponechal, aniž by na to země objektivně měla.

    Tam, kde stát fungovat musí, tzn. v zajištění vymahatelnosti práva, bezpečnosti a obraně, se naopak vybudoval nákladný Kocourkov, korupcí prorostlá státní správa a policie, dysfunkční a úplatné soudy, směšná armáda, která by byla ozdobou Středoafrické republiky.

    V červnu si lidé zvolí pokračování toho, co tu mají - jistotu korupce a prosperitu pro ty s nejostřejšími lokty.

    OdpovědětVymazat
  5. Skvělá analysa. Naprosto přesné.

    OdpovědětVymazat
  6. Ano, v ČSSR si lide zvykli na ty tzv. "výdobytky socialismu", které ale ve skutečnosti nebyly zase nijak převratné. O jejich kvalitě ani nemluvě.

    Po "Velke listopadove revoluci" se, ať již úmyslně nebo nevědomky, mnohé ponechalo z dřívějška. Stát se tak plete do věcí, po kterých mu vlastně nic není - např. určování výše nájemného - a které by měl spíš ponechat zákonům nabídky a poptávky.

    Na druhou stranu ale není schopen zajistit pro svoje občany to, co se od státu všeobecně očekává, tedy bezpečnost a obranu, vymahatelnost práva, nedotknutelnost soukromého vlastnictví ... aj.

    Zrušením regulovaného nájemného by samozřejmě nájmy v těchto (levných) bytech stouply. Držet si dva takové byty uz by pro mnohé nebylo možné a vzrostl by počet bytů k pronájmu. Oproti tomu by zase ale klesl nájem v bytech volných, tedy těch za nynější tržní ceny. Nakonec by se ceny nájemného ustálily na nějaké rozumné výši jako je tomu ostatně jinde.

    OdpovědětVymazat
  7. Ad jvano:
    Není podstatné, jak komunisté určitý institut nazývali, ale jaký byl jeho právní obsah. Pokud by osobní užívání znamenalo, že jste si byt koupil, pak by přeměna tohoto práva na pouhý nájem byla politováníhodná. Opak je ovšem pravdou - osobní užívání pravidelně znamenalo příděl z ukradeného.

    Kdyby pro skutečné vlastníky vašeho bytu znamenal r. 1989 jen to, že již nebudou zavření v Jáchymově jako v 50. letech a budou dokonce smět odjet do zahraničí a beztrestně se vrátit, bylo by to docela smutné. Ale nebyli by jediní: vlastníci zemědělské půdy tak z valné části dopadli.

    OdpovědětVymazat

Kursiva: <i></i>
Tučné písmo: <b></b>
Uvozovky: „“
Odkaz: <a href = ""></a>