14. dubna 2006

Kulturní rozdíly

It's the little differences... říká nájemný zabiják Vincent Vega svému parťákovi v možná nejslavnější scéně filmu Pulp Fiction, a začne mu líčit, v nádherně zkarikovaném obrazu jednoduchého Američana, svoje zážitky z cesty po Evropě, ze které ho podle všeho nejvíc zaujalo, jak mají v pařížské provozovně McDonalds' pojmenované hamburgery.

To jsou ty kulturní rozdíly..., řekl jsem si před několika dny, když jsem v kterémsi americkém televisním seriálu zahlédl knihkupectví, v jehož výloze měli napsáno "Serving California since 1962". A uvědomil jsem si, jak odlišný je stále ještě západní a východní svět.

Žádnou takovou ceduli v českém obchodě nenajdete - neprodávala by. Místo toho se i na nově otevírané obchody píše "Likvidace", "Výprodej" a "Sleva 80 %". Tradice a značka Čechy jako by nezajímala, jako by jim ani trochu nevadilo, že vadné zboží z prodejny, kterou budou skutečně zakrátko likvidovat, může být složité až nemožné reklamovat, a že sleva 80 % je s pravděpodobností hraničící s jistotou podvod. Důležitější je pocit, že udělali vynikající kšeft, nebo že někoho napálili, a když se drahá hifi věž koupená "se slevou" za týden skutečně rozbije a reklamovat ji není kde, buď to berou jako ránu osudu, nebo naopak ostentativně dávají najevo své rozhořčení a znechucení "z téhle zas...né země" a hledají viníka, kde se dá.

Jiný drobný rozdil: Kdykoli na Západě platíte v obchodě u pokladny a částka je např. 60,20, obchodník pokládá za samozřejmé, že zaplatíte jen šedesát a dvacetník vám poskytne jako slevu. V České republice je to stále ještě nemyslitelné, obchodníci naopak předpokládají, že by měli dostat "spropitné". Velmi běžný trik je položit minci, dříve desetihaléř, nyní padesátník, stranou od ostatních vracených peněz a očekávat, že zákazník nebude mít tu drzost vzít si ho, ale ponechá ho automaticky jako diskreci obchodníkovi. Většinou se tyto padesátníky ani nevyměňují, zůstávají na tácu trvale, a na vlastní oči jsem viděl "permanentní" padesátník, který byl za tímto účelem umístěn pod sklem!

Odtud také malá ochota českých obchodníků přijímat platební karty: s nimi se tyto triky dělat nedají, naopak se obchodník o část zisku musí podělit s karetní společností. Mnohde mají proto vyvěšeno, že karty přijímají např. od 400 korun, nebo je karetní terminál dočasně (rozuměj: trvale) mimo provoz, anebo, což je zvlášť komické a samozřejmě rovněž odporuje smlouvě obchodníka s bankou, za placení kartou vybírají od zákazníka zvláštní poplatek. Zažil jsem to nedávno i ve velké počítačově firmě Mironet: když jsem chtěl platit kartou, řekli mi, že mi v tom případě nemohou poskytnout "slevu" (o žádnou jsem nežádal) a zaplatím výrazně víc, takže bude pro mě lepší, když peníze vyberu v bankomatu a zaplatím hotově.

Nebo v tramvaji: Na Západě řidič počká, až cestující vystoupí a nastoupí, pak zapne bzučák a zavře dveře. V České republice se bzučák používá jako prostředek k pohánění lidí - řidič jím dává najevo svou moc nad cestujícími a vyjadřuje nelibost, jestliže se netlačí a nastupují do tramvaje v klidu. A pokud řidič náhodou neujede a na některého opozdilce třeba deset vteřin počká, očekává, že mu za to bude vzdáván halasný dík, neboť on, mocný, se sklonil k ubohému smrtelníkovi a prokázal mu tuto milost.

Tyto rozdíly jsou patrné na každém kroku a dokud nezmizí, bude Česká republika připomínat civilisovanou západní zemi nejvýš na mapě.

12 komentářů:

  1. Ano, je to příšerné. Nejhorší je, že změnit toto je běh na velice dlouhou trať.

    OdpovědětVymazat
  2. Teda Tomáši, nevím, v které západoevropské zemi jsi byl, ale to, že by zákazníkovi nechali dvacetník od cesty není běžné nikde. Zde v Holandsku je to naprosto vyloučené, jediný, kdo eventuálně nad dvacetníkem mávne rukou, je buď Řek a nebo marokánský fundamentalistický terorista, převlečený za zelináře.

    Placení a platebním kartám nerozumím, ale i zde je naprosto běžné u malých obchodníků, že když platím kartou, tak mi do určité částky (€ 10,- nebo € 25,- podle sortimentu) přirazí čtvrťák nebo padesátník; opět - výjimkou je jeden můj známý terorista, jehož fanaticky fundamentalistického otce jsem kdysi ošetřoval.

    Pasáž s řidiči dopravních prostředků podepisuji: je zajímavé, že v některých branžích je ten rozdíl mezi normální zemí a Kocourkovem obvzláště propastný.

    OdpovědětVymazat
  3. Ano, tez si myslim, ze pan Pecina spojil anekdoticke pribehy v mylne zavery vypovidajici o spolecnosti spise s humornou nadsazkou, tak jako to udelal Vincent Vega.

    Marketingova technika zbyvajici se tradici existuje i v Cesku, treba u piva. U knihkupectvi to asi nepujde, protoze vsechna existuji jen kratkou dobu, treba Kanzelsberger. A marketing pomoci vyprodeju je treba v USA daleko castejsi nez v Cesku.

    V cem bych (napul) souhlasil je chovani ridicu dopravnich prostredku v Cesku, zejmena na prechodech. Tam je pulka naroda normalni, pulka jsou pirati okovani metraky zeleza. Ale i tam to asi souvisi trochu s tim, ze v Cesku je nadmerne mnozstvi prechodu bez semaforu a ve mestech v podstate plynuly tok chodcu.

    OdpovědětVymazat
  4. Promiň, Vodníku, ale Holanďané proslulí svou spořivostí asi nejsou vhodný srovnávací vzorek.

    V Německu, Rakousku i ve Francii se mi stává běžně, že drobné nechtějí.

    OdpovědětVymazat
  5. Na pivo jsem si vzpomněl také, ale myslím, že je to výjimka potvrzující pravidlo.

    Je snad v USA běžné v high street obchodech, že si dají na vývěšní ceduli místo firmy "VÝPRODEJ" a "LIKVIDACE"? V Praze je (možná byl) takový obchod k vidění v samotném centru, ve Vodičkově.

    OdpovědětVymazat
  6. No mate pravdu na 5th Ave mezi 50th a 60th street na Manhattanu to pravidlo neni, ale stava se, ze prodavaji pomoci toho, ze "obchod se rusi". Jinde je to docela obvykle, jeste obvyklejsi nez v Cesku. Ma v tom prsty Cina.

    V Praze jsem takovy obchod videl Na prikopech a Narodni, ale neprislo mi to neobvykle od jinych mest.

    Je ale pravda, ze v Praze v tzv. "znackovych obchodech" je mnohem draze, nez v Zapadni Evrope nebo Americe.

    Mimo piva snad v Ceske republice marketing zadnou dlouhodobou znacku vytvorit nemuze, to asi neni problem upadku ceske spolecnosti.

    OdpovědětVymazat
  7. Ono nejde jen o tu chybějící tradici, ale i o formulaci - to jsem chtěl napsat, ale text se mi zdál už tak zbytečně dlouhý.

    "Serving" - "sloužíme", to by český podnikatel nepoužil, protože tak sám svou činnost nevidí. Když tak "Vyděláváme od roku 1992" nebo, v lepším případě, "Podnikáme už 15 let".

    Já vím, že je to fráse, ale symptomatická: když přijdete v Praze do restaurace, nejste až na výjimky obsloužen, ale je vám milostivě dovoleno zaplatit si jídlo nebo pití. Vše se tam děje pro pohodlí personálu, např. hlasitá hudba, aby se obsluze příjemněji pracovalo, různé pokyny na stěně, co všechno host nesmí, a že za odložené věci se zásadně neručí (přirozeně ručí, je to snaha odradit okradeného hosta od podání žaloby).

    Bída českých hotelů a restaurací, to by ale bylo na samostatný článek...

    OdpovědětVymazat
  8. "je vám milostivě dovoleno zaplatit si jídlo nebo pití" a "Bída českých hotelů a restaurací".

    S tim s Vami souhlasim, vedle prechodu. Nechapu, proc to tak je, stava se to pravidelne i v turistickem prazskem Disneylandu.

    Je to asi otazka vycviku.

    OdpovědětVymazat
  9. S tou terminologií máš rovněž pravdu. Ale co se výprodejí týče, ty jsou tady pomalu hlavním motorem trhu. Já vím, že co Skot zahodí, to Holanďan sebere, ale nemyslím, že by ten rozdíl mezi Holandskem a zbytkem Evropy byl tak drastický; např. v Paříži se výprodej reklamovala dost halasně, pravda, ne na Rue St. Honoré...

    OdpovědětVymazat
  10. Ad anonymous:
    Jsme tolerantní k názorům, nikoli k urážkám. Pište si, co chcete, ale jakmile budete osobně útočit na druhé, musíte si zvyknout, že vaše texty nepřetrvají první shlédnutí editorem.

    OdpovědětVymazat
  11. Pro udavače, který moc dobře ví, že by jeho text bez závěrečných urážek prošel, ba byl oceněn, a který ho přesto postuje znovu nejen s těmi urážkami, ale i s vyhrůžkou, pro takového existuje jen jediné řešení: LYNCH ;-)

    OdpovědětVymazat
  12. Při placení kartou se někde využívá s výhodou »Quick«, což je taková jako elektronická peněženka.

    Rakouská bankomatová karta má na lícové straně čip, který lze terminálem v bance "nabít" - uložit na něj určitou peněžní částku ze svého girokonta. Bankomat. pokladna pak nabídne 2 možnosti zaplacení: 1.Quick a 2.Bankomat.

    Quick je akceptován prakt. po celém Rak. a banka majiteli konta neúčtuje (na rozdíl od bankomatového placení) žádný poplatek. Vybírání hotovosti z bankomatů a použití quick-terminálů u peněž. ústavu a filiálek, kde máme konto, není bráno jako fin. operace a je tedy bez poplatku.

    OdpovědětVymazat